Zajímavosti

Maroko v kostce

Maroko, země na severozápadě Afriky s hlavním městem Rabatem, je konstituční monarchií vzniklou v polovině minulého století. Úředním jazykem je arabština, z evropských jazyků se domluvíme francouzsky a téměř stoprocentně zde panuje islám.

Krajina Maroka je utvářena třemi hlavními vlivy – jimi je Sahara, pohoří Atlas, také ale Atlantik, který omývá jeho břehy. Jako všechny severoafrické země také Maroko přitahuje návštěvníky i v zimě. Jsou tu pěkné pláže, poušť a zajímavá krajina. Dny jsou teplé, ale noci poměrně chladné v zimě. Mezi pouští a mořem leží pohoří Atlas, které může být v zimě pokryto sněhem.

Rabat - je hlavní město Maroka. Má 1,7 milionu obyvatel. Zároveň je jedno z marockých „královských měst“. Je situováno na pobřeží Atlantského oceánu, při ústí řeky Bú Regreg. Ve městě je sídlo krále, vlády a katolického biskupství. Město má bohatou a dlouhou historii, bylo ovlivněno různými vlivy fénickými a kartaginskými. Jeho kosmopolitní centrum je administrativním střediskem země, chybí mu však exotický charakter jako má Marrakesh a Casablanca. Avšak fascinující kontrast starého a nového je zajímavý.

Essaouira  - Jeden z nejzajímavějších přístavů Maroka, umělecká atmosféra a výborné plážové místo. Taková byla dříve plážová místa, obnovené riady (tradiční domy) změněné na hotely. Nedaleko ve vnitrozemí leží Marrakesh, nejexotičtější místo Maroka, jsou zde trhy a nádherná islámská architektura. Jižně od Essaouira leží nejlepší místo na surfování v Maroku - Sidi Kaouki.

Agadir - Jsou zde příjemné plážové resorty, pláže chráněné od silného větru a místo pro skvělé surfování. Agadir je základnou pro surfaře po celou zimu. Na jih od Agadiru se nachází divoká krajina Souss - Massa národní park, kde žijí divoká zvířata, jsou tu písečné duny a lesy.

Draa Valley  - Toto poklidné údolí se táhne jižně od Atlasu podél starého řečiště s palmami a hliněnými kasbahy. Cesta vede do Erg Chigaga u alžírských hranic – zde se da řenocovat v dunách. Na severu se rozkládá hliněná pevnost Ourzazate a dále pak Ait Benhaddou - kouzelné místo. 

Marrakesh - Město je obklopeno sněhem pokrytými vrcholky Atlasu, ale také 13.000 hektary palem a olivovníků. Ve středu města je tržiště Djemaa el Fna, směsice stánků, kde se prodává vše od pomerančů po koberce a tradiční afrodisiaka. Je tu přehlídka vyvolávačů hadů, tanečníků, cvičitelů opic a umělců malujících hennou. Městu vévodí minaret Koutoubia (70 metrů), který má nádherný design.

V Marrakechi je téměř povinností se ubytovat v krásně zrestaurovaných riadech a žít si jako paša. Nejznámější místní paša byl T´hami El Glaoui, který se společně se svým starším bratrem Madani stal kmenovým vůdcem v Atlasu. T´hami neboli Lev Atlasu okouzlil evropskou společnost svými sofistikovanými bankety a dary, dokonce se přátelil s Winstonem Churchillem a byl na korunovaci královny. Avšak doma byl znám jako někdo, kdo nikdy neodpouští. Hlavní sídlem byl Dar El Bacha u Dar El Glaoui a blízko starého Bab Doukkala, není snadné najít toto místo. Toto místo zrestauroval americký sběratel Patti Birch a vytvořil z něj Palác umění. Jsou tu mozaiky a štuky, ručně vyřezávané dveře, stropy s hvězdami a vypracované pilíře. Vedle je riad - nyní vyhlášená restaurace Dar Moha.

Casablanca Považuje se za neoficiální hlavní město země, je to moderní město ležící na pobřeží, kde je mnoho plážových a nočních klubů, kaváren a butiků. Mnoho budov bylo postaveno ve stylu Art déco, je tu mnoho památníků a mešit (hlavní je Mešita Hassana II), katedrál a divadel. Casablanca má bohatou historii, která je evidentní hlavně ve Staré medině, kde jsou tradiční trhy a obchody. Západní Sahara Rozsáhlý pás Západní Sahary je oficiálně považován za marockou provincii. Je však velmi řídce osídlen, v roce 1975 se ho vzdalo Španělsko. Mezi místními rebely a marockou vládou panuje sice přímeří, status Západní Sahary je nevyjasněn. Maroko ovládá rozsáhlé oblasti, vystavělo zde 1600 km písečný val, aby zabránilo militantním aktivitám. Maročané také věnovali kapitál do rozvoje projektů na vybudování infrastruktury v poušti a města Laayoune. Jsou tu policejní zátarasy a kontroly, avšak provoz mezi Západní Saharou a Marokem existuje. Vysoký Atlas Altlas je nejvyšší pohoří v severní Africe, jeho lesy, vrcholky a údolí jsou snem horolezců a dobrodruhů. Jsou tu dlouhé řeky, které si razí cestu žulovými soutěskami, terasová pole a berberské osady, postavené z mísntího kamene a dřeva. Existuje zde mnoho tras, nejvyšší vrcholek je Jebel Toubkal (4.167 metrů) a výstup sem patří k nejlepším trekům na světě. Pohoří je protkáno stezkami mul, které spojují berberské vesnice, kde se zastavil čas a lidé tu žijí jako před staletími.

Majdulin Oostrom

Zdroje: http://www.mojeafrika.cz/informace-zajimava-mista---maroko-100023_100299_0

https://www.google.cz/search?q=maroko+a+jeho+krasy&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=xYMhU7HRDIiV7Aa9-ICQDQ&ved=0CEYQsAQ&biw=1366&bih=667

http://www.turisimo.cz/985/maroko-a-jeho-krasy/ https://www.google.cz/search?q=maroko+mapa&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=5IshU9SHCo_X7AaNjIHABQ&sqi=2&ved=0CCoQsAQ&biw=1366&bih=624#facrc=_&imgdii=_&imgrc=TxQoHKn2IYHufM%253A%3BiLyBJ1K-JAB-JM%3Bhttp%253A%252F%252Fmaroko.tripidipi.cz%252Fmapy%252Fmaroko_zem.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.maroko.tripidipi.cz%252Fmapy.html%3B551%3B416


 


Komunitní tlumočnice

ICP, o.p.s. se od roku 2012 věnuje oblasti integrace cizinců v Praze, což se v mnoha případech neobejde bez tlumočení v různých jazykových kombinacích. Díky Integračnímu Centru Praha, se mohu podělit o zkušenosti jako komunitní tlumočnice. Komunitní tlumočení pomáhá překonávat kulturní a jazyková bariéry, tím pádem vytváří most porozumění mezi cizincem a právníkem, sociálním pracovníkem, úřadem, školskými institucemi apod.

Za rok práce v ICP o.p.s počítám řadu hodin tlumočení a ráda bych popsala tlumočení u nostrifikačních zkoušek, které klade na tlumočníka specifické nároky. Tento úkon se liší od běžného tlumočení např. při jednání na úřadě.

Za prvé je to přesná znalost terminologie a orientace v dané látce do té míry, aby byl tlumočník schopen rozeznat a přeložit i chyby a nepřesnosti. Za druhé je to poněkud netradiční role, do které si student tlumočníka dosazuje a které tlumočník nesmí zcela podlehnout, aby při tlumočnickém aktu neměl tendenci studentovi – byť v dobrém úmyslu – pomáhat, ale aby skutečně překládal jen to, co student řekne, jeho odpovědi neopravoval a aby mu nenapovídal.

Na studentech je často od prvního setkání vidět obrovskou nervozitu a nejistotu. A není divu. Mladého člověka, nezřídka neplnoletého, čeká během pár měsíců po maturitě znovu zkouškový stres, a to v zemi, jejíž řeč si ještě dokonale neosvojil. Navíc má být zkoušen z předmětů, které si sám nevybral, ale které mu určil krajský úřad a jež kolikrát nemusejí odpovídat jeho studijním zájmům (setkala jsem se například s případem, kdy budoucí psycholožka musela složit zkoušku z matematiky a z chemie). V takové situaci je pochopitelné, že student nevnímá tlumočníka jen jako tlumočníka, ale že se k němu chová jako ke člověku, který mluví jeho řečí a který mu může pomoci zorientovat se v neznámém prostředí. Pro studenty komunitní tlumočník je jakýmsi prostředníkem mezi nimi a mezi zkoušejícími.

Často se mě hned začnou vyptávat: „Co myslíte, jaká je komise? Je náročná?“ „Jak to probíhá?“ „Co když něco nebudu vědět?“ „A můžu vytáhnout jinou otázku?“ Nervozita je ještě menší s vědomím, že před zkušební komisi nebudou předstupovat sami, ale v doprovodu tlumočníka, na kterého se mohou obrátit, když něčemu nebudou rozumět.

V neposlední řadě tu hraje roli i faktor času. Při zkoušce s tlumočením se toho ve vymezeném čase stihne říct a vyzkoušet méně než bez tlumočení (což je na druhou stranu nevýhoda u písemných testů).

V těch několika minutách před začátkem zkoušky se v očích studenta z tlumočníka stane důvěrník, opora, utěšitel, rádce, ochránce a prostředník mezi ním a učitelem, aniž by se tlumočník do kterékoli z těchto rolí sám stavěl. A jestliže tlumočník nahlédne na druhou stranu pomyslné (ve skutečnosti však neexistující) barikády, zjistí, že i tam je trocha nervozity.

Při samotné zkoušce pak i přes veškeré výše zmíněné „vedlejší příznaky“ tlumočení musí tlumočník dbát profesionální etiky a být nestranným tlumočníkem. Hlavně řídit se podle Etického kodexu komunitního tlumočníka.

Většinou je otázky ke zkoušce potřeba předem přeložit, a poté, co si student vytáhne konkrétní otázku, předložím mu její znění v písemné podobě, aby ji měl po celou dobu přípravy k dispozici a nebyl odkázán na to, co si stihl zapamatovat z ústního překladu. Studenta pak je možné ponechat o samotě. Pokud KT ale otázku tlumočil ústně, zůstane s ním, abych mu mohl otázku zopakovat, kdykoli mě o to požádá. Stejně tak mě může požádat o pomoc při vyhledávání v zeměpisném atlase nebo v matematicko-fyzikálních tabulkách.

Má-li student tahák, např. na papíře nebo v mobilu, je to jeho věc a věc zkoušejícího, aby to případně odhalil. Není mým úkolem ani v mé kompetenci kontrolovat a zjišťovat, co student smí a co nesmí používat, co je a co není tahák.

Zkoušející ve většině případu ovládají rusky jazyk, a snaží se studentovi pomoci. A v neposlední řadě je zapotřebí vysvětlit studentům, že odpovídat za ně nikdo nebude, a proto je příprava nezbytná.

Často nastane situace, kdy student přestane odpovídat, v tu chvíli je zapotřebí vyjit z role tlumočníka, upozornit komisi, a promluvit si se studentem, dozvědět se, co se stalo nebo říct otázku jednodušeji.

Příklad z praxe:

Klientka ICP o.p.s u nostrifikační zkoušky z matematiky přišla s komunitním tlumočníkem, a odpovídala v ruském jazyce. Jenomže se na jednou zastavila, z důvodu emocionálního napětí a nemohla dále komunikovat. Se souhlasem a upozorněním komise se KT zeptal „Co se stalo?“. Požádal studentku, aby začla mluvit, uklidnila se a nebála se komise. Zjistilo se, že studentka ukončila SŠ v ukrajinském jazyce a nemohla si vzpomenout na matematický termín v ruštině, přitom v běžném životě komunikuje jen v ruském jazyce. Zde je důkaz, že malá psychologická pomoc nic nevyřeší, že vyjit z role tlumočníka nic nezmění, ale úspěšně složená zkouška ve svém mateřském jazyce řekne víc, než se mohlo předpokládat.

V tom to případě Komunitní tlumočník nejen předává přesný obsah sdělení studenta, ale je také schopen identifikovat a odstranit komunikační překážky interkulturního charakteru.

Za Tým ICP Prahy 13 Antonína Sachuk

 


Pobočku ICP – Praha 12 čekají velké personální změny!

 

Na pobočku Integračního centra Praha 12 v Modřanech nastoupila již před několika týdny nová sociální pracovnice z partnerské organizace InBáze – Lucie Ouředníková. Vystřídala tak na této pozici svou kolegyni Martu Höferovou a započala období poměrně rozsáhlých personálních změn, které pobočku ještě v průběhu měsíce dubna čekají a o kterých vás budeme brzy informovat.

 

Lucie vystudovala obor sociální práce se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. V rámci tohoto studia prošla také psychoterapeutickým výcvikem SUR. Praxi absolvovala v Psychiatrické léčebně Bohnice, kde se účastnila terapeutických aktivit, a na krizové lince pro seniory, kde následně také pracovala. Od září 2013 působí jako sociální pracovnice v InBázi, poskytuje zároveň poradenství na OAMP Bohdalec, a také pracuje pro projekt Integrační centrum Praha.           

 

Lucii jsem položila otázku – „Proč sis vybrala práci v neziskovém sektoru?“

 

Odpovídá: „Sama mám zkušenosti s prací v komerční sféře, a proto si nyní více vážím práce v neziskovém sektoru. Na práci v této oblasti se mi obecně líbí přístup k ostatním pracovníkům i ke klientům. Moje zkušenost je taková, že snahou pracovníků je vždy vycházet z reálných možností a schopností klienta a podporují ho, aby svou situaci zvládl. Také sami pracovníci jsou většinou více tolerantní a ochotní pomoci svým kolegům.

 

Na práci mne nejvíce baví to, že nikdy nevím, o čem si se mnou bude chtít klient povídat, s čím bude potřebovat pomoci. S každým klientem se musím učit něco nového, oba si vzájemně něco předáme. To mne na práci těší.“

 

Lucie poskytuje poradenství na modřanské pobočce ICP každý týden ve středu od 09.00 do 17.00. Ve čtvrtek, od 10.00 do 13.00 hodin, působí v rámci sociálního poradenství v kanceláři na Sapě, v 6. patře budovy Saparia. Objednat se k Lucii můžete na telefonních číslech 775 791 202 a 777 096 883.

 

Na stejných kontaktech se můžete samozřejmě objednávat na sociální poradenství i ke stávajícímu pracovníkovi ICP – Matěji Bejčkovi, který působí na pobočce ICP v Modřanech každé pondělí od 09.00 do 17.00 hod. Oba vám velice rádi pomůžou například s hledáním bydlení nebo zaměstnání, v oblasti sociálních dávek, ale i s pobytovými záležitostmi.

 

Blanka, vedoucí pobočky Praha 12

 


Pobočka ICP Praha 4 uspořádala oslavu Mezinárodního dne žen

 

Oslava Mezinárodního dne žen proběhla v pátek 7.3.2014 v prostorách Domu národnostních menšin ve formě informačních přednášek o tomto mezinárodním svátku, hudebních a tanečních vystoupení a vernisáže tematické výstavy. Během večera bylo návštěvníkům k dispozici malé občerstvení.

 

Začátek akce provázelo úvodní slovo vedoucí pobočky Praha 4 Lenky Kabancové a ředitele DNM Jakuba Štědroně. Poté následovala přednáška o historii a významu tohoto mezinárodního svátku od absolventky oboru Gender Studies FHS UK a současně vedoucí pobočky ICP Praha 12 Blanky Veselé. Seznámila návštěvníky s historickým pozadím vzniku MDŽ a jeho oslav jak ve světě, tak v českých zemích. Vyzvala návštěvníky, aby se zamysleli nad tím, proč je dobré MDŽ slavit i dnes a jakou budoucnost tento svátek má. Po přednášce následovalo hudební vystoupení čínského ansámblu Pražské S-ču, kteří zahráli na tradiční čínské bambusové a hedvábné akustické nástroje čínské lidové písně. Poté následovalo vypravování integrační pracovnice ICP z Prahy 12 Van Anh Tran Vu o postavení a roli žen ve Vietnamu a tamních oslavách MDŽ.

 

Důležitou součástí této akce byla tematická výstava fotografií na téma „Žena“. Výstava byla představena integrační pracovnicí pobočky ICP Praha 4 Terezou Třískovou na konci první části programu akce. Jednalo se o 4 soubory fotografií od různých autorů/rek – vystavujícími byly Češka vietnamského původu Angelina Nga Le, Chorvatka Darja Jelinčić, Čech Danny Worm a organizace Femisphera. Výstava v prostorách zůstala a bude ke zhlédnutí po dobu 14 dní. Po představení výstavy byla zahájena půlhodinová přestávka, během které si účastníci mohli prohlédnout fotografie, navázat kontakty s ostatními či se občerstvit v kavárně, kde bylo pro ně připraveno menší pohoštění v podobě kávy, chlebíčků a sladkých koláčů.

 

Po přestávce následovala krátké zábavné vypravování o způsobu slavení MDŽ v zemích bývalého východního bloku, kterého se ujal ataman souboru Kozáci Vltavy Všekozáckého svazu českých zemí a Slovenska – Mikhail Dzyuba. Kozáci Vltavy následně zazpívali a zahrály několik ruských a ukrajinských lidových písní ze svého repertoáru a svými silnými hlasy a rytmickými písněmi oživili sál. Následovala přednáška v anglickém jazyce (bylo zajištěno tlumočení do češtiny) o postavení žen na Filipínách a oslavách MDŽ, přednášela ji členka Česko-filipínské asociace Jeanette Cuetto. Posledním vystoupením byl africký tanec paní Bijou Camary, která pochází z Guiney. Následně byla akce ukončena.

 

Celý večer byl zaměřený na oslavu žen, jejich role, postavení, ekonomické i politické úspěchy a na svátek Mezinárodní den žen, který se slaví napříč státy a kulturami. Cílem této akce bylo vysvětlit hlavní smysl oslav tohoto svátku, přiblížit přítomným historii Mezinárodního dne žen a rozšířit přítomným rozhled o oslavách svátku v různých zemích. Čeští občané bývají vůči oslavám tohoto svátku skeptičtí a často si je spojují se socialistickou érou historie ČSR. Díky této akci jsme prezentovali tento svátek v jiném rozměru a vytvořili prostor pro navazování nových kontaktů napříč komunitami, pro interkulturní dialog a přátelské setkání.

 

Fotky můžete vidět ZDE

Za pobočku Prahy 4 Terka Třísková


Jeden svět opět v Praze

V pondělí 24. 2. začal předprodej vstupenek na festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Ani letos na něm nebudou chybět dokumenty s migrační tématikou. Připravili jsme pro vás pár tipů:

Přestupní stanice (Stop-Over)

Kaveh Bakhtiari / France / 2013 / 100 min.

Švýcarský režisér íránského původu Kaveh Bakhtiari se vydává do Řecka, jedné z hlavních přestupních stanic pro přistěhovalce do Evropy. Do Athén právě dorazil z Íránu jeho bratranec Mohsen. Čeká zde spolu s dalšími migranty na vyřízení dokladů a shání kontakty na pašeráky, kteří by mu pomohli dostat se do západní Evropy […] Snímek přináší intimní pohled do života migrantů, kteří jsou kvůli svým snům ochotni riskovat vše. (Jeden svět)

Více na: http://www.jedensvet.cz/2014/filmy-a-z/24559-prestupni-stanice#sthash.402j4A1V.dpuf

Prádelna (The Laundry Room)

Floriane Devigne, Fred Florey / Switzerland, France / 2013 / 72 min

Citlivý observační dokument nás zavádí do malé komunitní prádelny patřící bytovému domu v odlehlé části švýcarského Lausanne. V opakujícím se rytmu nekonečných domácích prací, mezi pracími prášky, koši na prádlo a stále zapnutými pračkami, jsme svědky malých i velkých problémů obyvatel domu, většinou migrantů. Jsou to lidé z různých částí světa vyznávající rozličná náboženství. Ve společném středobodu prádelny zažíváme jejich každodenní hádky, usmiřování, drobné radosti nebo hovory o jejich strastech i nadějích. (Jeden svět)

Více na: http://www.jedensvet.cz/2014/filmy-a-z/26136-pradelna#sthash.ojGgUJnb.dpuf

Pan a paní Čangovi (Mister & Missis Zhang)

Fanny Tondre, Olivier Jobard / France / 2013 / 52 min.

Není mnoho dokumentů na téma migrace, které by se zabývaly fenoménem návratu emigranta zpět do rodné země. Snímek Pan a paní Čangovi tak činí s notnou dávkou citlivosti k důležitým životním otázkám, které si manželský pár Čangových klade. Po deseti letech vyčerpávající práce v ekonomicky nestabilní Francii opouštějí manželé své přechodné bydliště a s hořkostí se navracejí do rodné Číny. Bez prostředků a s vědomím nenaplněných představ přijíždějí do zcela nové a sebevědomé země, ve které se jejich blízcí úspěšně prosadili. Znovu tak sbírají síly na nový začátek a jejich jedinou jistotou zůstává vzájemná podpora. (Jeden svět)

Více na: http://www.jedensvet.cz/2014/filmy-a-z/26565-pan-a-pani-cangovi#sthash.ju7lvMKU.dpuf

Katka Phamová - Pobočka IC Praha 14


O ŠKOLÁCH A ŠKOLKÁCH NEJEN NA PRAZE 14

Únor byl sice takový zimní nezimní, ale aspoň byly prázdniny. U nás na pobočce se nic mimořádného nedělo, takže jsem měla dost času na přemítání…O školách, které jsem navštívila před koncem roku. O dětech, které do nich chodí a češtinu úplně nezvládají. O tom, jak s tím školy občas válčí. O podezíravosti rodičů, když se jich člověk zeptá, jak se jim v Praze žije. O pocitu ředitelů, že pomoc z venčí nepotřebují. Naštěstí přišly prázdniny…

Teď přemýšlím o mateřských školách. Vzpomněla jsem si na vztek jedné paní ředitelky, že jsem si dovolila mluvit o „školce“. Nic takového přeci neexistuje, je to mateřská ŠKOLA! Před námi jsou zápisy. Vzpomínám si, že jsem vůbec nevěděla, že se tady děti musí do MŠ zapsat. Říkám si, kolik migrantů o tom taky neví. Dostat se na MŠ je dnes dost složité, i když je dítě samostatné a mluví česky. Co teprve, když se jedná o dítě s migrantským původem, které často neovládá češtinu nejlépe? Nabídli jsme MŠ, že jim poskytneme při zápisu asistenci vietnamsky mluvícího pracovníka. Žádná z asi 50 oslovených škol ji zjevně nepotřebuje, nebo aspoň nereagovala s tím, že by takovou pomoc uvítala. Zato se nám ozvala jedna speciální MŠ, kde zápis vlastně ani nemají. Potkala jsem tam fantastické lidi, kterým nezáleží na tom, zda říkáme školka nebo mateřská škola, ani na tom, jestli to děťátko zvládá češtinu na výbornou. Takže jako vše, je to o lidech.  Držím palce, aby všichni, kteří musí k zápisu, potkali jenom otevřené a usměvavé lidi.

Anca Covrigová - Za tým IC Praha 14 


Libanon v kostce

Libanon je 250 km dlouhý a pouhých 50 km široký pás země na pobřeží Středozemního moře. Libanon má rozhodně co nabídnout, a to jak bohatou architekturu měst, tak zlaté pláže, přírodní zátoky a skalní útesy na mořském pobřeží nebo horské oblasti ve vnitrozemí vhodné pro turistiku a rafting. Ačkoliv se země nachází nedaleko syrské pouště, v horách dosahujících výšky přes 3000 metrů jsou vhodné podmínky pro lyžování a další zimní sporty. Libanon je zemí cedrů, tento strom je vyobrazen i na státní vlajce. Oficiálním jazykem je sice arabština, ale ve městech je většina nápisů vyvedena také v angličtině nebo francouzštině. Asi 60 procent populace jsou muslimové, zbytek se hlásí ke křesťanství.

Bejrút - Bejrút je hlavním městem a nejdůležitějším přístavem Libanonu. Leží na obou březích málo vodnaté říčky Bejrút, na úpatí pohoří Libanon. Strategická poloha mu umožňuje kontrolu nad důležitými dopravními komunikacemi, které vedou jak kolem pobřeží, tak na východ přes průsmyk Bajdar do Sýrie. Původní staré město bylo zničeno za občanské války, takže dnes jeho místo zaujímá obvod Hamra, který je plný bank, zastupitelství zahraničních firem a rejdařství. Nedaleko Hamry najdete známou Americkou univerzitu a přímořskou oblast Raouché. Dominantou této přímořské oblasti jsou Holubí skály, nádherný výhled na moře je potom z teras desítek zdejších restaurací a kavárniček.  Bejrútský pestrý noční život, lze zažít v řadě podniků na třídě generála de Gaullea a Pařížské třídě. Příjemnou relaxaci poskytnou i pohodové jasmínové zahrady.

lib lib lib

lib lib

Tyre - Toto starodávné fénicko-biblické město bylo již v letech dávno minulých metropolí Fénické říše. V roce 1984 byl Tyre prohlášen za památku světového kulturního dědictví UNESCO. Ve městě byl nedávno odkryt největší hipodrom z dob Alexandra Velikého, který byl pohřben pod šestimetrovou hromadou větrem navátého písku. Hipodrom byl navržen ve tvaru písmene „U“ a mohl pojmout více než 20 tisíc diváků. Kameny značící otáčecí metu na každém konci rozdělovaly závodní dráhu do dvou směrů. Závod se skládal ze sedmero oběhnutí okruhu. Oběhnutí mety na každém vrcholu ve velké rychlosti bylo nejnebezpečnější částí celého závodu a mnohokrát byli jezdci shozeni.

Aanjar - Ruiny raně středověkého města ve vnitrozemí Libanonu jsou od roku 1984 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Pravidelný půdorys širokých ulic, který dělil město na čtyři čtvrtiny, je dokladem vlivu starořímského urbanismu. Město je obehnáno kolem dokola silnými hradbami. Zdi, jež se táhnou od severu k jihu jsou dlouhé 370 metrů a ty od východu k západu 310 metrů, silné 2 metry a jsou postaveny ze směsi bahna a suti. Po stěnách opevnění je rozmístěno okolo 60 nápisů a sgrafit.

Svaté Údolí Quadisha - Qadisha je jedním z nejhlubších a nejkrásnějších údolí v Libanonu, je vskutku světovým unikátem. Roku 1998 se zapsalo na seznam památek UNESCO. Na dolním konci této strmé rokle protéká řeka Qadisha, jež pramení ve stejnojmenné jeskyni nacházející se na úpatí Cedrového háje. Nad tímto proslulým lesíkem se tyčí nejvyšší vrcholek Libanonu, Qornet es Sawda. Svaté údolí je vyplněno mnoha jeskyněmi a skalními příbytky, které byli obydleni již od 3. století př.n.l. za dob Římské éry, kaplemi, poustevnami a kláštery vytesanými do skal. Již za raného středověku zde našli útočiště generace mnichů, poustevníků a asketů, jež se modlili v mnoha různých jazycích: řečtině, arabštině, syrštině i etiopštině.

Baalbek - Baalbek, jedno z nejstarších měst na světě, které bylo vybudováno jako významné pohanské centrum. Později ho Féničané přeměnili v chrám jako poctu bohu války Baalovi. Po dobytí města Alexandrem Velikým se Řekové v zemi usadili a město bylo přejmenováno na Heliopolis, Město Slunce. Za císaře Augusta bylo povýšeno na římskou kolonii, obdrželo římskou posádku a mělo tak značnou pověst, že je vždy přesně rozeznávána Heliopolis syrská od egyptské. Od roku 1984 patří do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Byblos - Byblos = Gebal = Jubail, jedno ze šesti starověkých fénických měst, pokládané za nejstarší město na světě. Město, jež dalo jméno Bibli. Od roku 1984 je součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Majdulin Oostrom

Zdroje:

http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/libanon/pruvodce/

http://www.dovolena.cz/libanon/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Libanon

https://www.google.cz/search?q=Libanon+fotogalerie&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=ly4GU6rEHuaL7AahnIDACw&ved=0CD4QsAQ&biw=1600&bih=739


Ukrajina

Oficiální název - Ukrajina (Україна)

Hlavní město - Kyjev

Rozloha - 603 700 km2 (po Rusku druhý největší stát Evropy, pouze o něco menší je rozloha metropolitní Francie – 550 tisíc km2)

Státní zřízení - Republika

Administrativní členění - Ukrajina se dělí na 27 správních celků, z toho je jedna autonomní republika (Krym), 24 provincií („oblastí“) a dvě města se zvláštním právním statutem (Kyjev a Sevastopol).

UKR

Podnebí - Téměř celá Ukrajina leží v mírném klimatickém pásu, kde převládá kontinentální podnebí. Pouze na Krymu, konkrétně úzkém území mezi Krymskými horami a Černým mořem, je podnebí subtropické. Nejvíc srážek spadne na severozápadě Ukrajiny, jejich množství pak citelně klesá směrem k jihovýchodu.

Reliéf - Většinu území Ukrajiny tvoří úrodné rovinaté stepi, které se mírně zvedají na západě země (Podolská a Dněperská plošina). Jedinými horami jsou Karpaty na jihozápadě země s více než dvoutisícovým vrcholem Hoverla a Krymské hory na jihu Krymského poloostrova, jejichž nejvyšší vrchol Roman Koš dosahuje 1 545 m. Ukrajina, tradičně považováná za obilnici, má po Bangladéši a Moldavsku třetí největší podíl orné půdy na celkové rozloze – celkem 53,8 %. Centrální pás černozemě, těžké půdy bohaté na humus, patří k nejúrodnějším oblastem světa.

Nejvyšší hora - Hoverla (2 061 m)

Nejnižší bod - Černé moře (0 m)

Největší řeky - Více než 90 % ukrajinských řek patří do úmoří Černého a Azovského moře, jen málo jich směřuje do moře Baltského (řeka Bug). Hlavním veletokem je Dněpr s přítoky, který je hlavní dopravní tepnou země s mnoha přehradami a elektrárnami. Západní Ukrajině dominuje Dněstr (ukrajinsky Dnister) a východní Ukrajině řeka Donec. Hranici s Rumunskem tvoří jedno z ramen Dunajské delty. Zakarpatská oblast patří do povodí Tisy (přítok Dunaje).

Jezera - Největší ukrajinská jezera jsou v Budžaku v údolí Dunaje: Jalpuh, Kahul, Katlabuch. Další jezera se rozkládají na pobřeží Černého a Azovského moře: Sasyk, Šahany, Alibej. V okolí Oděsy leží limany (typ ústí řeky do moře, kdy se díky sedimentům vytvoří zátoka uzavřená písčitou kosou), z nichž Dněsterský (360 km2 ) je zároveň největší neumělou vodní plochou Ukrajiny.

Obyvatelstvo - 45,5 milionu.

Etnické složení - 77,8 % populace tvoří Ukrajinci. Na Ukrajině žije početná menšina Rusů (17,3 %). Na Krymu tvoří Rusové dokonce většinu obyvatelstva (58 %), silně zastoupeni jsou také ve východních provinciích (především Luhanské a Doněcké). Toto rozdělení se projevuje i v politice. Dalšími etnickými skupinami zastoupenými na Ukrajině jsou Bělorusové (0,6 %), Moldavané (0,5 %), Krymští Tataři (0,5 %), Bulhaři (0,4 %), Maďaři (0,3 %), Rumuni (0,3 %), Poláci (0,3 %), Židé (0,2 %) a Řekové (0,2 %). Naopak miliony etnických Ukrajinců žijí v zahraničí, kam odcházeli z různých důvodů od 19. století až do současnosti. Nejvíc je jich v Rusku, Kazachstánu, USA, Kanadě, Moldavsku, Brazílii a Polsku. Nejznámější ukrajinská komunita, která čítá asi milion lidí  žije v Kanadě.

Náboženství - Převažujícím náboženstvím je pravoslavné křesťanství, k němuž se hlásí drtivá většina obyvatel. Část pravoslavných se hlásí k Ukrajinské pravoslavné církvi Kyjevského patriarchátu (50,4 % obyvatel), část uznává Moskevský patriarchát (26,1 %), další část patří k nacionalistické Ukrajinské autokefální (samosprávné) církvi (7,2 %). Zejména v Haliči, tedy na území ovládaném kdysi Polskem, převládá řeckokatolické vyznání (Ukrajinská řeckokatolická církev), kterému dává přednost 8 % populace. Toto vyznání je podobné pravoslaví, hlavní rozdíl spočívá v uznání autority římského papeže. Zastoupení římskokatolického a protestantského náboženství v zemi je vcelku zanedbatelné (obě mají kolem 2 % příznivců). Na Ukrajině mají dlouhou tradici i menšinová náboženství: judaismus a islám (centrem islámu je Krym, který byl po staletí osídlen Tatary).

Jazyk - Oficiálně je úředním jazykem země ukrajinština, na Krymu je úředním jazykem ruština. Ukrajinština je východoslovanský jazyk, kterým zde mluví 67 % populace. Rodilí mluvčí v ruštině jsou na Ukrajině zastoupeni asi z 30 %. To znamená, že část etnických Ukrajinců hovoří v první řadě rusky, podle posledních průzkumů dokonce více než polovina obyvatel používá ruštinu denně jako „komunikační jazyk“. Ukrajinština jednoznačně převládá na západní a střední Ukrajině, ruština dominuje kromě Krymu také na východě. Mnoho lidí, především na severovýchodě země, používá suržyk, což je směs ruštiny a ukrajinštiny s převahou ukrajinské gramatiky a výslovnosti, ale ruské slovní zásoby. Rozdíl mezi ruštinou a ukrajinštinou se dá přirovnat k rozdílu španělštinou a portugalštinou, možná i mezi češtinou a slovenštinou. Ukrajinci rozumí Rusům lépe než Rusové Ukrajincům.

Města - Kyjev (2,8 milionu), Charkov (1,5 milionu), Dněpropetrovsk (1 milion), Oděsa (1 milion), Doněck (975 tisíc), Záporoží (Záporižja, 782 tisíc), Lvov (735 tisíc), Krivoj Rog (Kryvyj Rih, 675 tisíc), Mikolajiv (504 tisíc).

Vlajka - Tvoří ji dva vodorovné pruhy, horní je modrý a dolní žlutý. Obě barvy se používaly už před příchodem křesťanství jako symbol Kyjevské Rusi. Modrá a žlutá znamenaly nebe, hory, potoky a zlatá pole. Po příchodu křesťanství byly obě barvy zakomponovány do církevní symboliky. Po násilném vpádu Tatarů se přestaly používat. Novou vlajku schválil ukrajinský parlament jako státní symbol v roce 1992, rok po získání nezávislosti.

Krajina bohaté kultury a krásné přírody, velké historie a nádherné přírody.

Antonina Sachuk

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajina


ICP na konferenci „Podpora podnikání žen – cizinek“ aneb pomáháme migrantům a migrantkám na trhu práce i s vlastním podnikáním

Uplatnění na trhu práce (potažmo nezaměstnanost) patří mezi jeden z nejpalčivějších socioekonomických problémů současnosti. V České republice překročila nezaměstnanost se začátkem nového roku osm a půl procenta, bez práce tak bylo v lednu 2014 téměř 640 tisíc lidí. S hledáním zaměstnání se potýkají nejenom občané ČR, ale i migranti a migrantky, kteří v řadě případů narážejí na další bariéry, jakými jsou např. jazykový handicap, potenciální předsudky ze strany zaměstnavatele aj. Ženy – migrantky navíc často čelí dilematu, jak sladit rodinný a pracovní život, případně jak se vrátit do pracovního poměru po mateřské dovolené. Vzhledem k tomu, že hledání zaměstnání je problém, který trápí řadu klientů a klientek Integračního centra Praha, rozhodli jsme se zúčastnit konference s názvem „Podpora podnikání žen – cizinek“, která proběhla 7. 2. 2014 v prostorách Evropského domu. podnikání

Konferenci pořádala Organizace pro pomoc uprchlíkům a jejím cílem bylo podpořit alternativy v tvorbě nových pracovních míst pro ženy – migrantky s ohledem na rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a na problematiku slaďování rodinného a pracovního života. V dopoledních hodinách probíhala panelová diskuze za účasti odbornic z neziskových organizací OPU, Business and Professional Women a People, Planet, Profit, konzultační společnosti Gender Consulting a Úřadu práce Brno. V odpoledních hodinách byl představen projekt „Začátek ve svém“, jehož cílem je zvýšení pracovních příležitostí žen ze třetích zemí na základě realizace programu na podporu zahájení a rozvoje samostatně výdělečné činnosti. Do projektu se zapojily ženy-migrantky, které si dlouhodobě nemohly najít zaměstnání, potažmo se na pracovní trh vracely po delší pauze strávené péčí o děti. V rámci projektu se s odbornou pomocí aktivně podílely na vzniku podnikatelského plánu a v řadě případů se jim již podařilo tzv. nastartovat vlastní podnikání. Některé z účastnic projektu vystoupily i na konferenci, kde se podělily o zkušenost s tím, jaké to je být začínající podnikatelkou (a zároveň migrantkou) v České republice. Např. paní Lilit Hovsepyanová původem z Arménie hovořila o překážkách, které musela překonat, než se jí podařilo zrealizovat svůj dlouholetý sen – založit šachovou školku v Brně.

Pokud se potýkáte se stejným problémem jako účastnice kurzu, resp. jste migrant/migrantka a nemůžete si najít zaměstnání, obraťte se na ICP. Naše sociální pracovnice a pracovníci Vám rádi pomohou se sestavením životopisu a mapováním trhu práce. V případě, že byste stejně jako výše zmiňované účastnice projektu rádi rozjeli vlastní podnikání, poradíme Vám (nejenom díky příkladům dobré praxe z této konference), jak na to.

Vanda Černohorská, vedoucí pobočky ICP na Praze 13


Vietnamské ženy

Díky dělbě práce v rodinách je úloha ženy v rodině a ve společnosti Vietnamu velice důležitá. Zatím, co muži pracovali na polích, ženy zpeněžovaly rodinnou produkci na regionálních trzích. Ženy měly na starosti odbyt ryb, zeleninu a rýži na polích. Proto vietnamské ženy jsou velice komunikativní, rozhodné, samostatné v zaměstnání i v moderních profesích. Role vietnamské ženy se stala v době Vietnamsko–Americké války velice důležitou. V jihovietnamské vládě zasedla vůdkyně demonstrací - vietnamská žena - Nguyen Thi Dinh jako ministryně obrany. Druhou slavnou ženou byla nová ministryně zahraničních věcí, která se později stala i viceprezidentkou vietnamské socialistické republiky, Nguyen Thi Binh.

V době války, kdy všichni muži odešli do boje, se musely ženy starat o domácnost, pečovaly o svoje děti, staraly se o pole a zároveň se musely ochránit před útoky amerických letounů. Opravovaly silnice po bombardování a řídily pohyb vojáků do jižního Vietnamu. 

Na počest žen se ve Vietnamu tradičně slaví Mezinárodní den žen 8.3.  Další událost, která se stala národní svátkem, je Den vietnamských žen, který se slaví každý rok 20.10. od roku 1930, kdy byl založen Svaz vietnamských žen pod vedením komunistické strany Vietnamu. Kulturní program je pečlivě připravený. Ve firmě se slavnostně vyhlašují nejlepší výsledky, kterých dosáhly ženy. Dne 20. 10. 2007 vznikla první televizní stanice věnovaná speciálně vietnamským ženám.  Mnoho společností, firem a obchodních center v tento den zahajují propagační kampaně směřující k ženám.  Muži ochotně utrácejí velké sumy peněz za květiny, šperky a speciální dárky pro svoje ženy.


Mezinárodní den žen

Mezinárodní den žen je svátek, který má poměrně dlouhou tradici, slaví se jako oficiální svátek v mnoha zemích světa a v mnoha je zase ustanoven jako významný den. Pojďme se nyní společně podívat na to, jak tento svátek vznikl, kdo za ním stojí a proč se slaví právě 8. března.

Historie tohoto svátku je spojena s bojem žen za svobodu, nezávislost a volební právo. První hlasy volající po volebním právu pro ženy zaznívaly již v časech Velké francouzské revoluce. Významnou ženskou postavou tohoto období byla Olympe de Gouges, která napsala knihu Deklarace práv ženy a občanky, kterou tak vlastně navazovala (a zároveň kritizovala) Deklaraci práv člověka a občana, což bylo stěžejní revoluční dílo, avšak určené jen mužům. Za své pokrokové názory byla Olympe popravena gilotinou.

8. března 1908 se v New Yorku konalo velké shromáždění (15 000 lidí), které volalo po volebním právu žen, kratší pracovní době, zákazu dětské práce a vyšších mzdách. Tento průvod zahájil velkou březnovou demonstrační tradici. Na základě tohoto protestu vyhlásila socialistická strana v květnu téhož roku americký národní den žen – připadl prozatím na poslední únorovou neděli.

mdž

8. března 1910 protestovalo na 40 000 newyorských švadlen proti špatným životním podmínkám. Téhož roku na Mezinárodní ženské konferenci v Kodani navrhla Clara Zetkin, zástupkyně německých socialistek, aby Den žen nabyl mezinárodního charakteru. Návrh je přijat a je rozhodnuto, že bude slaven na počest hnutí za ženská lidská práva (včetně volebního práva žen). Pro Mezinárodní (!) den žen zatím nebylo vybráno žádné konkrétní datum.

V březnu roku 1911 se koná 1. demonstrace pod hlavičkou MDŽ: v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku a Dánsku. Přes 1 000 000 lidí požaduje rovné volební právo a právo na práci.

Datum 8. března se nakonec ustálilo až po první světové válce  – na základě protestních akcí žen proti válce, konaných v Petrohradě roku 1918, které vedly ke svržení cara. Symbolem těchto akcí bylo heslo „chléb a mír.“

8. března roku 1945 zahrnula Organizace spojených národů do své úmluvy, podepsané v San Franciscu, že rovnost pohlaví je základním lidským právem. Od r. 1975 se pak 8. březen slaví jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj (opět na základě principu, který vyhlásilo OSN).

MDŽ v Čechách

Mezinárodní den žen býval v komunistickém Československu dnem plným pompézních oslav. Po roce 1989 byl naopak 8. březen vytěsněn z kalendářů i z obecného povědomí a nahrazen Dnem matek. Poslanci vrátili MDŽ zpět do hry na podzim roku 2003, kdy schválili novelu zákona o svátcích. Horní komora Parlamentu se však velkou většinou postavila proti. Poslanecká sněmovna ale v únoru 2004 veto Senátu přehlasovala a 8. březen tak byl zapsán do kalendáře jako významný den.

Blanka

Zdroj obrázku: http://blog.microsoftcambridge.com/2013/02/18/let%E2%80%99s-get-more-women-in-stem-celebrate-international-women%E2%80%99s-day-at-nerd/


Tibet a lidská práva

V době od zániku Čchingského impéria do zabrání Tibetu čínskými vojsky v roce 1949 byl Tibet de facto nezávislým státem. Některé čínské zdroje však tvrdí, že v této době byl Tibet stále součástí Číny a že k jeho osamostatnění nedošlo. Vztahy mezi Čínou a Tibetem se radikálně změnily poté, co z čínské občanské války vyšli vítězně komunisté. Dne 1. října 1949 vyhlásil předseda Ústředního výboru komunistické strany Mao Ce-tung vznik Čínské lidové republiky. Tibetská vláda v čele s regentem Tagdag-rinpočhem vyhlásila k 4. listopadu 1949 formální nezávislost Tibetu a vyslala k hlavním světovým mocnostem mírové mise, které měly tyto země přimět, aby uznaly nezávislost Tibetu. Čínská vláda, která nesouhlasila s těmito kroky, nechala vyslat do Tibetu svou armádu, aby tak s konečnou platností vyřešila otázku Tibetu a začlenila jej do nově vzniklé ČLR. Tibetská vláda ještě téhož roku prostřednictvím Velké Británie žádala o přijetí do Organizace spojených národů a snažila se tak ještě na poslední chvíli dosáhnout nezávislosti Tibetu.

V říjnu 1950 jednotky Čínské lidové osvobozenecké armády vpochodovaly do Tibetu, aby „zachránily tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečily ochranu západní čínské hranice“. Vojska tibetské vlády nebyla schopna invazi zabránit. Dne 17. listopadu téhož roku byl o (dva roky dříve oproti dřívějšímu plánu) intronizován 14. dalajláma. V nastalé situaci, kdy byl Tibet obsazen čínskou armádou, tibetské vládě nezbylo, než vyslat do Pekingu delegaci, která by vyjednávala s Čínou o dalším osudu Tibetu. Za tibetskou stranu se jednání účastnil Ngaphö Ngawang Džigme a čínské úřady reprezentoval Li Wej-chan. Výsledkem byla Sedmnáctibodová dohoda podepsaná 23. května 1951, v níž se Tibetu mimo jiné přiznávala autonomie, avšak jen v rámci ČLR.

tibet

Číňanům se tak podařilo ovládnout strategicky významné území, které se v minulosti již několikrát fakticky nacházelo pod čínskou suverenitou a jež nyní bylo nárazníkovým pásmem mezi Čínou a Indií. Vládce Tibetu, mladý Tändzin Gjamccho, zůstal i po čínské anexi loutkovou hlavou Tibetu. V září roku 1954 se společně s pančhenlámou účastnil Všečínského shromáždění lidových zástupců; oba nejvyšší představitelé Tibetu byli zvoleni do vysokých postů.

Tibetský lid, nespokojen se stávající situací, začal proti čínské nadvládě, a zejména proti způsobu provádění reforem, vyvolávat ozbrojené nepokoje. Ty započaly nejdříve roku 1956 v Khamu a Amdu. I přesto, že tato povstání byla potlačena, protičínské nálady se šířily dále do centrálního a západního Tibetu. Koncem roku 1956 a počátkem roku 1957 se dalajláma vydal do Indie, aby se účastnil oslav svátku buddha džajanti. V Indii se setkal s Džaváharlálem Néhrúem, se kterým jednal o možném poskytnutí azylu. Vrcholem snahy Tibeťanů o setřesení čínské nadvlády bylo Tibetské národní povstání, které započalo 10. března 1959 a jeho odezvy pokračovaly až do následujícího roku. To bylo však krvavě potlačeno, během roku 1959 a 1960 bylo zabito okolo 87 000 Tibeťanů, podle Vladimíra Liščáka však bylo obětí mnohem více.

Dne 17. března 1959, těsně před vypuknutím nepokojů, uprchl Tändzin Gjamccho v doprovodu dalších členů vlády do Indie, později se usadil v Dharamsale ve státě Himáčalpradéš.

Dalajlámu do Indie následovalo až 80 000 tibetských uprchlíků. V indické Mansúrii byla roku 1959 ustanovena tibetská exilová vláda s názvem Ústřední tibetská správa a dalajláma prohlásil za neplatnou Sedmnáctibodou dohodu, ke které byli „tibetský lid a tibetská vláda donuceni hrozbou zbraní“. Kvůli výše zmíněným událostem byl dalajláma Čínou prohlášen za zrádce a v Tibetu bylo přikročeno k urychlenému šíření reforem „na čínský způsob“.

Tibet pod čínskou nadvládou

Dne 1. září 1965 byla oficiálně zřízena Tibetská autonomní oblast, která však zabírá jen západní část provincie Kham a Ü-Cang, tedy asi polovinu historického Tibetu. Amdo a východní část Khamu se staly součástí provincií Kan-su, S'-čchuan, Čching-chaj a Jün-nan. Roku 1966 započala kulturní revoluce, která fakticky trvala až do roku 1976. V tomto období byly v Tibetu ničeny buddhistické kláštery i další kulturní památky, páleny knihy a Tibeťany stíhaly vlny represálií. Uvolnění nastalo až v roce 1978, kdy čínská vláda zaujala vůči Tibetu liberálnější politiku.

Koncem 80. let vůbec poprvé započal dialog mezi představiteli Číny a tibetskou exilovou vládou. Roku 1987 dalajláma přednesl ve Washingtonu projev, ve kterém se dožadoval nikoliv nezávislosti Tibetu, ale zejména dodržování lidských práv na tibetském území, zastavení systematického osidlování Tibetu čínskými rodinami a volal po větším důrazu na ochranu tibetského životního prostředí. Čínská vláda však jeho požadavky odmítla, což pobouřilo obyvatele Lhasy, kteří se odhodlali k otevřenému protestu. Protesty pokračovaly i následujícího roku; čínská strana je však vždy potlačila a i přes řadu obětí na obou stranách a tisíce zatčených Tibeťanů je označila za nevýznamné protesty několika nespojených Tibeťanů. V roce 1988 se dalajláma při projevu ve Štrasburkuzřekl snahy o nezávislost Tibetu. Dalajlámovy snahy jsou soustředěny především na dodržování základních práv a svobod Tibeťanů a na jednání o statusu Tibetu v rámci ČLR.

Po další vlně nepokojů roku 1989 bylo v Tibetu vyhlášeno stanné právo. Cizincům byl vstup na tibetské území na další tři roky zakázán (v roce 1992 byl sice obnoven, od té doby je však pro vstup do Tibetu třeba zvláštní vízum). Téhož roku obdržel Tändzin Gjamccho (14. dalajláma) Nobelovu cenu míru. Počátkem roku 1990 pozval Václav Havel ve svém novoročním projevu 14. dalajlámu na návštěvu Československa a dalajláma tuto nabídku přijal. Havel jako vůbec první hlava státu pozval dalajlámu na oficiální návštěvu nějaké země – do té doby se ostatní státy zdržovaly pozvání dalajlámy na oficiální návštěvy, jelikož se bály ohrožení obchodních styků s Čínou.

V devadesátých letech se dalajláma setkal s mnohými čelnými představiteli různých zemí včetně Billa Clintona či George H. W. Bushe, se kterými jednal o tibetských záležitostech. Snaha Tibeťanů o přijetí lepších podmínek pro Tibet však neutuchá, roku 1996 skončila hladovka šesti členů Kongresu tibetské mládeže násilným zásahem indické policie, přičemž jeden z Tibeťanů, Thubtän Ngöndub, se upálil. V roce 2006 byl zahájen provoz Čhingchajsko-tibetské železnice na trase Golmud – Lhasa, která zajišťuje železniční spojení Tibetu a ČLR. V současné době sídlí Ústřední tibetská správa stále v indické Dharamsale a její čelní představitel 14. dalajláma se věnuje hlavně přednáškové činnosti a psaní knih. CTA není jako vláda uznána žádným státem. Od vlád některých zemí i od mezinárodních organizací však dostává finanční pomoc pro tibetskou exilovou komunitu v Indii. V roce 2001 tibetská exilová komunita uskutečnila demokratické volby předsedy vlády, kterým se stal Lobsang Tenzin, dvaašedesátiletý budhistický mnich a učenec známý jako Ctihodný profesor Samdhong Rinpočhe. Jednalo se o první demokratické volby mezi Tibeťany v dějinách.

Potlačení nepokojů v roce 1989 a 2008

1989 - "Při rozbřesku 5. března obdržela ozbrojená čínská policie v Tibetu rozkaz od nejvyššího velitele ozbrojené policie, Li Lianxiu... zvláštní komando mělo okamžitě vybrat 300 členů, kteří se, převlečeni za obyčejné lidi a mnichy, zapojí ve Lhase do nepokojů. Měli podpořit tajnou policii v dokončení úkolu - spálit Scripture Pagodu na severovýchodě chrámu Dazhao. Zničit rýžový obchod v obchodní části města, vyprovokovat občany k rabování rýže a jídla, napadnout obchodní společnost Tibet-Gansu. Nabádat lidi k vykrádání obchodů, ale…pouze ve schválených oblastech." Tato slova pocházejí z reportáže Tang Daxiana., který ve svém dlouhém článku "Události ze Lhasy, 2.-10. března 1989", popisuje příběh, jak KS Číny zinscenovala nepokoje ve Lhase, aby mohla násilně zakročit proti Tibeťanům.

New York Times napsali, že při tomto údajném zásahu proti nepokojům bylo ve Lhase zabito 387 občanů většinou kulkami ze střelných zbraní. 721 lidí bylo zraněno, 2100 bylo zatčeno nebo zadrženo. 354 lidí zmizelo. 82 duchovních bylo zabito, 37 zraněno, 650 zatčeno nebo zadrženo.

2008 - Před olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny další údajné protičínské demonstrace, různé zdroje poukazují na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů podobně jako v roce 1989. Exilový tibetský duchovní vůdce dalajláma říká, že vzpoura ve Lhase byla zinscenována čínskou policií.

Happening Tibet nás pálí! na podporu respektování lidských práv v Tibetu proběhne 10. března v 17:00 před Čínskou ambasádou v Praze. Z tibetských lungt, symbolu dobrého osudu a pohody, postavíme památník všem, kteří do boje za lidská práva v Tibetu investují svůj čas, riskují bezpečnost nebo dokonce objetují život. Potřebujeme jich minimálně 500. Jestli chcete, aby třeba jedna z nich byla právě ta vaše, kupte lungtu prostřednictvím Amnesty. Další informace o akci, dění v Tibetu i barevných lungtách se dozvíte na speciální stránce tibet.amnesty.cz

Terka Třísková, Praha 4

Zdroj a aturoři textu: http://www.tibet-barma.cz/http://tibet.amnesty.cz/


Pobočka Integračního centra Praha na Praze 4 nabízí bezplatné odborné poradenství pro své klienty. Kromě toho se tato pobočka, stejně jako i ty ostatní, soustředí na spolupráci s městskými částmi (MČ) a s různými institucemi a organizacemi, které na území MČ působí. Předávání informací a šíření povědomí ohledně problematiky migrace, integrace a služeb poskytovaných  ICP různým subjektům je totiž velice důležité.

Komunitní plánování sociálních služeb (KPSS)

Téměř každá pražská MČ má své komunitní plánování. Jedná se o metodu, jak plánovat sociální služby tak, aby co nejvíce odpovídaly reálným specifikám MČ a potřebám občanů MČ. Jedná se o proces zjišťování potřeb občanů a hledání nejlepších řešení. Komunitní plánování je založeno na zapojení všech subjektů, kterých se daná oblast týká, na jejich dialogu a vyjednávání, výsledkem kterých by mělo být nalezení řešení či vytyčení plánu, který je podporován většinou zúčastněných.

V praxi to pak vypadá tak, že sociální odbory jednotlivých MČ organizují různá setkání, na která jsou zvané různé organizace či sdružení, které poskytují sociální a návazné služby na území té dané MČ.  Může se jednat o nevládní neziskové organizace, nízkoprahové kluby, o centra trávení volného času apod. Na těchto setkáních mají možnost tyto organizace představit ostatním své služby a informovat je o svých zkušenostech a především o potřebách svých klientů. Pobočka ICP na Praze 4 je aktivně zapojena do komunitních plánování MČ Prahy 10 a MČ Prahy 11, jejich poslední setkání proběhla v únoru 2014

KPSS

Komunitní plánování na MČ Praha 10

Vedoucí pobočky Prahy 4 pravidelně navštěvuje setkání pracovní skupiny KPSS Prahy 10. Na únorovém setkání pracovní skupiny byly všem přítomným představeny plány ICP, nabídnuty jeho služby a byla představena a rozdána aktualizovaná brožura, kterou ICP vydalo.

Hlavním programem setkání bylo představení všem přítomným nového Akčního plánu sociálních a návazných služeb na Praze 10 na rok 2014. Pro ICP je zásadní doporučení v rámci priority č. 13, které se týká zajištění podpory terénní práce a programů zaměřených na cizince, mapování situace na území MČ Praha 10 a dále pokračování a prohlubování spolupráce MČ s organizacemi, které cizincům poskytují své služby – tedy m.j. ICP.

Komunitní plánování na MČ Praha 11

V únoru se vedoucí pobočky zúčastnila taktéž KPSS na Praze 11. Jednalo se o první setkání, kterého se zástupkyně ICP zúčastnila. Všechny přítomné organizace se dozvěděly o tom, na co se ICP soustředí, co jeho klienti potřebují, co nabízí a s jakými dotazy se lze na ICP obrátit. Všichni přítomní dostali kontakt pro případ, kdyby věděli o někom, kdo by potřeboval pomoc ICP.

Integrační centrum Praha se bude i nadále účastnit takových setkání a o jejich výsledcích Vás bude průběžně informovat.

Lenka - pobočka ICP Praha 4


Asijská kultura v Praze

Již tento čtvrtek 30. 1. oslavíme konec roku Hada a příchod nového lunárního roku ve znamení dřevěného Koně, proto kdy jindy než teď vyrazit za asijskou kulturou! Možností se nabízí hned několik.

Česko-korejská společnost obnovila svůj filmový klub. První promítání proběhne 30. ledna od 18h na půdě FAMU (Smetanovo nábřeží 2, Praha 1). Na programu je snímek Rodinná pouta (가족의 탄생) z roku 2006 od režiséra Kim Täjonga. Bližší informace na: http://cks-korea.cz/.

 Již popáté pořádá Velvyslanectví Japonska v ČR měsíc japonské kultury.  22. ledna jej odstartoval festival japonského filmu a kultury EIGA-SAI, na kterém se také podílí Česko-japonská společnost. Téměř dvě desítky skvostů japonské kinematografie měli až do 28. Ledna možnost shlédnout návštěvníci kina Lucerna. Milovníci vážné hudby by si neměli nechat ujít novoroční koncert Česko-japonské společnosti, který proběhne 8. února od 15h v Paláci Lucerna. O víkendu 15. a 16. února v Praze vystoupí japonská čtyřčlenná instrumentální skupina WASABI, která neobvykle kombinuje japonské tradiční nástroje (šamisen, šakuhači, koto, taiko) a představí jak klasické, tak i své původní skladby.  V Japonském informačním a kulturním centru (Hellichova 1, Praha 1) bude po celý měsíc probíhat výstava kaligrafie a tradičních japonských psacích potřeb. Více informací naleznete zde: http://www.cz.emb-japan.go.jp/cz/jicc_calendar.html.

nový rok kůň

O tom, jak probíhá oslava nového roku – jarních svátků na čínském venkově, se můžete dozvědět na přednášce, která proběhne 5. února v prostorách Městské knihovny v Praze (Mariánské nám. 98/1, Praha 1). Česko-čínská společnost také pořádá již čtrnáctý ročník Orientálního bálu. Jako tradičně proběhne v hotelu Belveder, tentokrát 8. února.  Bohatý kulturní program zahájí vystoupení ansámblu Pražské S‘-ču, které zahraje tradiční čínské melodie. Účastníci se mohou také těšit na ukázku orientálního tance,  Wu Shu a mnoho dalšího.  Chybět nebude ani tombola. Podrobný program naleznete na tomto odkaze: https://www.facebook.com/events/636492179722369/?ref_dashboard_filter=upcoming.

Pěkné zážitky přeje Katka Phamová

Foto zdroj: http://blog.deparz.com/celebration-chinese-new-year-london/


O KOMUNITÁCH NA PRAZE 14

Pobočka na Praze 14 působí již od 1. 6. 2012. Za tu dobu jsme zorganizovali pár akcí, komunitních i kulturních, na některých z nich jsme spolupracovali také s městskou částí. Nejednou jsme měli pocit, že je velice těžké do nich zapojit místní obyvatele.

Praha 14 je kulturně velice rozmanitá. I když během každodenního života přicházejí lidé z různých komunit do kontaktu (v obchodě, ve školách nebo školkách, u lékaře), málokdy mezi nimi dochází ke komunikaci. V podstatě se neznají.

Proto jsme se rozhodli, že zorganizujeme sérii menších, doopravdy sousedských akcí, kde bychom dali každé komunitě možnost se prezentovat a ostatním příležitost je trochu poznat. Začali jsme Vietnamci, jejichž situace je trochu paradoxní. Jedná se o nejviditelnější skupinu ze všech (hlavně kvůli tomu, že mají obchody na různých místech a obyvatelé s nimi přicházejí do kontaktu bezmála každý den), ale zároveň o nich víme pramálo. Přišlo pár rodin, dozvěděly se něco o Vietnamu, vietnamské kultuře a zvycích. Byl to první krůček.

Minulý týden jsme zavítali do Islámské nadace.  Bylo to příjemné, podívat se do míst, kam jinak nezavítáme. Ještě lepší bylo, že se počet zájemců a účastníků od minula zase o něco zvýšil. Akce se velice povedla, přestože byla zpočátku komunikace mezi účastníky trochu váhavá. Byla to nová zkušenost. Tentokrát to byli Češi, kdo zavítali na návštěvu k někomu jinému. Dozvěděli jsme se něco víc o lidech, kteří žijí s námi, ale které moc neznáme…

Do třetice se na věci znovu pokusíme podívat trochu jinak. Oslavíme MDŽ s komunitou, pro kterou je to opravdový svátek. Konec konců, jedná se o svátek žen, jejich nezávislosti a síly, a na tom by nemělo nic zkazit ani špatné světlo, které na tento svátek vrhlo jeho účelové politické zneužití. Doufáme, že se k nám přidá ještě více obyvatel Prahy 14. Snad se ostatní komunity nechají inspirovat a příště zavítáme právě k nim…

Tým IC Praha 14


Alžírsko v kostce

Alžírsko (arabsky الجزائر ; Alžírská demokratická a lidová republika) je největší stát Afriky, který leží na severu Afriky a má 998 km dlouhé pobřeží Středozemního moře.

Tipaza - Zárukou opravdového zážitku je značka UNESCO. Alžírsko má na jeho seznamu hned sedm památek. Jednou z nich je i město Tipaza – bývalé centrum obchodu na březích Středozemního moře, které dobyli Římané a používali ho jako základnu při dobývaní Mauretánie. Mezi troskami z dob Féničanů, Kartaginců, Římanů nebo Byzantské říše leží i monument královského mauzolea Mauretánie Kbor er Roumia.

Annaba - leží blízko hranice s Tuniskem a turisté sem jezdí obdivovat koloniální a islámskou architekturu. Prohlídka zříceniny římské královské rezidence Hippo Regius ale není jediným zážitkem. Annaba je totiž vyhlášená pro svou kuchyni, která spojuje arabské i evropské chutě a proto sem míří hlavně mlsné jazýčky. Ceny za hlavní jídlo v hotelech střední a vyšší kategorie se pohybují mezi pěti až deseti dolary.

Cirta - město tesané do skály - Na severu Alžírska leží město, které je zvláštní svou polohou. Založili ho Féničané pod jménem Cirta – „město vytesané do skály“, dnes ale je to město Konstantina. Jeho středem  vede až 140 metrů hluboká skalnatá soutěska, na jejímž dně teče říčka. Město je rozděleno na dvě části, které spojují čtyři mosty a tvoří tak nezapomenutelná panoramata.

Djémila – římské město na severu Afriky - Vesnička schovaná v horách a lesích severního Alžírska je také na seznamu Světového kulturního dědictví. Díky své izolovanosti jsou tu k vidění zachovalé pozůstatky římského města Cuicul, ve kterých poznáte baziliky, chrámy nebo i lázně. Djémila proto patří k nejkrásnějším římským městům na severu celé Afriky. Leží také nedaleko města Sétif, s uměle vytvořeným jezerem a krásnými fontánami, které svou elegancí připomínají Francii.

Alžír - Ke jménu hlavního města se někdy přidává přívlastek bílý, kvůli fasádě domů, které se táhnou z vršků v okolí města až ke břehům Středozemního moře. Při kolonizaci Francií se tady spojily rozdílné kultury a daly Alžíru dvě tváře – první svými křivolakými a spletitými uličkami odkazuje na islámskou historii města.

Druhá se díky širokým bulvárům a koloniálním domům podobá francouzské metropoli. Alžíru se proto také někdy přezdívá „Paříž Afriky“.

Šot Melrhir - Toto slané bezodtoké jezero (šot) se rozkládá na ploše 6 700 km2. Melrhir se nachází  na jihu pohoří Atlas ve výšce 24 m pod hladinou moře. Takové šoty vznikají tavnou vodou, která přitéká po zimě z okolních hor. Melrhir je desátým nejníže položeným místem na světě. V létě jezero zcela vysychá.

Trosky města Timgad - V roce 100 založil císař Trajánus město Timgad pod názvem Colonia Marciana Traiana Thamugadi. Město je postaveno na typickém čtyřúhelníkovém  půdorysu a jsou patrné klasické římské městské znaky. Nyní se staví nový amfiteátr, protože velké divadlo bylo turisty velmi poškozené. Amfiteátr bude využíván pro růzá představení a koncerty.

Kasbah - Roku 1992 byla stará část Alžíru zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o hrad Kasbah ze 16. století, citadelu ze 16. století, maurské paláce, mešity a budovy z dob francouzských kolonií. Pojmem Kasbah se dnes myslí celé staré město.

  

Majdulin Oostrom

Zdroje:

http://www.novinky.cz/cestovani/exotika/275165-pet-mist-ktera-zmeni-vase-mineni-o-alzirsku-pariz-afriky-a-mesto-ve-skale.html

http://www.nejmista.estranky.cz/clanky/afrika/alzirsko.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BE%C3%ADrsko

https://www.google.cz/search?q=al%C5%BEirsko+fotky&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=C5_XUvyZOqTrywOs0oK4DQ&ved=0CCsQsAQ&biw=1366&bih=673


Pravoslavné vánoce

Hlavní vánoční svátek Kristova narození prožívali křesťané, kteří se řídí juliánským kalendářem, dne 7.ledna 2014 – jde především o pravoslavné a staroorientální církve a katolíky východního ritu v Rusku, Svaté zemi, Egyptě a dalších zemích. Zásadně se liší pouze v několika bodech. Tím hlavním je, že začínají o třináct dní později, což je dáno rozdílem mezi juliánským a gregoriánským kalendářem. Pravoslavné Vánoce stejně jako ty západoevropské jsou oblíbené i mezi nevěřícími.

Pravoslavné Vánoce v Rusku mají dlouholetou historii sahající až do 10. století našeho letopočtu. Tehdy se na území severní Asie a část Evropy poprvé dostalo křesťanství. Až na přelomu 16. a 17. století se nové svátky ustálily a dodnes jsou doprovázeny řadou pověr, zvyků a rituálů, na které si Rusové potrpí. Slavení Vánoc bylo v Rusku zakázáno roku 1917. Od roku 1990 se Vánoce do života Rusů vrátily.

Příprava na vánoční svátky začíná pro pravoslavné věřící již 28. listopadu předvánočním postem, který trvá až do 6. ledna – tedy 40 dní. Počínaje 2. lednem (začátek vánočního období) se půst zpřísňuje, až je v předvečer vánočního svátku (Rožděstvěnskij sočeľnik) předepsán půst nejpřísnější. Přijímat potravu je dovoleno až večer po bohoslužbě – po vysvitnutí první hvězdy. K předvečeru neodmyslitelně patřily také lidové zvyky, rituály a koledy.

6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) – podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. 

Slavnostní stůl se podle tradice má skládat z 12 postních pokrmů. Na večerním stole nesměla chybět „kuťja“ - (kaše z pšenice nebo ječmene, vařená s medem, rozinkami, mákem a ořechy) a „vzvar“ - (kompot ze sušeného ovoce). Tyto pokrmy nepostrádaly symbolický význam - kuťja se odedávna jídala na pohřbech a vzvar při narození dítěte. Konzumací obojího se tedy připomíná narození a smrt Krista. Pšeničná kaše s medem, ořechy, mákem a rozinkami, a také vzvar, což je kompot ze sušeného ovoce. Oba tyto pokrmy mají svůj symbolický význam a připomínají narození a smrt Ježíše. Dále se připravují plněné taštičky z kynutého těsta, kapusta, ryby, saláty a nechybí ani sladké moučníky. Na stole samozřejmě nechybí ani slané zákusky, nakládané okurky, zelenina, česnek, sůl, chleb, a svička.

Stejně jako u nás existuje i v Rusku tradice koledníků a v domácnostech nechybí stromek se svíčkami, jako symbol života a hojnosti. Dárky pod něj přiváží na  saních s trojspřežím děda Mráz a jeho vnučky Sněhurky. Koledníci byli všude vítáni, neboť svými písněmi o narození Krista vyjadřovali též přání štěstí, hojnosti a bohaté úrody. 

Vhodnou příležitostí k oslavám zůstal i začátek nového roku podle starého kalendáře, který připadá na 14. ledna. Svátky končí 19. ledna, kdy se pozornost přesouvá k dalšímu významné církevní události,  k svátku Kristova křtu.

Recept na vareniky z brambor

Suroviny: brambory 1,5 kg, cibule 300 g, mouka hladká 1 kg, olej, sůl, vejce 1, mléko 1 sklenice, smetana zakysaná, kečup

Postup: Brambory uvaříme a uděláme kaši. Cibuli nakrájíme nadrobno a osmažíme na oleji. Z mouky, vejce a mléka vypracujeme těsto. Půlku osmažené cibule dáme do bramborové kaše. Z těsta vypracujeme váleček o průměru asi 4 cm a nakrájíme špalíčky. Špalíčky rozválíme na placičky, které naplníme bramborovou kaší a zabalíme. Vareniky dáme do hrnce s vroucí osolenou vodou. Vaříme asi 10 minut. Vareniky vyndáme, dáme je na pánev s osmaženou cibulí a promícháme. Podáváme s zakysanou smetanou.

vareniky

Antonína Sachuk


ICP v „hlavním městě Evropy“

Na zkušenou do Bruselu. Tak by mohlo znít motto pracovní cesty, které se ve dnech 27. 01. – 29. 01. 2014 zúčastnila vedoucí pobočky na Praze 13, Vanda Černohorská. Jednalo se o zakončení několikaměsíčního vzdělávacího kurzu „Reporting European Affairs“, který pořádala nezisková organizace Transitions (TOL). Kurz byl určen zejména pro mladé novináře/novinářky a pracovníky/pracovnice neziskových organizací a jeho cílem bylo seznámit účastníky/účastnice semináře s fungováním evropských institucí a osvětlit tak vliv, který má unijní politika na naše každodenní životy.

Účastníci/účastnice kurzu se pravidelně jednou týdně setkávali na tzv. online platformě a přes video chat pod vedením lektora diskutovali aktuální témata evropské politiky ve vztahu k otázkám, které je nejvíc zajímali. Během bruselské cesty absolvovali řadu přednášek a diskuzí (např. o bankovní unii, eurozóně, situaci na Ukrajině apod.), navštívili Evropskou komisi a Stálé zastoupení ČR v Bruselu a zúčastnili se press-briefingu tamních novinářů. Finálním výstupem kurzu je článek, který by měl být ideálně syntézou nabitých zkušeností a vědomostí o Evropské unii a zájmu o zvolené téma. Vzhledem ke skutečnosti, že je ICP organizací, která pomáhá migrantům a migrantkám s integračním procesem v České republice, věnovala vedoucí P13 svůj článek tématu migrační a azylové politiky během aktuálního řeckého předsednictví EU. Brusel
brusel 2  Celkově byl kurz zajímavým exkurzem nejenom do (často zdánlivě komplikovaných) tajů fungování Evropské unie, ale také do samotné bruselské metropole, která bývá neoficiálně označovaná za „hlavní město Evropy“. A právě v tomto městě, resp. v jednotlivých institucích, se často rozhodují témata, která ovlivňují dění i tady u nás v Praze. Přece jenom projekt Integračního centra Praha, který se realizuje od 01. 04. 2012, je z velké části financován z Evropské unie, resp. z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

Vanda Černohorská

Vedoucí pobočky ICP na Praze 13


Nový lunární rok 

Ve Vietnamu se všude stejně slaví Nový lunární rok. Jedná se o největší svátek v zemi.  V tento den se Vietnamci snaží navštívit všechny svoje příbuzné a blízké. Tradičně přesně ve 12 hodin místního času večer musí být všichni doma.  První osoba, která vkročí do vašeho domu v novém roce, vám může přinést štěstí, radost, zdraví, ale také smutek po celý rok. Proto se do domů zvou majetní, zdraví a inteligentní muži.  Ohňostroje a klasická pyrotechnika byly ve Vietnamu zakázány před 20 lety. Důvodem byl velký počet zranění a požárů. Na lunární rok má každá rodina svoje sváteční menu a základní tradiční pokrmy nesmí na oltáři chybět v žádné rodině jako úcta k zemřelým, aby si naši předci pochutnali na vynikajícím jídle. Jídla spolu s ovocem a alkoholem se pokládá na oltář, který je v každé vietnamské rodině. Jídlo a ovoce, které se předkládá na oltář, se omyje, aby bylo čisté. Jídlo se nesmí ochutnávat ani během přípravy, aby předci byli první, kdo jídlo ochutná. Poté, co vonné tyčinky dohoří, poprosíme své předky,  abychom mohli jídlo snést z oltáře. Mezi tradiční menu na Nový lunární rok patří Bánh chưng (rýžový koláč), xôi gấc – sladká lepivá rýže, uvařený kohout, giò lụa, extrémně najemno namletá šunka na páře, giò thủ, která se dělá z vepřové hlavy, jazyka, kolene a Jidášova ucha, thịt đông, podobné  tlačence  a připravené z vepřového kolena a nožiček, canh măng - polévka s bambusovými výhonky.   

Van Anh Tran Vu


Přátelský ples

Pobočka Integračního centra Praha na Praze 12 ve spolupráci s Asociací českých občanů vietnamského původu uspořádala v pátek, 17. ledna 2014, první společný (česko-vietnamský) Přátelský ples. Konal se v prostorách kulturního centra Novodvorská na Praze 4 a navazoval na tradici plesu pořádaného každý rok v areálu tržnice Sapa na Praze-Libuši.

Celým večerem provázela hosty kapela Atmosphere Showband a na hudbu v jejich podání si návštěvníci a návštěvnice mohli zatančit klasické (i méně tradiční) plesové tance – polku, valčík, waltz, jive, blues, foxtrot, tango, cha-chu, quickstep, rumbu, sambu atd. Kromě samotného tančení připravili pořadatelé pro příchozí bohatý program: ukázku latinsko-amerických tanců v podání ruských tanečníků Artura Alexandrova a Anny Antonyany, ukázku standardních tanců v podání Tomáše Procházky a Evy Velhartické, vystoupení valašského folklorního souboru Krušpánek i ukázku vietnamského lidového tance, kterou předvedl taneční soubor Sapa.

Všechna vystoupení byla velmi povedená a sklidila zasloužený úspěch, nicméně největší rozruch vypukl kolem tradičního vietnamského „lvího tance“, který byl překvapením večera. Z nádherných masek vystupujících byli všichni unešeni a fotografování na konci představení nebralo konce.

Kdo byl tancem a hudbou unaven, mohl se občerstvit vietnamskými pokrmy a nápoji, případně si zakoupit lístky do tomboly, která byla opravdu bohatá. Výtěžek z tomboly byl posléze věnován nestátní neziskové organizaci Modrý klíč, která pomáhá lidem s mentálním a kombinovaným postižením.

V závěru plesu čekaly na tanečníky a tanečnice společné tance – např. macarena – a také volná disco zábava. Po celou dobu akce byl v provozu dětský koutek, kde se mohli zabavit také mladší návštěvnice a návštěvníci akce.

Charakter plesu byl skrz naskrz integrační. Klasické západoevropské plesy a tance nejsou ve Vietnamu součástí tradiční kultury a zábavy, přesto jsou stále více oblíbenou zábavou vietnamské minority žijící v Čechách. Prostřednictvím tance snadno probíhá mezikulturní výměna a - jak jsme měli možnost vidět na vlastní oči - probíhá s radostí. Mnozí čeští návštěvníci zase byli potěšeni nabídkou vietnamského občerstvení, o které byl mimořádný zájem. Celkem se plesu zúčastnilo téměř 450 hostů různých národností (s převahou návštěvníků českého a vietnamského původu) a pořadatelé s radostí sledovali probíhající interakce.

Velké díky patří především našim partnerům, kteří se do pořádání této akce pustili společně s námi. Děkujeme rovněž MČ Praha 4, konkrétně panu starostovi Pavlu Caldrovi, který dal akci záštitu a starostovi MČ Praha 12 panu Prchalovi, který se plesu zúčastnil a měl tedy možnost nasát jeho skvělou atmosféru. Dále pak děkujeme rádiům Aplaus, Radiu 1, Color a Sázava za mediální propagaci a studiu Original za natočení reklamního spotu. A samozřejmě – děkujeme vám všem, kteří jste se akce zúčastnili. Doufáme, že jste se dobře bavili a budeme rádi, když se příští rok na této akci uvidíme znovu. Rovněž se společně můžeme těšit na další komunitní a kulturní akce, které Integrační centrum Praha pravidelně pořádá a na které jste všichni srdečně zváni.

Blanka Veselá, vedoucí pobočky ICP Praha 12


Olympijské hry

Olympijské hry jsou hromadná mezinárodní sportovní soutěž v mnoha různých disciplínách a sportech, za účasti sportovců z celého světa, které se pořádají jednou za čtyři roky (toto období mezi jednotlivými hrami se nazývají "olympiáda").

Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles.

Pořádají se jako:

  • Letní olympijské hry od obnovení her v roce 1896
  • Zimní olympijské hry od roku 1924

Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky. Až do roku 1992 se konaly vždy ve stejný rok, v současnosti jsou termíny her posunuty tak, aby se po dvou letech vystřídaly.

Antické olympijské hry byly nejvýznamnější, největší a nejstarší z všeřeckých her. Konaly se od roku 776 př. n. l. až do roku 393 našeho letopočtu. Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I.. V roce 426 pak byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii. Dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551.

První novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské, byly Anglické olympijské hry, které na svém venkovském sídle v Cotswoldu uspořádal roku 1604 Robert Dover. Hry podporoval i velký příznivec a propagátor sportu, král Jakub I. Hry se měly konat každý rok za letního slunovratu, na programu byly běžecké disciplíny, hod kladivem, míčové hry, šerm holemi a zápas. Mohli se zúčastnit jak šlechtici, tak prostí občané, některých disciplín dokonce i ženy. Hry se dočkaly 40 ročníků a skončily se smrtí svého zakladatele.

První, kdo vystoupil s myšlenkou obnovení olympijských her, byl v roce 1760 německý pedagogický reformátor Johann Bernhard Basedow. Dalším velkým propagátorem vzkříšení olympijských her byl Johann Christoph Friedrich Gutsmuths. Pod jeho vlivem uspořádaly některé tělovýchovné organizace v několika německých městech sportovní klání pod označením olympijské hry.

15. listopadu 1859 se v Athénách 20 000 diváků stalo svědky sportovních klání 300 soutěžících na prvních novořeckých olympijských hrách. Hlavní zásluhu na jejich uspořádání měl hrdina osvobozovacích bojů, Evangelos Zappas, který jejich organizaci věnoval nejen značné úsilí, ale i celý svůj majetek. Myšlenka uspořádat novořecké olympijské hry se zrodila v Pyrgu. Bylo to krátce po osvobození Řecka z turecké nadvlády, kdy se místní městská rada rozhodla pro obnovení her přímo v Olympii. Měly se konat každé čtyři roky 25. března, tj. na Den řecké nezávislosti. Nepříznivé podmínky v Olympii (bažinaté území plné komáru představovalo velkou hrozbu malárie) vedly k tomu, že se nakonec hry konaly až v listopadu a v Aténách. Hry se pak konaly ještě v letech 1870, 75 a 89.

Pierre de Coubertin, zakladatel novodobých OH se několik let věnoval studiu tělovýchovných systémů v anglosaském světě. Své poznatky zpracoval v několika knihách a zároveň usiloval o jejich začlenění do francouzského výchovného systému. Když viděl, že jeho literární činnost nevzbudila dostatečný zájem, rozhodl se přejít k činům. V roce 1888 se rozhodl, že obnoví olympijské hry.

Okamžitě začal pro tento záměr shánět podporu v okruhu svých známých a přátel a 25. listopadu 1892 vystoupil s touto myšlenkou veřejně na schůzi k 5. výročí založení Francouzské unie atletických sportů. V roce 1896 se tak konaly v Aténách první novodobé letní olympijské hry.

Zformuloval ji Pierre de Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti – tzv. kalokagathía – posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických olympijských her ožívají v nové formě při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie ainternacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku Olympijské charty.

Olympijské symboly a znaky vyjadřují olympijské myšlenky a univerzálnost olympijského hnutí, jeho úkoly a cíle. Jejich přesnou podobu i způsoby a pravidla pro jejich používání přesně definuje Olympijská charta.

Největším olympijským symbolem jsou olympijské kruhy, které jsou vzájemně propojeny. Pět kruhů představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, šest barev (včetně bílého podkladu) barvy všech národů světa. Existuje obecný názor, že kruhy představují jednotlivé kontinenty, ale není tomu tak. Baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV výslovně uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Olympijské kruhy jsou součásti olympijské vlajky, která má bílý podklad a v jejím středu je umístěno pět olympijských kruhů. Olympijská vlajka poprvé zavlála při VI. olympijském kongresu v roce 1914, na olympijském stadiónu poprvé v roce 1920. Na OH se vyvěšuje vlajka, kterou v roce 1920 věnovaly Antverpy, na ZOH vlajka, kterou v roce 1952 věnovalo Oslo. Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok.

Terka

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Olympijsk%C3%A9_hry


Pobočka ICP na Praze 4 má nového právníka!

V lednu přibyl do pracovního týmu pobočky ICP na Praze 4 nový člen. Jedná se o právníka Miroslava Kaštyla, který, stejně jako zbytek poradců na pobočce, přichází z naší partnerské organizace - Poradny pro integraci (PPI).

Miroslav Kaštyl absolvoval obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Již během studií spolupracoval s Poradnou pro integraci, které zůstal věrný i po ukončení studia. V současné době pracuje v Poradně pro integraci a zároveň v projektu Integrační centrum Praha jako právník.

Účastnil se několika letních škol zabývajících se migrací a lidskými právy, absolvoval též stáž v Ekologickém právním servisu a roční studijní pobyt v Norsku, University of Oslo.

Na otázku, proč má rád svou práci, Miroslav odpověděl:  „Každý cizinec sebou nese jedinečný příběh, který se v určitém okamžiku dostane do bodu, kdy se bez odborné pomoci může na špatném místě odvíjet špatným směrem.  Rád pomáhám cizincům se zorientovat a zároveň tím zlepšit některá špatná místa, která většina lidí ani nepozná, protože se nikdy nestali cizinci.

Miroslav Kaštyl vykonává na pobočce pozici právníka. Pomáhá klientům s řešením různých otázek právního rázu. Patří sem záležitosti týkající se jak pobytu cizinců na území ČR (získání/prodložení dlouhodobého pobytu, získání trvalého pobytu či českého státního občanství, a vysvětlení všech náležitostí a povinností cizince),  tak i otázky z práva rodinného, pracovního a občanského.

Mirek

 

Miroslav Kaštyl poskytuje na pobočce právní poradenství každé pondělí. Stávajícího právníka Libora Kučeru na pobočce zastihnete vždy ve čtvrtek.

V případě, že byste potřebovali poradit či pomoci v sociálních záležtostech, jsou Vám k dispozici v pondělí, úterý a čtvrtek sociální pracovnice Andrea Předotová a Mária Červeňová. Ty Vám rádi pomohou ve věcech sociálních dávek, zdravotního pojištění, důchodů, studia v ČR, dále v podnikání, pracovně-právních záležitostech apod.

Lenka Kabancová


Můj advent v ICP

advent

Pomalu končí advent, 4 týdny, které by měl člověk věnovat rozjímání a odpuštění, bilancování uplynulého a těšení se na nový začátek (ano, měl by to dělat celý advent, ne až na Silvestra, církev dobře věděla, že jeden den na tohle všechno nestačí!), kdy by se měl soustředit na svou rodinu, své blízké a také sám na sebe a v klidu a pokoře se připravovat na příchod Ježíška. A jak už to tradičně bývá, člověk, hříšná nádoba, místo aby si v klidu zapálil svíčku a zahrál s dětmi pexeso, propadá panice a předvánočním úzkostem, snaží se vyhrát Tour de Dárky, nepropásnout ani jeden vánoční večírek, najít nejlevnějšího kapra ve městě a ještě být u toho všeho dobře naladěn, protože jsou přece Vánoce, žejo. Poslední adventní týden není ani tak cílovou rovinkou, jako spíš zdoláváním závěrečného vrcholu, kdy už všichni soutěžící padají pod tíhou nákupních tašek a cukroví, se šťastným úsměvem, že to všechno přece jen brzo skončí.

U nás v ICP jste si s námi mohli zkusit ten první druh adventu, tři týdny jsme se každou středu scházeli, vyráběli věnce a vánoční ozdoby, poslouchali koledy a povídali si. Ale protože ani nám se nevyhne předvánoční slavení, užijeme si trochu i toho druhého.

Já osobně mám na Vánocích advent nejradši (pravda, spolu s rozbalováním dárků, ale to teď nechme stranou). Tři týdny se radostně, ale marně, snažím uklidit, třetí týden se projdu po dně vyčerpání, abych se na čtvrtou adventní neděli probudila zcela srovnaná a nad věcí, že o pořádek přece nejde a Ježíšek se stejně narodil v chlívku. Podobně je to s pečením cukroví. Miluju pečení cukroví! A letos jsme slíbila, že napeču i na vánoční večírek ICP. Nakoupila jsem si spoustu másla, z příbuzných vyrazila ořechy, pouštěla si Spirituál Kvintet z desky a nahlas si u toho zpívala. Kuchyně voní, obývák voní, ruce mi voní, ve vzduchu se vznáší prach z moučkového cukru a na co usedne, to olepí. A když se linecký trochu připálí, nebo se rohlíčky při obalování polámou, tak to nevadí, aspoň máme něco k snídani. Prostě klid a mír, jak to má být. Tak nějak to bylo v sobotu. A třetí neděli adventní přišlo to dno. Nejdřív se rozbil mixér, potom se spálil šlehač, další tři hodiny jsem se snažila vydrhnout žluklý olej z formiček na ořechy (rada z ženského časopisu – před uložením umýt a naolejovat; rada z ICP – nedělejte to, nedělejte to, nedělejte to, nebo se z toho zblázníte). V půl jedné v noci, když jsme se marně pokoušela dostat zbytky cukroví z hliníkových skořápek, mi bylo do pláče. Ale po probdělé noci, kdy jsem hledala skulinu v plánech a přemýšlela, jak to všechno stihnu, přišlo pondělí, začal čtvrtý adventní týden a přinesl klid a mír i do kuchyně.

Takže, jestli se chcete zbavit paniky, ochutnat traditional czech bramborový salát a trochu toho povedeného cukroví, přijďte ve středu do Žitné. Máme klidu a míru na rozdávání!

Anička - vedoucí Komunitního a integračního centra ICP


 Čínský zvěrokruh

Rok 2013 se pomalu chýlí ke konci a mnozí z nás jsou jistě zvědaví, co jim přinese rok nový. Napoví nám čínský zvěrokruh.

Nejstarší doklad čínského kalendáře pochází z období vlády dynastie Šang (1600-1046 př.n.l.), dochoval se vyrytý na věštební kosti. Jedná se o jeden z nejdéle používaných způsobů pro záznam času v lidské historii. Podle legendy ho zavedl Žlutý císař v roce 2637, v šedesátém prvním roce své vlády. Jeden cyklus čínského kalendáře trvá 60 let. Sestává z dvanácti roků, jež jsou pojmenovány podle zvířat - krysa, vůl, tygr, králík, drak, had, kůň, ovce, opice, kohout, pes, prase. Tato dvanáctiletá perioda je kombinována s periodou vlivu jednotlivých prvků - dřevo, oheň, země, kov a voda, čímž dojdeme k výslednému šedesátiletému cyklu.

čínský zvěrokruh

O tom, proč byly jednotlivé roky pojmenovány podle zvířat, koluje mnoho legend. Jedna z nich praví, že k sobě Nefritový císař jednoho dne svolal zvířata z císařství řka, že podle toho, v jakém pořadí k němu dorazí, pojmenuje po nich jednotlivé roky. Aby se k němu dostala, musela překonat divokou řeku. Jako první vyrazily kočka s krysou. Řeka vypadala nebezpečně, a tak poprosily dobráka vola, aby je přes ni přenesl. Uprostřed proudu shodila krysa kočku do vody, sama se pak vymrštila,jediným skokem dosáhla břehu a jako první doběhla k císaři. Čínský kalendář proto začíná znamením krysy. Po volovi, který dorazil hned po ní, je pojmenován druhý rok. Třetí místo náleží tygru, jenž řeku statečně přeplaval. Čtvrtý v pořadí nečekaně dorazil králík, který část řeky přehopsal po kamenech a část přeplavil drže se klády. Pátý přiletěl drak. Nefritový císař se velmi podivoval, že tak mocné stvoření dorazilo až páté. Drak však vysvětlil, že se cestou zdržel přivoláváním deště a když pak viděl v řece králíka, jak se drží klády, trochu mu pomohl a popohnal ji svým mocným fouknutím. Krátce nato uslyšeli dusot přibíhajícího koně, jenž nic netušíc nesl na kopytu omotaného hada. Těsně před cílem se had nechal vidět, kůň se vylekal a zděšeně ucouvl. Had se tak doplazil do cíle před ním a získal pro sebe šesté místo. Koza, opice a kohout k Nefritovému císaři dorazili společně. Kohout našel vor, opice s kozou pomáhaly řídit a odstraňovaly z cesty rákosí. Všechna tři zvířata se tak šťastně přeplavila na druhý břeh a císař po nich pojmenoval osmý, devátý a desátý rok. Jedenáctým zvířetem zvěrokruhu je pes. Ačkoliv je dobrý plavec, neodolal a cestou se zastavil, aby se vykoupal. Už to vypadalo, že nikdo další nepřijde, když tu se ozvalo kvikání a chrochtání. Prase dostalo během závodu hlad i muselo se nažrat a po jídle na něj přišel spánek, takže v cestě pokračovalo až po krátkém zdřímnutí. Nefritový císař po něm pojmenoval poslední dvanáctý rok. Třináctá kočka, která skončila ve vodě, se na zvěrokruh nedostala. Od té doby prý kočky honí krysy, aby se jim pomstily.

Rok 2014 bude rokem dřevěného koně. Jeho začátek sice podle čínského kalendáře připadá až na 31. leden, ale není nadto být připraven a horoskop si přečíst zavčasu. Ať už jste se narodili v jakémkoliv znamení, přejeme Vám, aby to byl pro Vás rok úspěšný, plný radosti, štěstí a pohody.

Za tým IC Praha 14 - Katka

Zdroj: http://cina.yin.cz/cinsky-kalendar/ http://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_zodiac http://www.velkaepocha.sk/2011010615873/Pribeh-dvanacti-zvirat-cinskeho-zverokruhu.html

Foto: http://moonlightenedshelves.wordpress.com/2012/01/26/the-12-animals-of-the-chinese-zodiac-2012-year-of-the-dragon/


KLIDNÉ SVÁTKY

Blíží se konec roku. Podle nákupních center Vánoce začali již dávno. Dle počasí venku (i když posledních dnů se ochladilo) bychom řekli, že Vánoce jsou ještě daleko. Lidi samotni je oslavují různě a různými způsoby. A pak jsou i ti, kteří je neoslavují vůbec – někteří protože na ně nevěří, jiní protože je nemají rádi. A jsou ještě dost místa na zemi, kde Vánoce prostě nejsou svátkem…

Bez ohledu na tom, do které skupině patříte, blíží se konec roku. A v České republice na Vánoce se slaví na všech možných způsobů. Jsou tu mše v kostele a Vánoční trhy, je tu Ježíšek, ale i Děda Mraz. Hlavně je ale období klidu. Není třeba mít vlastní svátek, aby se sešla rodina, obdarovali blízcí a radovalo se. A kdyby někdo přece by potřeboval důvod pro toto všechno, tak se rádi o Vánoce dělíme se všemi, kteří si to přejí.

Takže šťastné a vesele všem

Tým IC Praha 14


Rozloučení se s neziskovkou

Jaké to je pracovat pro neziskovku? Jaké to je pracovat s cizinci? Před rokem a půl jsem zcela náhodně narazila na inzerát, kde sháněli integračního pracovníka se zkušenostmi s prací s cizinci a znalosti ruského jazyka. Nějaké zkušenosti s dobrovolnictvím jsem už měla a ruštinu mám jako mateřský jazyk. Zkusila jsem se přihlásit a vzali mě.

Za celou dobu práce pro ICP jsem získala spoustu zajímavých zkušeností. Musím poděkovat všem klientům, se kterými jsem se setkala při práci. Byli absolutně báječní, tolik pozitivních ohlasů a vděčnosti jsem snad ještě nezažila. Mám od malička ráda práci s lidmi, studuji psychologii a zakládám si na osobním přístupu. Nejzajímavější pracovní náplni mi vždy přišly osobní doprovody. Třeba návštěva českých úřadů je sama o sobě asi stejně zábavná jako návštěva zubaře. Kdyby se mnou onehdy, když jsme se stěhovali do Čech, šel na cizineckou policii někdo jako tlumočník, aby mi pomohl, tak bych to určitě ocenila a ušetřila bych si zbytečné stresování a probděné noci se slovníkem nad proklatými, byrokracii prošpikovanými formuláři.

Když budu mluvit jen za pobočku ICP na Praze 13, tak bych ráda poděkovala holkám, které poskytují sociální a právnické poradenství, vždy se snažili najít co nejlepší řešení pro klienty, nezažila jsem, že by někoho odmítly, nebo se chovaly lhostejně. Některé poradenství se občas protáhlo na víc jak hodinu, ale stejně se vždy loučily s klienty s úsměvem.

Asi je to pracovní deformace lidí, kteří pracují v neziskovkách, když Vás ta práce nebaví, tak je to hned vidět a jednoduše ji nemůžete dělat. Třeba moje kolegyně Majdulin je chodící sluníčko. Kam koli přijde, tak s sebou vždy přinese tunu pozitivní energie. To samé náš bývalý vedoucí Pavel, který odešel pár měsíců přede mnou. S těma to dvěma jsem zažila ty nejlepší komunitní akce, prezentace, školení, oslavy a i terénní práci. Vždy bylo na co se těšit do práce. Ono to vlastní ani nebyla práce, ale spíše koníček, který člověku zabere půl dne a na konci povětšinou přijde pocit uspokojení, seberealizace. Neříkám, že to přišlo každý den, zase taková pohádka to nebyla, v každé práci se najde něco, z čeho člověk není úplně na větvi. Třeba administrativní činnost je pro mě peklo v jakékoliv práci. Ale ten pocit, že jste někomu pomohli a že tu práci neděláte zbytečně je prostě k nezaplacení.

Právě s touto myšlenkou z ICP odcházím, že se mi snad za tu dobu, co jsem tu strávila, povedlo udělat něco smysluplného. Zůstávají mi klienti, kterým se budu věnovat i nadále, ve svém volném čase, kvůli tomu jací jsou a protože je nechci úplně opustit. Se spoustou z nich se mi povedlo navázat přátelství, které doufám ještě nějakou dobu vydrží. Protože jsou to báječní lidé, kteří mi obohatili život a ukázali, že některé práce mají opravdu smysl. Teď mě čekají státnice, a když se mi povede „nezmagořit“ dříve než je dodělám, tak ze mě bude Mgr. Psychologie a jednou se třeba vrátím do podobné organizace, abych pokračovala v práci s cizinci, ale už jako kvalifikovaný psycholog. Takže se neloučím napořád, se spoustou z vás se uvidím na dalších akcích ICP. Budu vám překážet na fotkách a cpát se mezi vás, abych zjistila, jak se máte a jaké jsou nejnovější drby. Jak řekl klasik, „mě se jen tak nezbavíte“.

S láskou Juls - integrační pracovnice Prahy 13


Irák v kostce

Irák, oficiálním názvem Irácká republika, je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie. Na jihu sousedí s Kuvajtem a Saúdskou Arábií, na západě s Jordánskem, na severozápadě se Sýrií, na severu s Tureckem a na východě s Íránem, na jihovýchodě je pak Perský záliv. Podle odhadů z roku 2011 žije v Iráku 32 847 000 lidí, z nichž většinu (75–80 %) tvoří Arabové a zbytek převážně Kurdové. Celkem 97 % obyvatel je muslimského vyznání, a to většinou šíitského. Hlavním a největším městem je Bagdád, úředními jazyky jsou arabština a kurdština.

BagdádPůvodní název Bagdádu, založeného v roce 762 Abuem Jafarem al-Mansur na západním břehu řeky Tigris, Ačkoliv zněl Madinat as-Salam - Město míru. Místní lidé si ho překřtili podle tvaru hradeb, které ho obklopovaly, na Kulaté město. Díky působivým stavbám a velkolepým zahradám měl Bagdád pověst nejkrásnějšího a nejbohatšího města na světě. Války, které město po staletí provází až do současnosti, však zanechaly město v rozvalinách.

Bagdád

BabylonRozvaliny světoznámého starobylého města se rozkládají na středním toku Eufratu u města Hillah. První zmínky o slavném Babylonu a jeho Babylónské věži pocházejí už ze třetího tisíciletí před naším letopočtem. Příkaz ke stavbě vydal semitský král Chammurapi, který vydal slavný Chammurapiho zákoník a ve své době celé Mezopotámii. Zavátý Babylon nalezla na přelomu 19. a 20. století německá expedice, ze slavné Babylonské věže i posvátného chrámu zbyly bohužel jen základy.

Visuté zahrady Semiramidiny (také označovány jako Visuté zahrady babylónské) jsou jeden ze sedmi divů světa. Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Amytis, která vyrostla v zelené Médii a proto Nabuchodonozor II. přikázal kolem roku 600 př. n. l. postavit visuté zahrady na terasách paláce, aby ji potěšil. Nejrůznější rostliny se zdvihaly vysoko do vzduchu, kamenné sloupy nesly celou tíhu stavby, zavodňovací systémy, palmové trámy vytvořily krásu, která předčila všechny známe stavby Babylónu a právem je tedy popisována jako jeden ze sedmi divů světa. Ten ji popisoval takto: ,,Zahrada tvoří čtverec, drží na klenbách spočívajících z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou vyplněny hlínou, takže na nich mohou růst i největší stromy. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a na nich jsou spirálová čerpadla, která čerpají vodu z Eufratu." Nejen pro krásu však byly visuté zahrady Semiramidiny označeny za jeden z divů světa. Zasloužila se o to také originalita myšlenky a zároveň důmyslnost čerpacího zařízení. Přestože se už dnes na tento skvost nemůžeme podívat, zůstaly nám po ní rekonstrukce novodobých odborníků a malířů.

Visuté zahrady Smiramidiny

BasraDruhé největší město Iráku a důležitý námořní přístav se pyšní dlouhou historií. Basru (Al-Basrah) založil v roce 637 Caliph Omar, protože potřeboval vojenskou základnu. Během 16. století se Basra stala důležitým výchozím bodem pro arabské lodě při cestách na Dálný východ. Vzhledem ke své poloze bylo toto místo v dávné i nedávné minulosti centrem mnoha bojů.

NadžafV mešitě v centru města je hrob Alího, bratrance a zetě proroka Muhammada, zakladatele šíítské větve islámu. Jde o jedno z nejsvatějších poutních míst šíítů. Pro muslima je ctí být pohřben v Nadžafu. Alího mešita, známá také jako svatyně Imáma Alího, se nachází ve městě Nadžaf v Iráku. Je zde pohřben Ali ibn Abi Talib, bratranec Muhammada a čtvrtý chalífa (podle šíítů první chalífa). Poblíž této mešity je, podle šíítského přesvědčení, pohřbený i Adam a Noe. Alího mešita je pro šíity, kterých je asi 15 % ze všech muslimů, třetí nejvýznamnější mešitou na světě (tedy hned po Mekce a Medíně).

MosulTřetí největší město země bylo významným obchodním centrem díky strategické poloze na trase karavan mezi Indií, Persií a Středomořím. Mosul býval hradebním městem a díky několika katolickým chrámům tu byly nejvíce ze všech iráckých měst patrné známky křesťanství. I toto místo bylo zničeno za spojenecké války, která začala 20.3. 2003.

NimrudDruhé hlavní město Asýrie, je jedním z nejlépe zachovalých starobylých měst Iráku. Obvod městských zdí Nimrudu je 8 km.

Arbil  - největším městem severního Iráku a také jeho hlavním centrem. Obrovským lákadlem je starověké Citadela hrdě stojící nad městem. Mluví se o ní jako o nejstarší obydleným místem na světě a její prvopočátky sahají někam do roku 8000 př.Kr. I dnes tu ještě žije jedna rodina, aby se tato kontinuita nepřerušila. Z venku na kopci vypadá Citadela neodolatelně jako symbol celého Arbil. Má dva vchody, ale za ten hlavní se považuje vchod při kterém sedí bílá socha historika Masharafaddina. Další zajímavostí městě je minaret Sheikh chool z 12 - 13.století. Minaret stojí na začátku obrovského parku, který se dlouho táhne před ním. Hotová oáza odpočinku s lavičkami , trávníkem, jezírkem, fontánami , kde se dá posedět , vypít čaj ... Zajímavou je i mešita Jalil Khayam, která je největší mešitou celého města. Součástí Arbil je i křesťanská čtvrť Ain Kawa, ležící cca 5-6 km od centra. Nejpůsobivější je kostel sv.Jozefa patřící staré chaldejské církvi.

KhanzadMalá pevnost Khanzad leží asi 15km od Arbil a už z dálky si ji člověk všimne na pravé straně jak se k ní přichází. Je to maličká pevnost s rozlohou několika metrů čtverečních, ale pěkně umístěna na vršku.

Majdulin

Zdroje: http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/irak/mesta-pamatky-irak/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Ir%C3%A1k

http://cs.wikipedia.org/wiki/Visut%C3%A9_zahrady_Semiramidiny

http://cs.advisor.travel/poi/3341


Nová sociální pracovnice na pobočce ICP na Praze 13

Měsíc listopad byl na pobočce ICP na Praze 13 ve znamení personálních změn. Dosavadní sociální pracovnici Sylvu Hampalovou vystřídala na její pozici Kateřina Němcová, která – stejně jako její kolegyně – přichází do ICP z partnerské organizace Sdružení pro integraci a migraci (SIMI).

Katka

 Kateřina Němcová vystudovala vychovatelství a sociální pedagogiku na Univerzitě Karlově v Praze. Témata migrace a integrace a oblast práce s lidmi z jiného kulturního prostředí ji zajímají již mnoho let. Zkušenosti s prací s cizinci získala jako dobrovolnice v Polsku a v Arménii a jako lektorka angličtiny v Kyrgyzstánu a v Polsku. Kromě sociální práce s migranty se věnuje také výuce angličtiny a polštiny. Volný čas tráví cestováním, studiem cizích jazyků, sportem a zajímá se o historii a kulturu zemí střední Asie. Mluví anglicky, polsky, rusky a učí se brazilskou portugalštinu.

Kateřina Němcová klientům a klientkám na pobočce na Praze 13 poskytuje sociální poradenství a zodpovídá dotazy týkající se sociálních dávek, zdravotního pojištění, důchodů, studia v České republice, nostrifikace zahraničního vzdělání aj. Dále poradí se zakládáním živnosti, podnikáním a v pracovněprávních záležitostech. V případě potřeby ráda poskytne doprovod a asistenci při jednání s úřady, školami, zaměstnavateli apod. Na přelomu ledna a února plánuje Kateřina Němcová uspořádat sociokulturní kurz pro rodiče-migranty, kde maminkám a tatínkům osvětlí témata týkající se peněžité pomoci v mateřství, rodičovského příspěvku, přídavku na dítě, systému školek a škol a v případě zájmu zodpoví i další dotazy ohledně sociálních dávek, zdravotního pojištění nebo např. nostrifikace. Pro další informace o tomto bezplatném kurzu sledujte Facebook a webové stránky ICP.

 Vanda Černohorská, vedoucí pobočky ICP na Praze 13


Osud

Většina Vietnamců věří, že život na zemi je jen pouhou zastávkou na cestě za smrtí a dalších reinkarnací. Smrt je nevyhnutelnou a neodmyslitelnou součástí života. Tělo se rozpadne, hmotný rám se vypaří, ale  duše nadále žije a udržuje se v sérii reinkarnací. Tato víra tvoří duchovní základ pro kult uctívání předků. Vietnamci jsou hodně pověrčiví. V každé obyčejné rodině najdete oltář. Jsou umístěny na viditelném  místě, v hlavní místnosti domu, obýváku, nebo v kuchyni. Vietnamci v osud věří. Vše bylo předem naplánováno. Svůj osud změnit nemůžete, i když děláte to, co děláte, nelze tomu nikdy uniknout. Vaše bohatství, zdraví, kariéra, blahobyt, manželství a postavení ve společnosti jsou předem určené. U každého člověka se vše rozhoduje v okamžik jeho narození. Proto je velice důležité, v jakém znamení se člověk narodí. Vietnamci mají ve zvyku celý rok chodit k věštcům, kteří jim poradí a řeknou, co je v budoucnosti čeká. Nejvíce je zajímá láska a bohatství, práce, zdraví a štěstí. Vietnamský zvěrokruh se skládá z 12 zvířat : Tý - Myš, Sửu - Buvol, Dần - Tygr, Mão - Kočka, Thìn - Drak, Tỵ - Had, Ngọ - Kůň, Mùi - Koza, Thân - Opice, Dậu - Slepice, Tuất - Pes, Hợi - Vepř. Každých 12 let se to opakuje. Pokud jste se narodili v prosinci, lednu nebo v únoru, tak musíte dávat pozor, protože Lunární rok může začínat jindy než evropský kalendářní rok. Znamení v zvěrokruhu se počítá podle lunárního roku. Každé znamení má svoje specifické znaky, a proto se také rodiče snaží, aby se jejich dítě narodilo ve znamení, které bude nejvíce příznivé k celé rodině.

Van Anh Tran Vu


WANG YI: Odvážné srdce píše vzletným štětcem

Téhle útlé, ale rozměrově poměrně velké knížky jsem si poprvé všimla na výstavě Karla Malicha na Pražském Hradě zhruba před rokem. Líbil se mi její design, ale neměla jsem čas si s ní více pohrát. Uplynulo pár měsíců a vrátila se ke mně jako dárek. Nečekaný, o to milejší. Jen tak, pro radost.

Je unikátní. Už jen tou grafickou úpravou, která prostě musí zaujmout na první pohled (má na svědomí Studio Najbrt). Pěkným a voňavým papírem (také tak rádi čicháte ke stránkám knih?). Výtvarným doprovodem Karla Malicha, který tvoří jeho pastely z let 1981 – 2012. Dvojitými stránkami, z nichž ta vnitřní vždy ukrývá čínský originál básní Wanga Yi a vnější český překlad Oldřicha Krále.

Wang Yi – všestranná osobnost, kterou provází nálepka „posledního romantika Číny“, představuje ve sbírce jedenáct milostných básní, které nás vrací zpět k „tomu pravému romantickému“ – k tomu, co je podle autora v každém jednom z nás, v každém člověku: „Romantické, to je rovnováha mezi strastmi a radostmi života. Toto romantické není všemohoucí, ale svět se bez něj neobejde. Je tolik zrození a smrtí v životě, tolik setkání i loučení, tolik štěstí i smutků, tolik žalů i radostí, jež samy od sebe nikdy a nikde nezmizí; ale jen díky té troše očekávání, té troše nadějí, té troše romantického v nás se nezhroutíme a se vším neskončíme“.

Hlavní a nejpřímější forma vyjádření tohoto romantického byla podle čínských vzdělanců odjakživa lyrická báseň (vedle čínské citery, šachů, kaligrafie, písně nebo tušové malby). Pokud psaní básní bylo projevem romantického, pak jejich četba zase jeho udržováním a rozvíjením.

Wang Yi napsal během uplynulých desítek let přes stovku básní, ale vybral z nich jen to nejlepší, aby předložil čtenářstvu tento útlý svazeček. Pro ty, co mají rádi poezii, útlé knihy, vůni papíru a „to romantické“ – naprosto ideální!

Vydala Galerie Zdeněk Sklenář v Praze roku 2013.

wang

Jako ty a já…

 

Nejsi-li po mém boku

Nedokážu se nadechnout

Vzduch jak by zkameněl

Krev jako by zamrzla

A na můj romantismus sedá prach

Jsem básník impregnovaný formalinem

 

Co se tu láme v kapce slzy

To není duha

Co tu pohlcují měsíce a roky

Nejsme ty a já 

 

My jsme nerozluční

Jako housle a citera  jako vítr a déšť

Jako ty a já

 

Blanka


Jídelníček na Štědrý den 24.12.

Snídaně: Vánočka! 

Recept se liší dle rodiny i kraje, každá babička má od své babičky vlastní poměr surovin. Základní recept můžete vidět zde: http://www.prozeny.cz/recepty/recepty-a-vareni/moucniky-a-dezerty/18807-upecte-letos-dokonalou-vanocku

Oběd: Houbový Kuba / Rybí polévka / Osmažená vinná klobása s pečivem
Houbový Kuba

Co budete při vaření potřebovat:

  • 500 g krupek
  • 300 g sádla
  • 100 g cibule
  • 50 g sušených hub
  • 5 stroužků česneku máslo
  • sůl, pepř, majoránka

Krupky spaříme vroucí vodou, propláchneme a s kouskem sádla vaříme doměkka.  Mezitím si na sádle orestujeme na jemno nasekanou cibuli a dáme máčet houby. Když jsou krupky již měkké, přidáme k nim orestovanou cibuli a namočené houby, dochutíme solí, pepřem, utřeným česnekem a majoránkou a směs poté vložíme do sádlem pečlivě vymazaného pekáčku. Pečeme při 180 stupních přibližně 30 minut. Před podáváním poklademe plátky másla, kuba tak získá krémovější konzistenci.

Večeře: Obalovaný smažený kapr s bramborovým salátem

Suroviny:

4 porce kapra po 150 g     
hladká mouka
2 vejce
2 lžíce mléka

tuk na smažení
citron
strouhanka
sůl

Suroviny na bramborový salát:

1 kg brambor (nejlépe typu A)    
1/4 kg mrkve

malá plechovka hrášku

2 vejce

150 g kyselých okurek

1 cibule

4 – 6 lžic majonézy
pepř
sůl

dle chuti 2 lžíce plnotučné hořčice

Postup:

Porce kapra osolíme, obalíme postupně v "troj-obalu" -  v mouce, ve vejcích rozšlehaných s mlékem a se solí a pak ve strouhance. Smažíme na tuku z obou stran dozlatova. Ke každé porci kapra přidáme citron. Podáváme s bramborami nebo bramborovým salátem.

Bramborový salát

Brambory ve slupce osolíme a vaříme asi 15–20 minut podle velikosti, až jsou po vpichu nožem měkké. Necháme mírně vychladnout. Vychladlé brambory oloupeme a nakrájíme na kostičky asi 1×1 cm. Spaříme cibuli a nakrájíme. Mrkev oloupeme a ve vodě vaříme 10–15 minut, aby byla měkká, ale ne rozvařená. Vyjmeme z vody, necháme vychladnout a nakrájíme nadrobno. Vejce uvaříme natvrdo (cca 9min) a nakrájíme na malé kousky. Nakrájíme na kostičky i okurky. Okapaný hrášek přidáme podle chuti.Všechny nakrájené suroviny lehce v míse promícháme, postupujeme velmi opatrně a lehce, postupně přidáme majonézu a hořčice. Dosolíme a ochutíme pepřem.

Dobrou chuť a krásné Vánoce!

Terka

 


Předvánoční čas na Praze 4

Předvánoční či adventní doba je dobou očekávání příchodu Štědrého dne a příprav na vánoční čas. Všude kolem nás se třpytí různé dekorace ve vánočních barvách, všude stojí zářivě ozdobené stromky, přání a koledy jsou slyšet ze všech stran. Tato doba by měla být dobou poklidnou, strávenou s rodinou u výroby různých dekorací či pečení vánočního cukroví.  V různých regionech, na různých místech se pořádá mnoho akcí na oslavu adventní doby a navození předvánoční klidné atmosféry. Na Praze 4, která je velmi přátelská k rodině, tomu nebylo jinak..

Na začátku prosince probíhaly mikulášské besídky na počest svátku sv. Mikuláše.  Dne 5.12. každoročně chodí po ulicích a navštěvují děti v jejich domovech slavná trojice – Mikuláš, čert a anděl. MČ Praha 4 uspořádala pro své obyvatele před obchodním centrem arkády Pankrác akci s názvem „Mikulášská“. Pro všechny návštěvníky byl připraven bohatý program včetně vystoupení skupiny Maxim Turbulenc a pro děti spousta dárků. Děti a jejich rodiče si mohli zabruslit na přistaveném zimním ledovém kluzišti, které je otevřeno během celé zimy.

Mikulášské besídky se konaly v mnoha základních a mateřských školách – Mikuláš s andělem a čertem se zastavili i v Centru dětského úsměvu, které se nachází v budově naší pobočky. Mikuláš tam obdaroval děti jako poděkování za jejich zpívání a recitování básní, děti se náramně bavily. Za zmínku dále stojí sportovní akce „Vánoční cvičení s dětmi“ Gymnázia Na Vítězné pláni, které připravilo odpledne plné her a sportu pro děti. Na akci nechyběli ani Mikuláš, anděl a čert, kteří rozdávali hodným dětem malé dárečky.

Další akcí, na kterou zvala MČ Praha 4 byla akce naší pobočky „Advent s ICP“. Na Pankráci v prostorách pobočky probíhala tři setkání formou otevřených dílen, kdy si návštěvníci mohli vyrobit různé vánoční dekorace. Témata setkání byla různá, nejvíce oblíbeným tématem byla výroba adventních věnců, dále se vyráběly vpichované vánoční ozdoby, tradiční vánoční dekorace ve východní Evropě či betlémy. Během těchto setkání se účastníci dozvěděli jak o českých lidových tradicích, tak o způsobu slavení těchto svátků v jiných zemích.

Poslední slavnostní událostí před Vánoci bylo převzetí Betlémského světla starostou Prahy 4 Pavlem Caldrem. Přenášení a darování Betlémského světla je novodobým zvykem - jedná se to, že skauti přenáší do jednotlivých měst a jejich kostelů plamínek z věčného světla z jezkyně ve městě Betlém, kde se narodil Ježíš Kristus

advent

.

Lenka Kabancová, vedoucí pobočka ICP na Praze 4

Pro získání více informací o akcích konaných na MČ Praha 4 sledujte kalendář akcí (http://www.praha4.cz/path/actions/lang/l1?ido=1144&datesel=ALL) či čtěte časopis Tučňák (http://www.praha4.cz/MESTSKA-CAST/Casopis-Tucnak). 


Sikhismus a jeho pět ,,K“

sikh

Sikhismus je páté největší náboženství světa (dle počtu uznavačů). Původ Sikhismu se váže k Indii, přesněji k oblasti Paňdžábu. Sikhismus uznává víru v jednoho boha, věří a souzní s učením deseti Guruů, kteří vydali sbírku učení guru.

Nejvýznamnější sikhistickou stavbou je chrám Gurudwara v Amritsaru, kterému se přezdívá také „Zlatý chrám“. Gurudwara je pokryt měděným plechem a pozlacen několika tunami zlata.

Vyznavače sikhismu poznáme podle typickým turbanům, pod kterými nosí ukryté dlouhé vlasy. Muže většinou ještě charakterizuje dýka, kterou mají vždy u sebe a plnovous. Typické pro sikhy je dodržování pěti symbolů, které jsou pro ně charakteristické. Protože v paňdžábštině začínají všechny na písmeno ,,K“, nazýváme je Pěti sikhistickými ,,K“.

1. KÉŠ – jsou nestříhané vlasy a vousy, které symbolizují přirozenost.

2. KANGHÁ – speciální hřeben, který u sebe sikhové nosí, jako symbol čistoty.

3. KARÁ – se nazývá ocelový náramek, který nosí na zápěstí – kruh který nemá konec ani začátek tak značí jednotu boha.

4. KAČČCHÁ – se přezdívá sikhistickým krátkým bavlněným kalhotům, které nosí jako symbol cudnosti.

5. KIRPÁN – je zatočený ostrý meč, který sikhové nosí vždy u sebe pro potřebu chránit bezbranné.

 Štěpánka

 

SAPA

Vietnam je domovem více jak 50 národností. Většinu (86,2%) tvoří národnost Kinh, nazývaná také Viet. Nejpočetnější vietnamská minorita – Tay – tvoří jen 1,9% populace. Mnoho etnických menšin obývá horské oblasti na severozápadě Vietnamu. Ve městě Sa Pa, které leží vysoko v horách při hranicích s Čínou, potkáte příslušníky národností Hmong, Dao, Tay a Giáy v jejich pestrobarevných krojích. Do města přijíždějí na trhy z přilehlých vesnic.

Sa Pa

I v Praze máme svoji Sapu. Přezdívá se jí také Malá Hanoj či Pražská Hanoj. Je to areál o rozloze více než 250 000 metrů čtverečních na hranicích Písnic, Libuše a Kunratic, kde naleznete nejen řadu vietnamských obchodů a velkoobchodů se zbožím všeho druhu, ale také kadeřnictví, zubaře, školu, školku, buddhistický chrám, redakce vietnamských časopisů, restaurace a mnoho dalšího.

Sapa

Katka Phamová

Zdroj: Sullivan, James: Vietnam. Velký průvodce National Geographic. Brno: Computer Press 2010. http://www.sapa-praha.cz/


NA KŘÍDLECH VIETNAMSKÉHO DRAKA 

Listopad byl studený a nevlídný, ale v sobotu 16.11. nám sluníčko přálo. Ochutnali jsme zelený a lotosový čaj, alespoň prstem po mapě jsme procestovali Vietnam a především jsme vyráběli vietnamské draky. Zapojily se nejen děti, ale také dospělí. I když moc nefoukal vítr, stačilo trochu popoběhnout a draci se vznesli a pěkně létali.

Z draků, které vyrobily děti ze základních škol na Praze 14, jsme udělali výstavu. Nejhezčí z nich získaly malou odměnu - typický vietnamský klobouk.

Byla to hezká menší rodinná akce.  Chtěli jsme, aby na ni přišly rodiny ze sousedství a lépe se tak poznaly. To se nám splnilo. Pár rodin se již těší na příští akci. Pokud byste se s námi chtěli v lednu podívat na Blízký východ, jste vítáni!

Za tým ICP na Praze 14 Anca


Jordánsko v kostce

 apa

Jordánsko neboli plným názvem Jordánské hašimovské království je blízkovýchodní zemí s dlouhou historií.

Někde v těchto končinách se odehrávaly biblické příběhy, tudy vedl Araby legendární Lawrence z Arábie a zde se také nachází přesolený zázrak Mrtvé moře. Většinu území Jordánska pokrývá kamenitá poušť, kterou protéká slavná řeka nadějí Jordán, jež ústí do Mrtvého moře. Do roku 1989 byl k území ještě počítán Západní břeh Jordánu, který dnes spadá do palestinské samosprávy. Populace království čítá cca 5,7 milionů převážně usazených beduínů  ale i  četné uprchlické tábory Palestinců, kteří sem unikli během válek po vzniku Izraele.

Ammán - Největší a zároveň hlavní město Jordánska (od roku 1948)  se řadí mezi nejkrásnější města Blízkého východu. Leží na severozápadě země . Historické město má dnes i svoji moderní a velmi čistou a upravenou podobu. Bylo založeno před několika tisíci lety a najdeme o něm zmínku i v Bibli, jako o "městě dětí Ammónových". Je vystaveno na několika pahorcích, které se svažují k náměstí krále Fajsala a centru města, kde najdeme  Římský amfiteátr, pocházející z 2. stol. Za návštěvu  stojí i Citadela na kopci nad městem, Herakleitův chrám, Byzantský kostel, Ummajadský palác nebo Národní archeologické muzeum.

Hrad a městečko Ajlun - Hrad Ajlun (severozápadně od Ammánu) je jeden z nejvýznamnějších křižáckých pouštních hradů, postavený koncem 12. stol. na obranu proti vojenským nájezdům křižáků. Postupně byl několikrát dobyt a při každém dobytí ho byla část zničena a následně přestavena. Strategickou pozici zajišťuje umístění na kopci, z hradu je vidět na Jordan valley, do Sýrie, Libanonu, Izraele a samozřejmě do Jordánska.  Ve městě Ajloun je jeden z nejstarších minaretů v Jordánsku starý přes 600 let.

džeraš

Džeraš

Antická Džeraš, rozkládající se na svazích návrší Gilead, představuje druhou největší chloubu Jordánska hned po Petře a snad vůbec nejrozsáhlejší pozůstatky římského města na světě (Džeraš zabírá několikanásobně větší plochu než Pompeje). Pahorek, na kterém se Džeraš  (v původním jazyce Geršu) rozkládala, byl díky bohatým vodním zdrojům osídlen již od neolitu, samotné dějiny města však započaly až s výboji Alexandra Velikého (332 př.n.l.) a svého vrcholu dosáhly v době, kdy se tato oblast stala součástí římského impéria. Tehdy stanula Džeraš na počátku tři stovky let trvajícího zlatého období, stala se jedním z nejvýstavnějších sídel Blízkého východu a připojila se k obchodnímu svazku deseti měst  zvanému Dekapolis. Džeraš se může pochlubit bohatým kulturním dědictvím z doby neolitické, řecké, římské, byzantské a umajjovské.  Jedinečný prostor jižního divadla každý rok v červenci hostí festival kultury a umění, který přitahuje tisíce diváků.

petra

Petraunikátní komplex nabatejských monolitických chrámů vytesaných do skal: královské hrobky, pokladnice, divadlo, historické město, zapsaný na seznam UNESCO. Skalní město Petra leží uprostřed vysokých skal, některé dosahují výšky až 100 metrů, kde se setkávají tři údolí. Jedinou přístupovou cestou je úzká skalní soutěska. Na konci této cesty je mnoho chrámů, klášterů a jiných budov vytesaných do skály. Jeho vznik se odhaduje někdy kolem 2500 let před naším letopočtem. Jednou z nejkrásnějších budov v tomto městě je Pokladnice.

Madaba - Starověké město Madaba poskytuje prostřednictvím paláců a starých domů svědectví o byzantském a umajlovském umění. Samo město je staré přes 4500 let  a nejvíce ho proslavily byzantské mozaiky, jimiž jsou vyzdobeny místní kostely. Nejznámější a zároveň z historického hlediska nejdůležitější je Madabská mozaiková mapa  v kostele sv. Jiří. Pochází z období kolem roku 560 n. l. a zobrazuje mapu  Palestiny a Dolního Egypta, je  na ní Nil, Jordán, Mrtvé moře, Středozemní moře, ale také Sinaj nebo Jeruzalém včetně chrámu  Božího hrobu.

Další  památky tzv. archeologického parku, např. kostel Panny Marie (mozaiky s geometrickými vzorci a květinovými rámy), kostel proroka Eliáše, byzantská vila Hippolytus (mozaiky Afrodité, Adónise a Erose) nebo kostel sv. Apoštolů (mozaika s portrétem bohyně moří Thalassy v kruhovém medailonu)- to vše stojí za shlédnutí.

Hora Nebo - Hora Nebo (802 m n.m.), ležící severně od Madaby, je významným křesťanským poutním místem. Na horu Nebo totiž přivedl Mojžíš svůj lid při útěku z Egypta, aby mu odsud ukázal „Zaslíbenou zemi“. Je to zároveň místo, kde Mojžíš zemřel a byl dle tradice pohřben. Kromě rozsáhlého klášterního komplexu, který vznikl na místě původní kaple, na vrcholu najdeme i vztyčený železný kříž obtočený hadem. Z vrcholu je úžasný výhled nejen na Mrtvé moře a údolí řeky Jordán, ale na velkou část Jordánska, Izraele a Palestiny.

Kaňon Vádí Mudžíb - Monumentálnímu kaňonu Vádí Mudžíb se říká také "Grand kaňon Jordánska". Tento kaňon vedoucí do Mrtvého moře (ve výšce 410 m pod hladinou moře), je 4-5 km široký a hluboký 400-600 m. Najdete zde nejníže položenou přírodní rezervaci, v které roste přes 400 vzácných druhů rostlin a žije mnoho vzácných zvířat (hyeny, vlci, karakal apod.).

Vádí Rum - Oblast Vádí Rum, která je celá chráněna jako památka Unesco, má více než 74 tis. hektarů a najdete ji u hranic se Saudskou Arábií, pod horou Džabal Ram. Návštěvníky okouzluje pouštní krajina, z které vystupují skalní věže z narůžovělého pískovce, skalní brány, rokle a soutěsky. Kromě toho je to i cenné archeologické naleziště, v kterém jsou tisíce skalních rytin a nápisů, včetně kreseb zvířat a lidských postav.

akaba  pobřeží mrtvého moře  

Majdulin Oostrom

Zdroje:

http://www.adventura.cz/zeme/jordansko-turisticky-zajimave-oblastihttp://cs.wikipedia.org/wiki/Akaba http://jordansko.orbion.cz/akaba/pruvodce/ 

http://www.dovolena.eu/jordansko/  http://jordansko.tripzone.cz/fotogalerie


ARABSKÝ VEČER

Objevte kouzlo arabské kultury! Tak znělo motto, kterým Integrační centrum Praha lákalo na kulturní akci „Arabský večer“. Akce se uskutečnila ve čtvrtek 28. 11. 2013 od 19.30 v  prostorách centra HUB na Praze 5 a jejím cílem bylo představit arabskou kulturu majoritní společnosti i ostatním migrantským komunitám.

Arabským večerem nás hudebně provedla skupina Annas Ekvator, jedna z nejvýraznějších multikulturních kapel na českém území, která je složená z muzikantů z Iráku, Ruska, Arménie, Tuniska a Česka. Hudební variace pod taktovkou Annas Ekvator doplnily orientální tanečnice, které své taneční umění přítomným divákům nejenom představily, ale zapojily je i do interaktivního tanečního workshopu. Jejich žhavý arabský náboj přispěl k temperamentní atmosféře večera a z téměř tří set hostů, kteří se na naší akci přišli podívat, se jich velká část zapojila i do „tanečního víru“. O hudební rozmanitost programu se postarala syrská kapela East Soul, která vystoupila později v průběhu večera.

Návštěvníci akce dále nahlédli pod pokličku arabské kuchyně, a to díky arabskému občerstvení, které zajistila restaurace FelFella. Arabští kuchaři nabízeli nejenom tradiční pokrmy, jako jsou Falafel, Hommos nebo Baklawa, ale i arabský čaj s mátou. Velký úspěch měla také kavárna s vodními dýmkami, která nabízela místo k příjemnému posezení, kde mohli hosté společně diskutovat a zároveň si vychutnat vynikající tabák Al Fakher. Námět k diskuzi poskytla zúčastněným i výstava obrazů vytvářených pomocí arabské kávy a dalších přírodních materiálů, která probíhala během celého večera v prostorách centra HUB. Jejich autorkou je Dima Saliba, mladá umělkyně pocházející z Palestiny a Libanonu, která vyrůstala v České republice. Mozaiku celého večera doplnil workshop orientálního malování na tělo – řada hostů si tak z „Arabského večera“ odnášela nejenom příjemný zážitek, ale i nějaký ten arabský motiv namalovaný henou.

Vzhledem k tomu, že se celá akce konala na podporu integrace cizinců ze třetích zemí, přáli jsme si vytvořit příjemnou atmosféru pro interkulturní dialog a přátelská setkávání. A bez nadsázky lze tvrdit, že se nám to podařilo. Díky hojné účasti arabské komunity i zástupců majoritní společnosti jsme měli příležitost pohovořit si, poslechnout si zajímavou hudbu a společně si zatančit. Naše díky proto patří Městské části Praha 5, konkrétně JUDr. Petrovi Lachnitovi, prvnímu zástupci starosty na Praze 5, za udělení záštity naší akci. Dále pak zástupcům a zástupkyním arabských ambasád, klubů a spolků, kteří nás poctili svojí návštěvou, rádiu COLOR a Sázava za mediální propagaci a studiu ORIGINAL za natočení propagačního rádio spotu. Nesmíme zapomenout ani na všechny dobrovolníky a dobrovolnice, kteří nám pomáhali s přípravami. A v neposlední řadě děkuji všem návštěvníkům, kteří přišli a společně s týmem ICP objevovali kouzlo arabské kultury!

Za tým ICP Vanda Černohorská (vedoucí pobočky ICP na Praze 13)


Vietnamská káva Trung Nguyen

Do Vietnamu kávu přivezli francouzští kolonisté v 19. století, na konci 20. stoletístát pěstování kávy velice podporovalKromě Arabiky a Robusty se ve Vietnamu pěstují také odrůdy Cherry a Catimor. Smícháním  těchto čtyř odrůd je namixována tradiční směs pro domácí spotřebu tradiční kávy Trung Nguyen. Připravuje se velice jednoduše v překapávačích a presovačích tzv. klasického vietnamského Phin filtru. Příprava kávy zabere pár minut a výsledkem je dobrý šálek silné kávy s intenzivní chutí a vůní. Vietnamský filtr může také sloužit jako malá konvička na kávu.Vietnamci nejvíce milují kávu s kondenzovaným mlékem a kvůli klimatu i pěkně vychlazenou. V této  kombinaci plně vynikne příjemné oříškové až čokoládově-nugátové aroma. Dávkování kávy je 7-8 g na 100 ml vody1 cm kondenzovaného mléka v dolní části hrnečku. Ovšem i množství kondenzovaného mléka a kávy  se dá upravit podle vlastní chuti. Cílová doba spařování je cca 4 minuty. 

Van Anh


ICP na Strategickém workshopu MČ Praha 12 

Ve dnech 12. a 14. listopadu se pobočka Integračního centra Praha 12 zúčastnila Strategického integračního workshopu, který byl pořádán MČ Praha 12 ve spolupráci s Multikulturním centrem Praha.

Na půdě Základní školy profesora Švejcara probíhal tento dvoudenní workshop za účasti zástupců a zástupkyň různých odborů úřadu městské části, Policie, škol, neziskových organizací, ale i jednotlivých migrantů a migrantek žijících v regionu Prahy 12 a Prahy Libuš.

Protože MČ Praha 12 zaznamenává v posledních letech v rámci migrace obyvatel zvýšený počet cizinců v regionu, a také vzhledem k tomu, že v současné době zpracovává aktualizaci Strategického plánu rozvoje MČ Praha 12 a nového Komunitního plánu sociálních služeb, rozhodla se uspořádat společně s MKC Strategický workshop v oblasti integrace cizinců, kterého se Integrační centrum Praha účastnilo jako organizace, která v dané oblasti s cizinci intenzivně pracuje a má do problematiky patřičný vhled.

Ačkoliv ne všichni se mohli kvůli pracovním povinnostem akce účastnit celé dva dny, pracovní morálka na workshopu byla téměř ukázková – jednotlivé skupiny tvořily na velké tabule své úkoly, všichni se mezi sebou radili a spolupracovali. Dvoudenní forma workshopu byla zvlášť intenzivní – to abychom si všichni co nejvíce odnesli. Druhý den k večeru už skupina trochu prořídla, nicméně společnými silami jsme se dopracovali ke shrnutí naší práce a uzavření. Do budoucna se všichni můžeme dále potkávat a radit si v internetovém fóru, které bylo v rámci workshopu pro všechny zřízeno. Každopádně všechno, co jsme si odnesli formou nových vědomostí, tipů od ostatních a vlastních nápadů vzniklých během práce, můžeme uplatňovat už teď.

Blanka


Vietnamský den na ZŠ Rakovského

Dne 29.11. uspořádala pobočka na Praze 12 ve spolupráci s pobočkou na Praze 4 Vietnamský den na ZŠ Rakovského v Modřanech. Pracovnice ICP měly pro žáky připravená čtyři stanoviště.

Na prvním stanovišti Van Anh připravila krátkou prezentaci o Vietnamu, která byla doplněná o její autentické fotografie z návštěv své rodné země. Studenti se dozvěděli základní fakta o Vietnamu, jeho historii a způsobu života. Na druhém stanovišti se děti dozvěděly od Terky o znameních vietnamského kalendáře. Třetí a čtvrté stanoviště bylo ve znamení jídla. Katka dětem vysvětlila jak se jí vietnamskými hůlkami a Blanka přichystala tradiční vietnamské pokrmy, které mohli studenti ochutnat.

van anh  terka  katka  blanka

Celkem se našeho Vietnamského dne účastnilo přibližně 300 dětí. ZŠ Rakovského ve své škole učí spoustu vietnamských dětí, které se do programu s radostí zapojily. 

Terka


Bowlingem k integraci!

V sobotu 2.listopadu pořádala pobočka Prahy 4 velkou sportovní a kulturní akci, kde se pomocí bowlingu uskutečnilo milé setkání cizinců ze třetích zemí, majoritní společnosti a občanů EU. Nad akcí převzala záštitu starostka městské části Praha 3.

bowling  bowling

Celá akce byla rozdělena do dvou částí. První část byla zahájena bowlingovým turnajem ve 13 hod pro registrovaná družstva a ukázkou profesionální hry. V druhé části, která začala od 20:30, si nejen účastníci turnaje, ale i další návštěvníci mohli poslechnout vystoupení mezinárodní kapely Atarés. Akce skončila ve 22:00. Do bowlingového turnaje se přihlásilo celkem 22 družstev s počtem hráčů 3 – 7. Kromě týmů složených z migrantů se turnaje zúčastnili i zástupci majoritní společnosti a zástupci jiných států EU. Pořadatelé byli nesmírně potěšení účasti družstev Magistrátu hl. města Prahy a Městské části Praha 3. Bowlingové odpoledne tak nejvíce posloužilo k navazování nových přátelských vztahů mezi majoritou a migranty. Migranti z různých komunit se lépe poznali a propojili vzájemné vztahy. ICP získalo tímto mnoho nových klientů. Akce zúčastnili migranti z Ruska, Ukrajiny, Mexika, Filipín, Sýrie, Moldávie, Bosny a Hercegoviny, Turecka, Běloruska, Kyrgyzstánu a dalších zemi včetně zemí EU. Touto rozmanitostí hráčů mělo celé odpoledne velký multikulturní nádech. Akce splnila účel nad očekávání nejen dle počtu návštěvníků, ale i dle pozitivní nálady a poptávky po dalším turnaji.

Děkujeme všem kteří přišli, Lenka Kabancová


Fátimina ruka

Fátimina ruka, neboli „Hamsa“ je jedním ze základních arabských symbolů, jehož historie sahá daleko do dob před naším letopočtem.

Slovo „Hamsa“ v arabštině značí číslici 5. Tento symbol tedy neznačí jen počet prstů jedné ruky, ale také připomíná pět základních pilířů islámu:

1. Ímán, značí víru v jedinečnost boha a jeho proroka Muhammada.

2. Salát, neboli povinnost každodeního vykonávání modlitby, která by měla být pětkrát denně.

3. Zakát, znamená závazek rozdávání almužny chudým.

4. Sawm, symbolizuje dodržování půstu a tím očista sebe sama.

5. Hadždž, je povinná pouť do Mekky pro ty, jež jí jsou schopni vykonat.

Fátimina ruka je velmi oblíbeným symbolem po celém Středním východě a v severní Africe. Naleznete ji zde jako amulet v podobě šperků, ale také vyobrazenou v architektuře, či jako pouhý bytový doplněk. Hlavní funkce Fátiminy ruky jakožto symbolu je především ochrana jejího majitele. Chrání proti uhranutí, ale přináší také štěstí, zdraví a spokojenost. V některých konkrétních arabských oblastech ženy věří, že jim Fátimina ruka zajistí také zdravé potomky.

Štěpánka

Hamsa

Střed podzimu v Shenzhenu

Svátek Středu podzimu je hned po Jarních svátcích největším čínským tradičním svátkem a slaví se vždy 15. dne 8. lunárního měsíce. Večery už bývají v tuto dobu chladné a jasné a měsíc je blízko zemi, takže je obrovský a zářivý. Tento svátek je hlavně svátkem rodinným – všichni příbuzní by se měli sejít a večer společně obdivovat krásu úplňku, a přitom pojídat tradiční kulaté měsíční koláčky.  Ti, kdo se nejrůznějších důvodů domů vrátit nemohou, se pak aspoň dívají na měsíc a myslí na své blízké. I proto se Svátku středu podzimu říká také Svátek setkání.

V Komunitním a informačním centru jsme se rozhodli Číně věnovat první říjnový čtvrtek, kdy proběhla beseda s cestovateli Martinem Mikešem a Martinem Šimůnkem o čínském městě Shenzhen. Toto moderní velkoměsto vyrostlo před necelými 40 lety na zelené louce jako zvláštní ekonomická zóna na hranicích s Hongkongem. Téměř všichni z 10 miliónů obyvatel Shenzhenu patří k pracovním migrantům a pocházejí nejen z celé Číny, ale i z celého světa. Ani pro cizince, ani pro Číňany není vůbec jednoduché se do Shenzhenu dostat, pokud tam chtějí pracovat, protože dokonce i samotní Číňané potřebují zvláštní vstupní povolení. I o získávání víz a pracovních povolení tak byla večerní diskuze, protože nejen Číňané, ale i Češi žijí v Číně.  A podobně jako Číňané i Češi zkoušejí prohlédnout skrz vrstvu smogu a dohlédnout na ten samý měsíc, který vidí i jejich blízcí doma.  Možná ne přesně 19. 9., ale někdy tou dobou určitě.

Anna Tučková


Vietnamská jména

Většina vietnamských jmen se skládá z příjmení, prostředního jména a křestního jména. Oslovuje se nejčastěji prostředním jménem ve spojení s křestním jménem, případně příslušným zájmenem a křestním jménem. Nikdy neoslovujeme osoby pouze příjmením.

Příjmení se dědí po otci. Mezi nejčastější patří:  Nguyễn (téměř 40% populace), Trần, Lê a Phạm. Ženy si i po sňatku nechávají své dívčí příjmení, nepřebírají manželovo. Na rozdíl od českých, vietnamská příjmení nenesou význam.

Vietnamci mívají obvykle jedno prostřední jméno, můžeme se ale setkat i s člověkem, který má dvě či více, nebo naopak vůbec žádné. Dávají ho rodiče a vybírají přitom z určitého okruhu častých jmen (u žen je nejčastější jméno Thị, u mužů jsou častá jména Văn nebo Sinh). Většinou slouží k tomu, aby se odlišila generace (sourozenci dostávají stejné střední jméno) nebo větve velké rodiny. 

Křestní jméno vybírají rodiče libovolně. Vyjadřuje pozitivní vlastnosti, které by děti měly mít. Chlapcům se proto dávají jména jako Trung (věrný), Tuan (chytrý), Hung (hrdinný). Děvčátka dostávají poetická jména jako Nguyet (luna), Linh (jaro), oblíbená jsou i jména květin - Huong (růže), Lan (orchidej), Lien (lotos).

Katka Phamová

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Vietnamese_name, http://www.viet.cz/clanky/83-vietnamska-jmena


CO TO JE TA INTEGRACE?

Možná proto, že toto slovo používám v práci velice často, stává se mi, že ho slyším všude. Od integrace osob s fyzickým postižením, přes sociálně znevýhodněné až po cizince. Co to je ta integrace a proč je důležitá?

Nebudu se tady zabývat odbornými termíny, ale způsobem, jak mohou lidé integraci vnímat. Je to v podstatě o tom, že všichni, kdo žijí na jednom místě, by se tam měli cítit dobře, vítaní, zkrátka jakože tam patří. Město, tím spíše velké město jako Praha, již dávno není jednolitým místem. Jsou to právě obyvatelé, které dělají město tím, čím je a jaké je. Proto i Černý most může být pěkně barevný.

Nejlépe se žije mezi lidmi, které známe. Víme, co od nich očekávat. Víme, jak na ně nahlížet. Nemusíme se jich bát, ani se nebojíme, že jim nerozumíme. Integrace proto začíná poznáváním. Odkud pocházejí ti, kteří se zde nenarodili? Proč tu jsou? Proč dělají to, co dělají? A možná ještě častěji, proč nedělají to, co my, případně proč to dělají jinak? Jací jsou, když nejsou jako Češi? Lepší, nebo horší? My si myslíme, že jsou akorát jiní, přesto zajímaví a krásní. Zveme proto všechny, kdo chtějí objevovat různé kouty světa, aby šli s námi na „návštěvu“.

draci

V listopadu zamíříme do Vietnamu. Proletíme se na křídlech vietnamského draka (snad nám bude vítr přát), ochutnáme zelený a lotosový čaj, podíváme se, jak to v zemi, odkud pocházejí naši sousedé, vypadá a jak se tam žije. A kdyby nás chtěl někdo provést po svojí rodné zemi, rádi k němu zavítáme. Příště u vás…s ICP.

Tým IC Praha 14


Tunisko v kostce - to nejzajímavější a nejkrásnější

Tunisko leží v Severní Africe, pouhých 150 km od Evropy. Sousedí na západě s Alžírskem, na jihovýchodě s Libyí a ze severovýchodu a severu je omýváno Středozemním mořem. Hlavním pohořím je masiv Dorsale, který je pokračováním pohoří Atlas. Severní části země vévodí náhorní pláně a úrodné údolí řeky Medžerda (Medjerda). Medžerda je jedinou stálou řekou v Tunisku. Jižně od horského masivu Dorsale se táhnou vyprahlé, neúrodné stepi, přecházející v šotty (solná jezera). Jižněji je jenom poušť. Tunisko je země velice bohatá na historické památky. Nacházelo se tu slavné Kartágo, o historické památky se tu zakopává na každém kroku. 

tunisko

Kartágo a muzeum Bardo - Pozůstatky historického Kartága, divadlo, obětiště, Antoniovy lázně a ještě mnoho dalšího se nachází 17 km od Tunisu. Přímo na předměstí hlavního města je muzeum Bardo, sídlící v paláci, který dříve patřil husajnovským bejům. Jsou zde ty nejkrásnější a nejvzácnější mozaiky z 2. až 4. století po Kristu, které dříve zdobily domy nejbohatších občanů římské provincie Africa.

El Jem - Leží mezi Sousse a Sfaxem. Zde je k vidění největší římský amfiteátr z let 230–238 po Kristu. Je to nejzachovalejší římská památka v Africe.

Kairouan - Jihozápadně od Sousse leží starobylé město Kairouan, které je po Mekce, Medině a Jeruzalému čtvrté nejvýznamnější místo islámu na světě. Za návštěvu určitě stojí Aghlábovské nádrže, mešita lazebníka nebo Velka mešita. Večerní procházka medinou a ukázky ručního tkaní koberců je bezpochyby zážitek na celí život.

Kerkouane - Na konci poloostrova Cap Bon je k vidění nejzachovalejší punské město na světě.

Bulla Régia - Jižně od Tabarky se nalézá městečko Bulla Régia proslulé podzemními vilami z 2. až 3. století po Kristu.

Dougga - Ve vnitrozemí severní části Tuniska je nejzachovalejší římské místo v severní Africe Dougga.

Chemtou - Jižně od Tabarky leží bývalá římská kolonie z 1. století př. Kristem, známá především římskými lomy na žlutý mramor. Od roku 1968 zde probíhá rozsáhlý archeologický výzkum.

Maktar - Jedny z nejvýznamnějších římských památek lze navštívit v Maktaru. Leží ve vnitrozemí severozápadně od Kairouanu.

Sbeitla - Ve vnitrozemí, 100 km od Kairouanu leží pozůstatky římského města Sufetula, dnes Sbeitla.

Kasserine - Kasserine najdete nedaleko alžírských hranic, asi 30 km od Sbeitly. Památky jsou na vrcholku kopce jižně od města.

Utica - Leží mezi Tunisem a Bizertou. Osada z 10. století př. Kristem byla založená Foiničany. Po zničení Kartága byla Utica hlavním městem kolonie římská Africa.

Haidra - Téměř na alžířských hranicích se nachází někdejší berberská osada s bazilikou Mučedníků, obloukem Septima Severa nebo byzantskou pevnosti.

Gightis - Foinickou starověkou osadu se zříceninami z 2. století po Kristu najdeme na břehu moře nedaleko ostrova Djerba.

Oudna - Původně berberská osada leží jihozápadně od Tunisu a bývala jednou z nejstarších římských kolonií v Africe. Památky jsou zde převážně z 1. a 2. stol. po Kristu.

Kelibia - Městečko s byzantskou pevností ze 6. století po Kristu najdeme na konci poloostrova Cap Bon.

Majdulin Oostrom

Zdroje:

http://info.radynacestu.cz

http://cs.wikipedia.org

https://www.google.cz/?gws_rd=cr&ei=al9WUu_7IYLrswbT1oHYBQ#q=tunisko+fotografie

http://tunisko.tripzone.cz/fotogalerie


ICP na konferenci „Hate Crime“

Dne 18. 11. 2013 proběhla v prostorách Magistrátu hlavního města Praha konference s názvem „Hate crime a další související rizikové chování“. V rámci konference vystoupila řada přednášejících, kteří promluvili o nejrůznějších formách hate crime (neboli kriminality z nenávisti) – hovořilo se o náboženském extremismu, o extremismu a médiích, o obětech dané trestné činnosti atp. Ústřední koncept celé konference, hate crime, byl v rámci příspěvků a navazujících diskuzí (do značné míry shodně) vymezen jako protiprávný čin namířený proti lidem, majetku nebo organizaci na základě toho, že je daným subjektům přisouzena kolektivní identita a s odkazem na tuto identitu jsou (nenávistně) napadáni. Jádrem tohoto přístupu je důraz na poškození jednotlivce nebo skupiny vykazující nějakou kolektivní odlišnost, která je obětí předsudků. Kromě „klasických“ násilných útoků proti etnickým a náboženským minoritám existují i další viktimizační faktory, jako je sexuální orientace, genderová příslušnost, postižení, věk, politická orientace, sociální postavení apod. Dopady hate crimes jsou natolik specifické a závažné z toho důvodu, že „v ohrožení“ se cítí nejenom sám postižený, ale de facto celá referenční skupina. Pokud je motivem trestného činu např. etnicita, je vyslán signál všem ostatním členům dané etnické komunity, že obětí se může stát kdokoliv jiný, kdo má obdobné „charakteristiky“ (v tomto případě etnickou příslušnost) jako napadený.

Kromě přednášek a navazujících diskuzí poskytovala konference prostor neziskovým organizacím, které se v rámci svého působení setkávají s oběťmi hate crimes (a těmto obětem následně pomáhají). Jednou z takových organizací je i Integrační centrum Praha, které pracuje s migranty ze třetích zemí. Ty se v některých případech stávají obětmi zločinů z nenávisti právě kvůli zemi původu nebo etnické příslušnosti, náboženskému vyznání, sexuální orientaci apod. Integrační centrum Praha mělo v průběhu celé konference v prostorách Magistrátu svůj stánek s informačními materiály o nabízených službách, kurzech a plánovaných kulturních akcích, které si kladou za cíl sblížení majoritní společnosti a migrantských komunit, eliminaci xenofobie, rasismu a dalších rizikových jevů, mezi které patří i zločiny z nenávisti. Z dalších organizací se konference zúčastnila In Iustitia, o.s., Romea, o.s. aj., přičemž celou akci pořádalo sdružení Imperativ, o.s.

Vanda Černohorská 


Oslovování

Ve vietnamštině existují osobní zájmena jako v češtině. Tao – Já. May – Ty. No – on, ona, ono. Chung toi – my. Cac anh – vy. Chung no – oni, ony. Velký rozdíl ve vietnamštině je však ten, že se jich v běžné a zdvořilé konverzaci moc neužívá. Používají je děti při konverzaci mezi sebou, nebo dospělí velmi dobří kamarádi. Často se osobní zájmena také používají v nadávkách.  

Ve vietnamštině se místo osobních zájmen používá podstatných jmen, která označují příbuzenské vztahy. Například slovo Anh ve vietnamštině znamená starší bratr, v užívání o sobě znamená já. Vietnamská společnost klade velký význam na společenské postavení. To se odvíjí od věku, generační příslušnosti, nebo hlavy rodiny.   Proto ve vietnamštině existuje více slov označujících příbuzenské vztahy. Například: starší bratr, starší sestra, mladší bratr, mladší sestra, starší bratr otce, mladší bratr matky atd. Další zvláštností je, že většina těchto slov označujících příbuzenské vztahy se přesně používá i u ostatních nepříbuzných lidí. V úředním styku se používá slov babička a dědeček ve významu paní a pán. Důležitá informace je, že vietnamské děti svým rodičům netykají. Rodiče dětem také netykají. Ve vztahu děti a rodiče se používají termíny: otec, matka a dítě.  

Van Anh


Změna místa poskytování sociálního poradenství na Sapě 

Na pobočce ICP Praha 12 proběhne v měsíci listopadu menší stěhování. Dosavadní místo poskytování sociálního poradenství, které probíhalo na Sapě vždy ve čtvrtek od 10.00 do 13.00, v kanceláři v 5.patře budovy Saparia, budeme měnit!

Díky spolupráci, kterou se nám podařilo navázat s Klubem Hanoi, budeme zhruba od poloviny měsíce listopadu využívat prostory Klubu Hanoi, kterou jsou umístěny v 6.patře budovy Saparia.

Čas poskytování sociálního poradenství zůstává stejný, každý týden ve čtvrtek, od 10.00 do 13.00. Objednávat na poradenství se vietnamští klienti a klientky (ale samozřejmě i klienti dalších národností) mohou na telefonních číslech +420 775 791 202 a +420 775 151 082. Na poradenství na Sapě se na vás budou těšit integrační pracovnice Integračního centra Praha Trần Vũ Vân Anh a sociální pracovnice Marta Höferová.

Těšíme se na Vaši návštěvu! Blanka


Výstava - Alfons Mucha: Slovanská epopej

Veletržní palác, velká dvorana, Dukelských hrdinů 47, Praha 7 – Holešovice, 170 00

od 10. 5. 2012 do 31.1.2014, otevřeno: út–ne 10.00–18.00, vstupné: 180,- Kč

Alfons Mucha (1860–1939), světově nejproslulejší český moderní umělec, získal mezinárodní slávu v Paříži na přelomu 19. a 20. století díky své originální secesní dekorativní grafické tvorbě. Smysl vlastního života ale spatřoval v jiném díle, jež považoval za mnohem závažnější – v souboru dvaceti monumentálních obrazů Slovanská epopej, na němž pracoval v letech 1912–1926.

Dokončený cyklus byl jako celek poprvé představen pražské veřejnosti na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu ve velké dvoraně tehdy právě dobudovaného Veletržního paláce. Do téhož prostoru se nyní vrací. Slovanská epopej je cyklus dvaceti velkoformátových obrazů, kterým chtěl Alfons Mucha shrnout dějiny Čechů a dalších slovanských národů. Mucha jej po dokončení podmínečně věnoval městu Praze. V letech 1963 až 2011 byly obrazy vystaveny na zámku v Moravském Krumlově. Po dlouhých sporech bylo od dubna 2011 pět pláten cyklu umístěno ve dvoraně Veletržního paláce v Praze, celý cyklus byl tamtéž zpřístupněn v květnu 2012.

epopej

Výstavu pořádá Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy, kurátorem výstavy je Karel Srp.

Terka Třísková

zdroj: www.wikipedie.cz, www.pragueout.cz


Pobočka ICP na Praze 4 se zúčastnila Veletrhu sociálních a návazných služeb na Praze 10

Veletrh sociálních a návazných služeb se konal v rámci Dnů Prahy 10 – akcí MČ, které probíhaly ve dnech 1. – 10.října  2013. Každý den byl připraven speciální program – konaly se velké koncerty, přednášky, programy pro děti, sportovní akce, dny otevřených dveří apod.

Ve středu 2. října byl připraven bohatý program v parku na Gutovce. Celé odpoledne probíhal veletrh sociálních a návazných služeb, kterého se zúčastnilo mnoho neziskových organizací, které pomáhají různým cílovým skupinám. Návštěvníci se seznámili s činností jednotlivých organizací, mohli si vzít jejich propagační materiály a kontakty a na místě jim pokládat různé dotazy. Organizace také prodávaly své produkty ruční výroby – tedy různé svíce, náušnice a jiné doplňky, polštářky z chráněné dílny, oblečení a jiné doplňky, šály, rukavice apod.

Návštěvníky veletrhu lákal i velký banner  a stoleček Integračního centra Prahy, kde jim pracovnice pobočky ICP na Praze 4 zodpověděly jejich dotazy, zvaly na akce ICP a nabízely jim letáky a brožury ICP ve více jazycích. Velkým lákadlem byly i náušnice a svíce našich klientů, které si zájemci mohli zakoupit.  Setkali jsme se se zájmem návštěvníků a pozitivními reakcemi.

Pro děti byl to odpoledne připraven program soutěží, tance a her na dětském hřišti. Od 16.00 se konal koncert kapely Mandrage, která svou muzikou přilákala spoustu kolemjdoucích.

Za tým pobočky ICP Praha 4 Lenka


Multikulturní výchova

Multikulturní výchova (MKV) na základních školách je jednoduchý nástroj k tomu, jak děti seznamovat s rozmanitostí jiných kultur, jejich tradicemi, hodnotami a zvyky. Děti se tak doví spoustu nových informací z celého světa, ale také si umocní vlastní kulturní identitu.

MKV zprostředkovává poznání a pochopení vlastního kulturního zakotvení a porozumění kulurám odlišným. Rozvíjí solidaritu, asertivitu, toleranci a smysl pro spravedlnost, vede k respektování a chápání sociokulturních rozmanitostí.

MKV

V České republice je multikulturní výchova používána jako hlavní metoda pro pedagogickou práci s diverzitou ve třídách. Výhledově by měla být zařazována do osnov každé základní školy bez ohledů na rasové a etnické složení jejích žáků, jako preventivní opatření proti xenofobii a rasismu na základních školách.

Více informací o multikulturní výchově nalezenete na těchto webových stránkách: http://www.multi-kulti.cz/multikulturni-vychova.html

Štěpánka Petrová  


 Petra Hůlová: Čechy, země zaslíbená

„Když jsem to slyšela poprvé, měla jsem chuť se okamžitě pakovat, ale pak jsem pochopila, že se tím nutně ani nemyslí nic zlého. Že je to jen taková zkratka jako éú, débéká, což je obchodní dům u stanice metra Budějovická, kde jednu dobu Žeňa vynášela koše, nebo píár, což je povolání paní Hrubešové, a ta mi říkala, že úkáčka by nějaké píár dost potřebovali, a když jsem mlčela, tak dodala, že nejlepší úkáčkovský píár, se kterým se setkala, jsem já, protože jsem prý chodící reklama na solidnost. Měla jsem radost, přestože trochu zahanbenou. Představuji si, jestli Vietnamců píár by mohl být Jarda, a vidím nás všechny pražské národy v tu chvíli pochodovat dokola v zástupech s vlajkami svých zemí jak před zahájením olympiády, jenže místo oválu je to magistrála, a schválně jestli by tam kvůli nám zastavili provoz jako onehdy kvůli té cyklojízdě, která mi skoro překazila cestu do práce. Na transparentech máme hesla o rovnosti, a to i černoši, co na Václavském náměstí prodávají drogy a ve tmě a světlém oblečení vypadají jako rytíři bez hlavy, a když na chvíli probleskne velká dlaň, bum, svítí jako zadek srnky. Kdo ví, jaké to je, když k sobě takové velké ruce něco tisknou. U šikmookáče to člověka nenapadne. To jen ty drobné žluté ruce ve večerce jestli správně vracejí mince. Leckdy jim ani neodpovídám na to jejich šišlavé na shledanou, a nestojí to za to ani spoustě dalších našinců. Jen v takovéhle večerce jsme totiž po ponižujícím smýkání po úřadech na chvíli na koni a můžeme se tvářit načuřeně nejen na tu zvadlou mrkev, ale i tu čerstvou a ukrajinsky mručet, že je na chuj, a šikmoočák pochopí, i když to není česky, a usměje se plaše jako já, když jsem přišla k nějaké zákaznici později nebo mě paní nachytala, že při práci telefonuji.“

Olga přijela do Prahy se svým mužem Olehem, stejně jako mnozí další, hledat uplatnění, výdělek a snad i trochu štěstí. Přestože se oba připravili, jak nejlépe mohli, na práci, kterou chtěli v Čechách vykonávat - Olga jako uklízečka v domácnostech si s sebou vzala i kolíčky na prádlo - začátky byly těžké. Peněz bylo pomálu, češtinu se učili za pochodu a stesk po rodině a hlavně malé Marině, kterou museli v rodné Mikolajivce nechat, byl hodně silný. Do toho setkání s Vladanem, padouchem, co zkásnul peníze za neexistující pojištění a pak zmizel, s mafií v klubu Kosmos, českým, ale i ukrajinským, mongolským a vietnamským rasismem, a vydřidušskými majiteli ubytovny, kteří vám nedovolí mít na pokoji ani varnou konvici a v zimě přímotop. Olžino vyprávění o životě v Čechách je živé, bohaté a barvité, přiskakuje od jednoho tématu ke druhému, nepřerušovaný monolog plyne a kritizuje nejen Čechy a jejich pokrytectví, ale i své krajany. Jízlivému úšklebku se nevyhnou ani pracovníci neziskového sektoru a nakonec vlastně ani samotná Olga.

Kniha Petry Hůlové, Čechy země zaslíbená, jejíž úryvek jste mohli číst výše, nebo si její část poslechnout poslední zářijový čtvrtek v kavárně Containall, je psaná až hrabalovsky pábitelským stylem, který v jednu chvíli, třeba při líčení policejního zásahu na ukrajinské ubytovně, strhává pozornost čtenáře, načež ho ve chvíli druhé ukolébá až do mátožné nepozornosti. Kniha je však rozhodně osvěžujícím přírůstkem jak do české literatury, která až teprve nyní objevuje svět českých menšin nikoli v pouze dokumentárním či odborném pohledu, tak i do každé knihovničky. A proto jí najdete i v té naší, v Komunitním a informačním centru v Žitné! 

Anna - vedoucí KaIC

Zdroj: Hůlová, Petra: Čechy, země zaslíbená. Praha, Torst 2012.


V Česku žije méně migrantů než ve většině zemí EU

Podle statistických údajů tvořili cizinci v roce 2012 přibližně 4 procenta populace ČR. Z toho 2,6 procenta  obyvatel pocházelo ze zemí mimo Evropskou unii, občané EU se na celkovém počtu obyvatelstva podíleli 1,4% procenta. V porovnání s ostatními členskými zeměmi tak v Česku žije poměrně málo migrantů.

Podle údajů Eurostatu žilo v loňském roce v 27 členských státech EU na 34.3 milionu cizinců, kteří se na celkové unijní populaci podíleli 6,8 procenta. Cizinci ze států mimo EU přitom tvořili 4,1 procenta, zbylých 2,7 procenta byli občané EU, kteří pobývali v jiném členském státě. V absolutních číslech stojí se svými 7,4 miliony migrantů (9 procent obyvatel) na špici Německo, následováno Španělskem (5,6 milionu lidí, 12 procent obyvatel). V Itálii a Británii žilo po 4,8 milionech migrantů (8 procent obyvatel), ve Francii o necelý milion méně (3,9 milionu lidí, 6 procent obyvatel). Celé tři čtvrtiny všech cizinců v EU tak žije právě v těchto pěti státech. Největší podíl cizinců (44 procent obyvatel) má Lucembursko, většina z nich jsou občané jiných zemí EU, kteří zde pracují. Naopak méně jak 1 procento obyvatel tvoří cizinci v zemích jako je například Polsko, Rumunsko či Litva. Česko stojí se svými 4 procenty pod celounijním průměrem a řadí se do poslední desítky.

Katka Phamová

Zdroj: ČTK

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-cr-zije-mene-cizincu-nez-ve-vetsine-zemi-eu/968146

Foto zdroj: http://euobserver.com/justice/118240


KDO JSOU TI MOJI LIDÉ?

Již tradičně je září měsícem festivalů pro všechny, kdo odjeli na prázdnin pryč z města. Na Praze 14 jsme v rámci Stop zevlingu, festivalu určeného především pro mladé a sportovně založené, poprvé spoluorganizovali gastrofestival. Jednalo se již o 7. ročník akce a my jsme si řekli, že když do něj zapojíme migranty, nejenže tam bude dobré jídlo, ale především se to stane i pozvánkou pro ostatní migranty z Prahy 14, aby se na akci přišli podívat. Nepřišli, a my jsme se ptali, proč? Pár dní nato jsem se poprvé účastnila oslav Rumunů v České republice. Čekala jsem, že to bude zvláštní, ocitnout se najednou mezi krajany a slyšet kolem sebe jazyk, po kterém se mi tolik stýská. Čekala jsem, že se na chvíli znovu dostaví ten pocit domova, stejný jako když jsem byla malá. Ale ten pocit se nedostavil. Ty lidi jsem neznala a i když jsem jim rozuměla, nebylo to nic výjimečného. Já se cítím doma teď, přestože kolem sebe slyším češtinu. Víc než cokoliv jiného na mne zapůsobila populární hudba, která mne předtím nikdy nijak neoslovovala.

A tak jsem seděla uprostřed toho davu a ptala jsem se, čí vlastně jsem? Na koho myslím, když říkám moji lidé? Poprvé po dlouhé době jsem měla pocit, jaký jednou za čas mívá každý migrant: mám dva domovy, nebo snad žádný? Potom jsem si všimla jedné známé, Češky, která se učí rumunsky. Začaly jsme si povídat o dětech, o tom, jaká je náhoda, že se potkáváme, a už bylo všechno zpátky v normálu.  

Právě proto, aby se migranti cítili, jako když mají dva domovy, rozhodli jsme se, že budeme raději organizovat malé akce pro všechny. Aby i Češi věděli, že odněkud pocházejí - ze zemí, které měli rádi a po kterých se jim stýská, že existuje místo, kde by vždy přesně věděli co říct, co dělat a jak to dělat. Doufám, že na tyto akce přijdou všichni, migranti i Češi, aby se lépe poznali. Potom už nebude tak těžké najít společnou řeč, ačkoliv nebudou všichni mluvit dokonale česky.

Anca


Ochutnejte rozmanitou ruskou kuchyni.

Ruská kuchyně je velmi pestrá. Je těžké popsat ruské pokrmy v kostce, protože speciality se liší region od regionu. Tradiční snídaní je kaša – ovesná kaše. K obědu se podávají různé pokrmy. Jedno z nejznámějších ruských jídel je boršč, hustá zakyslá polévka z červené řepy, která se podává horká. Podobnou polévkou je okroška, která se jí studená [1] a je založená na kvasu. Hlavní přísadou je zelenina, která může být smíchána se studeným vařeným masem či rybou v poměru cca 1:1. V závislosti na tom může být okroška se zeleninou, s masem nebo s rybami. V okrošce se musí nacházet dva druhy zeleniny. První musí mít neutrální chuť (vařené bramboryřepatuřínmrkev nebo okurka) a druhý musí být aromatický, složený především ze zelené cibule či jiných bylinek (koprpetrželkerblík nebo celer). Do jedné polévky můžeme použít i několik různých druhů masa. Nejčastější přísadou je buď samotné hovězí maso, nebo v kombinaci s masem drůbežím. Pokud chceme použít rybu, nejlepší je línštika,treska nebo jiná ryba s neutrální chutí.[2]

Po dobré polévce přichází na řadu vydatný pokrm. Z Ruska pochází například bliny (palačinky plněné kaviárem, rybou, rozpuštěným máslem nebo kyselým krémem), aladyj (lívance s různou náplní) a hlavně ikra nebo krasnaja ikra (světoznámý černý a červený kaviár).  Z kuřecích specialit je to např. cipleonok tabaka (kuřecí maso na grilu). Na různých party nebo při zvláštních příležitostech se podává šašlik. To jsou různé druhy masa nakrájené na kousky, nabodnuté na špejli a opečené.

šašlik

Mezi další místní jídla, která určitě stojí za ochutnání, patří kotlety po požarsky (kuřecí kotlety), pirožky (pečivo s různými náplněmi, nejčastěji s masem), prostakvaša (jogurt), pelmeně (masové noky), rosolnik (horká polévka uvařená většinou z nakládané zeleniny) a šči (zelná polévka).


Egypt v kosce - to nejzajímavější a nejkrásnější 

Osa dějin Egypta zasahuje do oblasti severní Afriky, především v nilském údolí a jeho okolí, od delty Nilu až po 6. katarakt. Je však spojena i s územím Blízkého východu, jižní Evropou a Saharou od Čadského jezera, až po Rudé moře. Kultura, která se zde vyvinula, je považována za nejstarší dochovanou s nejdelší délkou trvání. Egyptská historie patří mezi nejdelší souvislé dějiny sjednoceného státu. Počátky vlastního státu sahají do období kolem roku 3 000 př. n. l., kdy byly sjednoceny samostatné městské státy pod vládu jednoho panovníka – faraona. Základy státu však sahají hlouběji do minulosti do před-dynastické doby, kde vznikly základy egyptského náboženství a mytologie. 

Káhira -  je srdcem Egypta již více než tisíc let. Je to Káhira, kde spojením středověkého a moderního západního světa došlo ke zmatečné směsce hliněných domů v těsném sousedství věží moderních budov a hotelů, nablýskaných moderních automobilů vedle líných oslích povozů. Nikdo neví, kolik obyvatel žije v Káhiře, ale odhady hovoří o čísle někde mezi 21 a 23 miliony. Islámská Káhira (ne více islámská než zbytek města) je stará středověká čtvrť, kde si připadáte, jako když se propadnete časem zpět o 7 století. Je to nejhustěji obydlené místo v Egyptě. Všude jsou mešity a kostely, vzduch je naplněn směsicí pronikavých pachů a vůní květů, koření a zvířat. I nejznámějším objektem této části je Citadela, středověká pevnost stará více jak 900 let. Je o několik století starší, než Islámská Káhira a byla jedním z prvních míst na světě, které bylo osídleno křesťanskou komunitou. Je to posvátné místo pro židy, muslimy i koptské křesťany, kteří zde žijí. Místem, které nelze vynechat, je Gíza na západním břehu Nilu. Zde se nachází jeden ze sedmi divů světa, tři pyramidy patřící posledním faraónům 4. dynastie - Chufevovi, Cheírenovi a Menkaurovi. Pyramidy se dělí o rovinu pouště se Sfingou, sochou faraóna tělem Iva a hlavou člověka.

Alexandrie -je perlou Středozemního moře, a druhým hlavním městem Egypta. Šestimilonové město se pyšní svými nádhernými plážemi a 16ti kilometrovou promenádou táhnoucí se kolem pobřeží. Nábřeží Corniche tvoří panorama bělostných výškových domů a hotelů a je lemované bezpočtem vyhlášených rybích restaurací, kaváren a obchůdků. Teprve až za touto moderní fasádou stojí historické město, kde se setkáme s architekturou nápadně připomínající architekturu konce předminulého století. Ve srovnání s ostatními městy v zemi je Alexandrie poměrně mladá - vždyť byla založena až roku 331 před Kristem samotným Alexandrem Velikým, po němž nese jméno. Po jeho smrti se stala Alexandrie hlavním městem Egypta a nádhernou residencí dynastie Ptolemaiovců, z nichž nejznámější je slavná královna Kleopatra VII. Dobou největšího rozkvětu bylo helénistické období, ale i v dobách římské nadvlády si město uchovalo svůj vliv. Stará Alexandrie zanikla - její zbytky se nacházejí pod dnešním moderním městem. Navždy zmizelo také 900 000 svitků alexandrijské knihovny, která uchovávala veškeré vědění tehdejšího světa, k nejnavštěvovanějším památkám patří slavný palác AI Montazah, letní rezidenci králů, katakomby Kum Aš-Šukáfa, které jsou jedinečným příkladem římského pohřebiště z 1. a 2. století po Kristu. Skutečně historické poklady jsou uchovávány v muzeu řeckých a římských památek a poklady, které potěší zejména ženy, a které jsou vystaveny v proslaveném muzeu šperků.

Luxor - v minulosti byl(také Théby či Veset) hlavním městem Egypta. V současnosti je zde menší město, ve kterém žije přibližně 150 000 obyvatel a nachází se 700 km jižně od hlavního města Káhiry. Luxor patří mezi nejkrásnější a nejnavštěvovanější místa v celém Egyptě. Nachází se zde největší archeologický park na světě s ohromným množstvím starověkých památek. Nejvýznamnějši památkou je chrám v Karnaku a luxorský chrám. Na západním břehu Nilu se pak nachází Údolí králů s více jak 60 objevenými hrobkami faraónů. Chrám boha Amona v Luxoru patří k největším a k nejimpozantnějším v Egyptě. Nejhezčí je za večerního osvětlení. Faraón Amenhotep III. jej dal zbudovat přímo ve městě u břehu Nilu. Byl určen pro vesetskou božskou rodinu - boha Amona, jeho manželku Mut a syna Chonseva. Chrámu vévodí alej sfing, která dříve spojovala luxorský chrám s karnackým. Původně zde bylo umístěno 6 kolosálních soch faraóna Ramsese II., z nichž se zachovaly pouze dvě sedící a jedna stojící. Před průčelím pylonu stojí 25 m vysoký obelisk z růžové žuly, jehož bratr stojí v Paříži na Pláce de la Concorde. Od vstupní brány po zadní zeď měří chrám téměř 260 m. Je pozoruhodný i tím, že zde nacházíme symboly a znaky staroegyptského, islámského a křesťanského náboženství.

Údolí králů a královen - na západním břehu Nilu, ve stínu horského hřebene tyčícího se nad krajinou, leží proslulá „říše mrtvých". Královské hrobky pocházejí z období od 18. do 20. dynastie. Téměř 500 let byli faraóni pochováváni do hrobů vytesaných ve skalách, jejichž stěny dodnes zdobí nádherné reliéfy, posvátné hieroglyfické nápisy a pestrobarevné dobové malby. V nedalekém Údolí královen se nachází hrobky královen a královských dětí. Další významnou památkou této oblasti je zádušní chrám královny Hatšepsut, který je částečně vytesán do skály a zčásti dostavěn do původní podoby. Má originální vzhled a je v celku zachovalý. Nedaleké Memnonovy kolosy jsou vlastně sochy faraóna Amenhotepa III., jimiž byl ozdoben vstup do jeho zádušního chrámu.

Edfu leží nad širokým údolím při toku řeky Nilu jižně od Esny. Jeho poloha byla velmi výhodná k osídlování. Západní část je obehnána vnitřní a vnější zdí pocházející z období Staré říše. V Edfu se nachází nezachovalejší chrám v celém Egyptě - chrám boha Hora, jehož symbolem zde byl okřídlený sluneční kotouč.

Kom Ombo – se rozkládá  v zátočině jižního Nilu na nevysokém výběžku. Architektonickým centrem je rozlehlý chrám zasvěcený dvěma bohům, krokodýlímu bohovi Sobekovi a bohu Horovi. Chrám obsahuje spoustu zajímavých exponátů z oblasti historické architektury. Můžete si zde prohlédnout i sbírku mumifikovaných krokodýlů.

Asuán - nejkrásnější město nilského údolí se nachází na břehu Asuánské přehrady v jižní části Egypta. Je často nazýván „branou do černé Afriky". Jeho název je odvozen od staroegyptského slova znamenající obchod, neboť v minulosti sloužil Asuán jako obchodní centrum pro karavany z černé Afriky. Dodnes je zde v centru města rozsáhlý trh s pradávným i současným sortimentem. Mezi nejznámější památky této oblasti patří mauzoleum Agy Khana. Chrám Philae zasvěcený bohyni Isis, pochází z období 30. dynastie a stal se posledním útočištěm egyptských kněží a egyptského náboženství. Starý lom je příkladem toho, jak byly ze skály postupně vytesávány obelisky zdobící chrámy - nedokončený obelisk královny Hatšepsut. K půvabu Asuánu neodmyslitelně patří štíhlé bílé plachetnice, kterými se jako jediným způsobem dopravy lze pohybovat mezi ostrůvky, neboť v Asuánu není postaven jediný most.

Abou Simbel - nádherná dvojice chrámů, leží na břehu Asuánské přehrady asi 400 km jižně od Luxoru a 900 km od Káhiry. Původně je slavný faraón Ramses II. nechal vytesat do strmé pískovcové skály na břehu Nilu, ale při stavbě Asuánské přehrady byly chrámy rozřezány na více než 1000 bloků o hmotnosti až 30 tun a o 68 metrů výše a 180 metrů dále opět sestaveny. Nad celým chrámem byla pak vytvořena železobetonová kopule pokrytá zeminou a kamením, aby tak dotvářela iluzi přirozeného skalního pahorku. Větší z obou chrámů nechal Ramses II. zasvětit bohu Amenreovi, Ptahovi, Raharachtejovi a sobě samému, jakožto vtělení boha Hora. Menší chrám pak své ženě Nefertari a bohyni Hathor. Průčelí Ramsesova chrámu (38 x 33 metrů) tvoří systém reliéfů a soch, z nichž nejúžasnější dojem budí čtyři kolosální sochy sedícího Ramsese II. Každá ze soch měří 20 metrů. Chrám byl vytesán 64 metrů hluboko do skály. Druhý z chrámů zasvěcený manželce Nefertari a bohyni Hathor je podstatně menší, avšak vnitřní reliéfy jsou zachované v lepším stavu, než u Ramsesova chrámu. V průčelí chrámu se střídají mohutné deset metrů vysoké sochy Nefertari s Hathořinou korunou v podobě kravských rohů, se sochami svého manžela. Chrám je přes dvacet metrů hluboký a tvoří jej sloupová síň, příčná síň a nejsvětější svatyně.

Majdulin

Zdroje:

1.wikipedia

2. www.egyptweb.cz

3. google.com-egypt history 


Novinky na pobočce ICP na Praze 13

Měsíc září byl na pobočce ICP na Praze 13 ve znamení personálních změn. Dosavadního vedoucího pobočky Pavla Albrechta vystřídala na jeho pozici Vanda Černohorská, která má nově na starosti přijímání klientů a klientek, zajištění potřebné administrativy, partnerskou spolupráci s městskými částmi hlavního města Prahy, spolky a organizacemi a další záležitosti související s chodem pobočky.

 vanda  

Vanda Černohorská vystudovala Filosofii a Filmovou vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci, Genderová studia na Karlově univerzitě v Praze a Sociologii na Masarykově univerzitě v Brně, kde v současné době pokračuje ve studiu v doktorském programu. Během studií publikovala několik odborných článků ve filmově-vědném časopise Cinepur a ve dvou genderových sbornících Fakulty humanitních studií UK a dále absolvovala půlroční studijní pobyt v britské metropoli na University College London. Hovoří plynně anglicky a domluví se francouzsky. Předtím, než nastoupila do ICP, pracovala jako reportérka zahraniční redakce zpravodajské televize Z1 a následně dva roky na Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.

A čemu se nová vedoucí pobočky ICP na Praze 13 bude věnovat v měsíci říjnu? V současné době se s ostatními členkami svého pracovního týmu – Majdulin Oostrom a July Voskoboynyk – intenzivně věnuje přípravě kulturní akce s názvem „Arabský večer“. Ta si klade za cíl představit arabskou komunitu a její zajímavé kulturní dědictví (tedy hudbu, tanec, výtvarné umění, jídlo apod.) nejenom české majoritní společnosti, ale i ostatním migrantským komunitám. Pro aktuální informace týkající se této kulturní akce sledujte oficiální facebook ICP, kde budeme zveřejňovat informace ohledně konkrétního termínu (předběžně si rezervujte místo ve svém diáři na pátek 29.11.2013), kulturního programu a dalších zajímavostí.

Chcete nové vedoucí pobočky ICP na Praze 13 položit otázku z oblasti integrace migrantů a migrantek? Rádi byste se objednali k našim kolegyním – sociální pracovnici Sylvě Hampalové nebo právničce Vendule Manišovské – na konzultaci? Máte zájem o prezentaci služeb ICP na Vaší škole, Městském úřadě, ve Vaší organizaci, případně o navázání spolupráce? Chcete vědět více o plánovaném „Arabském večeru“?  Kontaktujte ji buď osobně na pobočce ICP (Zázvorkova 2007/06, Praha 13, stanice metra B „Lužiny“). A to v pondělí a v úterý od 9 do 17 hodin, kdy se věnuje přijímání klientů a klientek. Nebo se s ní spojte telefonicky na čísle + 420 775 564 654, každý všední den do 17 hodin. 

Tým Prahy 13

 


SAIGON – Ho Či Minovo město

Saigon je město s oficiálním názvem “Ho Či Minovo město“. Vietnamský Thành phố Hồ Chí Minh je zároveň největším vietnamským městem. Leží na jihu země. Je to rušné místo s 8 000 000 obyvateli. Proto se řadí k největším metropolím jihovýchodní Asie. Při občanské válce a dobytí jihu v roce 1975 vláda přejmenovalo Saigon na Ho Či Minovo město. Během vietnamské války získal Saigon nálepku města neřesti. Američtí vojáci sem přijížděli užívat si a pobavit se. Když severovietnamská vláda převzala moc, všechna „doupata neřesti“ zničila. S názvem Saigon se můžeme setkat dodnes. Pokud Hanoj je politickým centrem Vietnamu, tak Ho Či Minovo město se stalo jeho ekonomickým a kulturním centrem. Cho Lon – v doslovném překladu Velká tržnice - je místo pro čínské obchodníky, kteří se v minulosti podíleli na vývoji vietnamské ekonomiky. V Ho Či Minově městě nenajdeme tolik památek, jako v Hanoji. Ale mezi nejslavnější stavby města patří Radnice města, Městské divadlo, Hlavní pošta, Presidentský palác nebo katedra Norte Dame. Podniků a možností noční zábavy je v Ho Či Minově městě nekonečné množství. Hospody, pouliční kavárny, restaurace na plastových židličkách s množstvím různých kuchyní - vietnamské, francouzské, italské, nebo dokonce i české.

Van Anh


Darovaná žena – Malá antologie filipínských povídek

žena 

Po delší době se v sekci „Zajímavosti“ opět vracíme k tématu povídek psaných autory a autorkami z exotických zemí, tedy obecně k textům, které u nás nejsou příliš známé. Nakladatelství DharmaGaia v edici Kontinenty vydalo v roce 2000 soubor filipínských povídek Darovaná žena. Tento výbor je vůbec prvním českým překladem nejoblíbenějšího filipínského literárního žánru.

Je zajímavé, že téměř veškerá filipínská literární produkce je psaná v anglickém jazyce, což s sebou ale zároveň přináší nejširší čtenářskou obec. Anglicky psané povídky jsou totiž na Filipínách hodnoceny jako vůbec nejlepší – to může být dáno i tím, že vzdělání obecně a kurzy tvůrčích psaní apod. se vyučují nejčastěji v angličtině, tím pádem se předpokládá, že anglicky píšící autoři jsou nejvzdělanější, nejpoučenější a nejobeznámenější se světovou literaturou. Bohužel, literární produkce psaná tradičními jazyky tak z Filipín postupně mizí.

Tento zajímavý výbor líčí neveselé osudy služek, krušný život vesničanů na úpatí sopky Mayon, lehce humorný postoj Filipínců k přetechnizovanému životnímu stylu ve Spojených státech i vášeň malého Renata pro pavouky. Velmi výrazným prvkem v tomto souboru povídek je také téma korupce úředníků státní správy, jejíž pracovníci se nezastaví před ničím – ať už je to vynucený sex nebo spíše tradičnější tlak na získání finanční odměny.

V každém případě, těžký život Filipínců všech věkových kategorií i obojího pohlaví je tíživou skutečností všech povídek. Pravdou ale je, že životní úděly filipínských žen působí ještě o poznání krušněji, než ty mužské. Jakkoliv se nám může zdát problematické směšovat fikční světy literatury s „realitou“, faktem zůstává, že na Filipínách genderové rozdělení společnosti přeci jen ještě více tíhne k tradičnímu patriarchálnímu řádu – ženy jsou zde hloupější, pasivnější, závislejší, naivnější … viz třeba Darovaná žena Jose Garcia Villy, případně další minimálně polovina z celkových 14 povídek knihy. Na druhou stranu, milým ukonejšením zůstává skutečnost, že téměř všechny strasti života léčí smích – což by mohlo být poselství Bulosanovy povídky U soudu. Nicméně, ať už jste na jakékoliv straně genderové barikády, výbor těchto filipínských povídek rozhodně stojí za přečtení – ať už kvůli získání znalostí z filipínských reálií, proniknutí do (pro nás) exotické literatury nebo prostě četbě kvalitních literárních textů.

Blanka Veselá


Výstava Migranti fotí migranty

Od 18. září 2013 probíhá v Langhans kavárně v Praze výstava souboru dvaceti fotografií zachycujících každodennosti života migrantů v Česku. Autoři fotografií jsou sami migranti či migrantky, kteří se v rámci projektu Face 2 Face zúčastnili kurzu fotografování vedeného fotografem, držitelem několika prestižních ocenění doma i ve světě, Michalem Novotným.Vstup zdarma.

Termín: od 18. září do 25. října 2013

Výstava bude otevřena každý den kromě neděle, vždy od 10:00 do 22:00 hodin.

Místo konání: Langhans kavárna, Centrum Člověka v tísni, Vosičkova 37, 110 00 Praha 1

zdroj: Člověk v tísni

Terka


Novinky v září na Praze 4 - Jazzové snídaně na Spořilově

Sdružení Pod platany již druhým rokem s podporou radnice Prahy 4 na Roztylském náměstí pořádá farmářské trhy. Letos, od 14. září se však podoba trhů změní. Na trzích budete moc děti nechat pohrát v novém dětském koutku, budete moci ochutnat jídla z nedaleké restaurace Eureka a rozšíří se pravidelný kulturní program. Návštěvníci trhů si budou moci každou sobotu až do Vánoc poslechnout jazzové improvizace mladých hudebníků z VOŠ Jaroslava Ježka a pražské konzervatoře., Studenti studují pod vedením slavného jazzmana Štěpána Markoviče.

Lenka Kabancová

zdroj: www.praha4.cz


Češi očima cizinců

Pod názvem „Český šok“ vychází na serveru Lidovky.cz série rozhovorů s cizinci žijícími v České republice. Někteří sem přijeli za studiem, jiné do Česka přivedly pracovní povinnosti, láska či touha poznat něco nového. Pocházejí z různých koutů světa a v Česku našli, alespoň načas, ne všichni zde totiž chtějí zůstat natrvalo, nový domov. Co se jim tu líbí a co jim naopak nejvíce schází? Jací podle nich Češi jsou?

Z rozhovorů vyplývá, že Češi se podle cizinců málo smějí, zato si velice rádi stěžují. Nejčastěji jsou charakterizováni jako uzavření, rezervovaní a uspěchaní. Mezi cizinci panuje shoda v tom, že klíčem k „prolomení ledů“ bývá znalost češtiny. „Promluvte si s Čechy v jejich vlastním jazyce a oni se otevřou jako květina“ říká anglický hudebník, který žije v Čechách již sedmým rokem. Většina lidí uvádí znalost českého jazyka jako nezbytnost pro život. V neposlední řadě je nutná k tomu, aby člověk porozuměl českému humoru, který je, zdá se, mezi cizinci poměrně oblíben.

Stejně v oblibě je i české pivo, což se již nedá říci o kuchyni. Česká jídla se prý sice skvěle hodí k pivu, jsou však příliš tučná a těžká. Leckdo jim však časem přišel na chuť.

A co cizincům chybí v Česku nejvíce? Především jejich rodina a přátelé, teplo, moře a usměvaví lidé.

Zdroj:

http://cestovani.lidovky.cz/cesi-nejsou-narodem-svejku-rika-hudebnik-z-anglie-fbh-/aktuality.aspx?c=A130509_155308_aktuality_vsv#utm_source=clanek.lidovky&utm_medium=text&utm_campaign=a-souvisejici.clanky.clicks

Foto: http://www.prague.net/gallery/summer/pic1.php


Novinky v srpnu na Praze 14

Dlouho jsme se neozvali s nějakou pozvánku na akce. Asi protože všechno je odkládáno na září. Ale teď, na oslavu končicích prázdnin, vás všichni pozveme do barevného světa lidí, hudby a tance, a to všechno v Praze.

Poslední srpnový den budeme na Praze 9 na Etno festivalu Barevná 9. Budeme tam mít mapu, po které mohou malí i velcí cestovat jen s pomoci fantazie. Nabízíme tam možnost všem vyzkoušet si, co všechno musí umět a vědět člověk, který se chce stát Čechem. Budeme malovat, povídat se a hlavně - budeme se bavit.

Bude to taková oslava jednoho roku od první akce ICP, protože loňská Barevna 9 byla první akce, které jsme se zúčastnily. Od té doby jsme byli na různé festivaly, vlastní akce nebo jen spolupracovníky. Za ten rok jsme ušli kus cesty, ledacos jsme se učili a taky poučili.

Můžete se již těšit na celou řádu akcích, které nás teprve čeká. V září na 14 bude festival Stop zevling, kde jsme pomohli připravit Gastrofestival. V září není jen začátek školního roku, ale taký čas na to, setkat se s Vámi ve městě. Pojď te s námi sfouknout symbolickou první svíčku.

Těšíme se na vás

Tým pobočky Praha 14

barevná 9

Chrám Vasilije Blaženého

Dominantou Rudého náměstí je pohádkový pestrobarevný chrám Vasilije Blaženého. Byl postaven v letech 1555 - 1561 na příkaz cara Ivana IV. Hrozného jako památka na dobytí Kazaňského chanátu. Jména jeho stavitelů upadla v zapomnění, ale podle starých rukopisů se předpokládá, že ho postavili ruští mistři Postnik a Barma.

Pokrovský chrám se skládá z devíti sloupových kostelů. Uprostřed je největší kostel, s výrazným jehlanovým vrcholem. Později byl k chrámu přistaven ještě jeden malý kostelík nad hrobem jurodivého Vasilije, „božího člověka“. Od té doby začali Pokrovský chrám nazývat chrámem Vasilije Blaženého.

Chrám 1  chrám 2

Pokrovský chrám je postaven z kamene v tradičních formách ruské architektury. Je zde využito prvků staroruského dřevěného stavitelství. Uvnitř chrámu se zachovaly cenné fresky ze 16. století. Vnitřní výzdoba každého z deseti kostelů je různorodá. Překrásné jsou malby na stěnách a klenbách vnitřní galerie (17. století), podivuhodný rostlinný ornament s květy v kombinaci jasných tónů, s převahou červeného a tyrkysového odstínu. Je zde také ikona z poloviny 16. století „Vstup do Jeruzaléma“, která patří mezi nejlepší ukázky moskevské malířské školy. Mezi nejstarší díla ruského užitého umění, které se v chrámu uchovaly, patří ikonostas s malbami ze 16. - 17. století v kapli sv.Trojice.

Se stavbou chrámu je spojena legenda, podle které se car Ivan Hrozný zeptal stavitelů chrámu, mohou-li postavit ještě něco lepšího nebo jen zopakovat postavené. Když uslyšel kladnou odpověď, rozhněval se a nechal mistry oslepit, aby už nikdy ve světě nebylo nic krásnějšího než je Pokrovský chrám.

Julie

Text: http://rusko.orbion.cz/moskva/pruvodce/rude-namesti-2383/

Obrázky: http://www.infoglobe.cz/zajimavosti/chram-vasilije-blazeneho/


Arabské číslice

Arabské číslice tvoří dnes nejrozšířenější systém symbolického zápisu čísel, používaný také v češtině. Tento systém tvoří dvě složky: Jednak samotné používání desítkové soustavy, poziční číselné soustavy o základu deset, jednak konkrétní znaky, které se pro reprezentaci číslic používají. V latince, cyrilici, arabském písmu, egyptském písmu, hebrejském písmu a v dalších typech písma jsou těmito znaky číslice 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9.

Tento systém má původ v Indii v období mezi 400 př. n. l. a 400 n. l. Do Evropy se dostal díky arabským matematikům a astronomům (mimo jiné díky knize od Al-Chorezmího), od čehož pochází dnešní označení; o jejich rozšíření se zde zasloužil Fibonacci, který je propagoval ve své knize Liber abaci z roku 1202. Evropský tvar číslic se postupně vyvíjel až do dnešní podoby. V arabském světě se ale pro číslice používají odlišné znaky: ۰۱۲۳۴۵۶۷۸۹.

Trochu z historie.

Číslice od 1 až do 9 se v hinduisticko-arabské soustavě čísel vyvinuly z číslic jazyka bráhmí. Buddhistické nápisy zhruba z roku 300 př. n. l. používaly symboly, ze kterých se pak staly číslice 1, 4 a 6. O jedno století později se začaly používat symboly, ze kterých se pak staly číslice 2, 7 a 9.

První všeobecně přijímaný nápis obsahující použití 0 pochází z roku 870, v nápisu u Gválijaru ve střední Indii. Ještě předtím bylo používání symbolu 0 objeveno již v Persii, kde byla zmíněna v Al-Chwárizmího popisu indických čísel. Početné indické dokumenty na měděných deskách ukazují, že číslo 0 už existovala dříve a to někdy kolem 6 století.

Perský matematik Al-Chorezmí napsal v arabštině kolem roku 825 knihu „Počítání s indickými číslicemi“ a arabský matematik Alkindus napsal kolem roku 830 čtyřdílnou knihu: „O používání indických číslic“ (Ketab fi Isti´mal al-´Adad al-Hindi). Zejména tato díla měla zásluhu na rozšiřování indického systému číslování na Středním Východě a na Západě. V 10. století středovýchodní matematici rozšířili desítkovou číselnou soustavu tak, aby zahrnovala zlomky, jak zaznamenal syrský matematik Abu'l-Hasan al-Uqlidisi v roce 952-953. Desetinná čárka byla představena Sindem ibn Alim, který předtím také napsal o arabských číslicích pojednání.

Výrazné západoarabské varianty symbolů se začaly objevovat kolem 10. století v Maghrebu a Al-Andalusu. Byly tam objeveny číslice, které jsou přímými předchůdci moderních západních arabských číslic, jež se dnes používají na celém světě.

V roce 825 Al-Chorezmí napsal pojednání v arabštině, „O počítání s hindskými číslicemi“, které bylo přeloženo do latiny z arabštiny ve 12. století jako „Algoritmi de numero Indorum“.

První zmínky o arabských číslech byly nalezeny na západě Evropy v dokumentech Codex Vigilanus v roce 976. V roce 980 Gerbert z Aurillacu (později papež Silvestr II.) využil své pozice a šířil v Evropě vědomí o arabských číslech. Gerbert z Aurillacu v mládí studoval v Barceloně, takže měl na výklad o arabských číslech dostatečné vzdělání.

Fibonacci byl matematik, který se narodil v Pise a studoval v Béjaïe v Alžírsku. Podporoval šíření vědomostí o indické číselné soustavě svou knihou Liber Abaci, kterou napsal v roce 1202.

Systém číslic v cyrilici používali jižní a východní Slované. Tento systém byl používán v Rusku až do počátku 18. století, kdy ho Petr I. Veliký nahradil arabskými číslicemi. Během vlád dynastií Ming a Ching (když byly arabské číslice poprvé představeny v Číně) někteří čínští matematici používali v číselné soustavě čínské číslice. Po dynastii  Ching, byly jak čínské znaky, tak i číslice ve všech matematických spisech nahrazeny arabskými číslicemi.

Majdulin


Hanoi - hlavní město Vietnamu

Hanoi je hlavní město Vietnamu. Je to politické, hospodářské a kulturní centrum. Leží na severu země a protéká jím Rudá řeka. Počet obyvatel je odhadován na 3 289 000 v roce 2007. První král z rodů Ly - Ly Thai To - si zvolil toto město jako své sídelní město. Novému hlavnímu městu své říše dal Dai Co Viet jméno Thang Long - v překladu je to „Město vzlétajícího draka“.

V roce 1831 panovník Nguyen Minh Mang přejmenoval Thang Long na Ha Noi -v překladu je to  „Město na vnitřní straně řeky“ – „vnitřní“ stranou se rozuměl jižní břeh Rudé řeky. V roce 1883 se Hanoi stala hlavním městem francouzského protektorátu Tonkin. V roce 1954 až 1976 byla Hanoi hlavním městem severního Vietnamu -  Vietnamské demokratické republiky. Pak od  roku 1976 je hlavním městem Vietnamské socialistické republiky. Během americké války v Indočíně bylo město velmi silně bombardováno a velká část jeho zástavby byla poškozena či zničena.

Hanoi je důležitým kulturním centrem Vietnamu s bohatou historií. Nejznámějšími památkami města jsou Chrám literatury, Pagoda na jednom sloupu a Chrám Quan Thanh. Za střed Hanoje bývá považováno Jezero Navráceného meče - je to jeden ze symbolů města. Z doby francouzské kolonizace pocházejí tyto stavby: Hanojská opera, katedrála sv.Josefa, most Long Bien, prezidentský palác a budova Historického muzea. Dominantu města představuje Ho Či Minovo mauzoleum a náměstí Ba Dinh.

Van Anh


Veletrh sociálních služeb na Praze 12

Dne 19. září 2013 se pobočka ICP na Praze 12 zúčastnila Veletrhu sociálních služeb, který se konal celý den, od 11.00 do 19.00 hodin, v budově OC Prior na Sofijském náměstí, v Praze-Modřanech. Veletrh organizovala Městská část Praha 12 a jeho cílem byla možnost setkat se na jednom místě s poskytovateli sociálních a doprovodných služeb.

veletrh    veletrh 2

Celodenní program Veletrhu zahrnoval jak různá kulturní vystoupení, občerstvení, prodej výrobků neziskových organizací, tak i prezentace projektů a představení organizací pro různé cílové skupiny. Večer proběhl seminář na téma „Bezpečný internet“ a slosování návštěvnických kuponů. Po celý den měli také návštěvníci a návštěvnice možnost nechat si změřit tlak, BMI index, nebo se poradit o zdravé životosprávě a životním stylu. Pro děti bylo připraveno malování na obličej, modelování balonků, trampolína, bazén s kuličkami, a také skákací hrad.

Pobočka Integračního centra Praha prezentovala svoje služby v bloku neziskových organizací s cílovou skupinou „cizinci“. Po celý den byli u stanoviště ICP přítomni zástupci a zástupkyně Integračního centra Praha i partnerské organizace InBáze. Kromě odborného poradenství a důležitých informací, které bylo možné na stanovišti získat, si mohli všichni účastníci Veletrhu zakoupit také originální výrobky od klientek ICP.

Veletrh tak byl místem vzájemného setkání neziskových organizací působících na Praze 12, ale také (a především) všech těch, kteří/ré by služby těchto organizací potřebovali, mohli a chtěli někdy využít. Městská část Praha 12 nechala rovněž u příležitosti konání Veletrhu zhotovit katalog, který byl na místě volně k dostání a ve kterém se všechny zúčastněné organizace prezentují.

Městské části Praha 12 děkujeme za pozvání a za příjemně strávený den a těšíme se, až se za rok budeme moci opět účastnit.

Autorka: Blanka Veselá, vedoucí pobočky ICP Praha 12


Jiří Menzel

V roce 1962 absolvoval Jiří Menzel na pražské FAMU obor filmová režie. Jiří Menzel není jen skvělým filmovým režisérem, ale i divadelním tvůrcem. Pro hravý, klaunskou atmosférou prosycený režisérský rukopis jsou Menzelovy práce pro české divadlo vždy přínosem.

Značný ohlas zde v České republice i v zahraničí však vzbudila především Menzelova filmová tvorba. Hrdiny svých filmů Menzel hledal hlavně v díle spisovatele B. Hrabala, autora řady tragikomických příběhů všedního dne. Za filmový přepis Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky získal v roce 1967 režisér filmového Oscara a Václav Neckář se zapsal do paměti diváků. Na začátku normalizace dokončil Menzel svůj druhý film podle Hrabalových povídek Skřivánci na niti, který však pro svou kritiku tehdejšího komunistického režimu skončil v trezoru a k divákům se dostal až po listopadu 1989. V obou filmech vytvořil hlavní role neopakovatelným způsobem Václav Neckář. Další Menzelovy hrabalovské filmy Postřižiny (s M. Vášáryovou a Jiřím Schmitzerem a J. Hanzlíkem) a Slavnosti sněženek stejně jako jeho komediální filmy ze 70. a 80. let, točené často na námět Z. Svěráka (Na samotě u lesa, Báječní muži s klikou či Vesničko má středisková), patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie dosud vytvořila. Neméně úzce a současně úspěšně je Menzel spojen s dílem V. Vančury, jehož poetiku dokázal přesvědčivě přenést na filmové plátno (Rozmarné léto, kde si s chutí zahrál komedianta Arnoštka, či Konec starých časů).

I po listopadové revoluci v roce 1989 Menzel patří ve světě mezi nejuznávanější české filmové tvůrce. Jeden z posledních úspěchů byl zaznamenán v roce 1994 na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách svým filmem Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, který opět za spolupráce Z. Svěráka natočil podle díla ruského spisovatele Vladimíra Vojnoviče.

Jiří Menzel je vedle M. Formana, V. Chytilové, I. Passera a J. Němce hlavní osobností generace filmových režisérů, která do československého filmu vstoupila ve druhé polovině 60. let a dodnes získává svou tvorbou úspěchy nejen doma, ale i v zahraničí.

Na skvělý film Ostře sledované vlaky se budete moci přijít podívat koncem srpna, sledujte proto naše webové stránky!

Za pobočku Prahy 4 Terka

zdroj: Československá filmová databáze

 


Novinky v srpnu na Praze 4

V pátek 30.8.2013 od 19.00 proběhla v malém komorním divadle HarOLD ve Vršovicích komunitní akce - Filmový večer s českou klasikou II. Pobočka na Praze 4, která akci organizovala, dala divákům možnost zhlédnout oskarový film Ostře sledované vlaky od slavného režiséra Jiřího Menzela. Na film se přišlo podívat celkem 31 diváků z České republiky, Ruska, Bosny a Hercegoviny, Ukrajiny a Indie. Před promítáním proběhlo úvodní slovo o naší organizaci, financování a službách ICP. Byl také krátce představen samotný film a host - filmař Petr Smyczek, který po promítání vedl diskuzi. Film byl promítán na plátno v českém jazyce s anglickými titulky. Po promítání hovořil Petr Smyczek o samotném filmu Ostře sledované vlaky, knižní předloze od Bohumila Hrabala i režisérovi. Dále vysvětlil tzv. Novou vlnu ve filmu, hovořil o filmovém prostředí před a po roce 1968, o českých Oskarových filmech, o způsobu jejich natáčení a hercích. Účastníci se do diskuze aktivně zapojovali i přes pokročilou hodinu, zajímali se o české filmové prostředí, historii a současné trendy.

Atmosféra malého divadla přispěla nejen k seznámení mezi samotnými diváky, ale i k propagaci samotného prostoru, kde byla akce. Divadelní spolek OLDstars nadchnul svou tvorbou některé návštěvníky a jsme si jisti, že se s lidmi z HarOLDu neviděli naposled. 

Více fotek z akce můžete vidět ZDE nebo na našich FB stránkách

Všem účastníkům děkujeme za návštěvu a doufáme, že se uvidíme na další akci ICP! 

Tým pobočky Praha 4 Lenka


Novinky v červenci v naší multikulturní knihovně

Naše knihovna v tuto chvíli obsahuje téměř 800 titulů. Třetinu tvoří odborné publikace a dvě třetiny je beletrie převážně v češtině, angličtině a ruštině, dále nabízíme španělštinu, němčinu, francouzštinu  a okrajově další jazyky.

Knihy vybíráme s cílem migranty seznámit s českou kulturou, proto u nás najdete originály i překlady českých uznávaných autorů jako Milan Kundera, Franz Kafka, Bohumil Hrabal, Václav Havel, Karel Čapek.

Vedle toho nakupujeme knihy zasazené do migrantského prostředí nebo do prostředí zemí, odkud k nám migranti přicházejí. Jedná o české autory-emigranty (Josef Škvorecký, Jan Novák) i zahraniční autory (Khaled Husseini). Za zmínku stojí také tituly Petry Hůlové, ať už se jedná o její oblíbenou prvotinu Paměť mojí babičce odehrávající se v Mongolsku (máme ji také v angličtině) nebo poslední autorčina kniha Čechy, země zaslíbená. Hlavní hrdinkou poslední knihy je Ukrajinka Olga, která do Prahy přijíždí za prací, zatímco její dcera zůstává s babičkou na Ukrajině. Začíná jako pomocnice v domácnosti a bydlí na ubytovně. Postupem času se usazuje, nachází si nové přátele z řad migrantů, přiveze si dceru a maminku a najde si nové pracovní uplatnění. V ICP připravujeme setkání s autorkou Petrou Hůlovou na 3.10., na které srdečně zveme.

Další skupinu publikací v knihovně tvoří knihy o české historii. Jsou to odborné historické publikace, turistické průvodce a beletrie přibližující prostředí nedávné historie, zejména totality (Milan Kundera, Jan Novák (Zatím dobrý), komiksová kniha Ještě jsme ve válce).

Pořizujeme také dvojjazyčné knihy zejména česko-ruské a česko-anglické, které naši klienti s výhodou využívají při zdokonalování češtiny (zejména detektivky – A. Christie, ale i E.A.Poe a další světová díla).

Díky darům našich příznivců u nás najdete i díla ruských světových autorů v ruštině (Puškin, Dostojevskij), ruské detektivky nebo červenou knihovnu rusky.

V srpnu v knihovně přibydou tyto nové tituly:

  • Alois Jirásek: Staré pověsti české
  • Karel Čapek: R.U.R.
  • Václav Havel: Zahradní slavnost
  • Josef Škvorecký: Tankový prapor
  • Josef Škvorecký: The Cowards (Zbabělci)
  • Ivan Klíma: Moje šílené století
  • Květa Legátová: Želary
  • Karel Poláček: Bylo nás pět
  • Zdeněk Jirotka: Saturnin
  • Art and history of Bohemia

Berenika Kučerová

Vedoucí informačního a komunitního centra


Dva nováčci v Radě vlády pro národnostní menšiny

Usnesením vlády ze dne 3. července 2013 se Rada vlády pro národnostní menšiny rozšířila o dva nové členy – zástupce vietnamské a běloruské menšiny. Vláda takto rozhodla na návrh jejího předsedy, ministra zahraničních věcí v demisi Karla Schwarzenberga a zmocněnkyně vlády pro lidská práva Moniky Šimůnkové.

Zástupci vietnamské a běloruské menšiny se jednání Rady účastnili od roku 2007, respektive od r. 2011, ale pouze v roli hostů. Novými zástupci v Radě se stali Mgr. Adam Kalita z občanského sdružení Pahonia za běloruskou menšinu a RNDr. Huu Uyen Pham, CSc. z občanského sdružení Van Lang za vietnamskou menšinu.

Národnostní menšina je podle § 2  zákona 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů definována jako: „společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.“ Podle tohoto zákona je příslušníkem národnostní menšiny „občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.“ Příslušníci národnostních menšin mají například právo na užívání svého národního jazyka v úředním styku a před soudy, mohou užívat jména a příjmení ve svém jazyce a také se v tomto jazyce vzdělávat.

O zastoupení v Radě může požádat každá menšina, která splní podmínky zákona o právech příslušníků národnostních menšin.

Národnostní menšiny v ČR: běloruská, bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská, srbská, ukrajinská a vietnamská.

Katka

Zdroj: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/tiskova-zprava-rada-vlady-pro-narodnostni-mensiny-se-rozsiri-o-zastupce-beloruske-a-vietnamske-mensiny-108403/

http://www.culturenet.cz/res/data/004/000489.pdf 


Červenec na 14

Červenec je dobou dovolených, takže na pobočce byl klid. Proto se budu tentokrát věnovat tématu, které mě zaujalo již před nějakou dobou. Jak napsal server iDnes, „velmi vzrušená debata provází přípravu tří zákonů, které určí podmínky pro život cizinců v Česku. Podle neziskovek jsou nepřiměřeně přísné a složité. Například tvrdí, že velkou moc nad cizinci dostanou zpravodajské služby. Ministerstvo vnitra své návrhy hájí.“ 

V článku jsou prezentovány argumenty obou stran, včetně názoru expertů na otázku migrantů v ČR. V diskuzi pod článkem se pak dočteme, co si o dané problematice myslí občané, kteří na problematiku  migrantů sice experti nejsou, ale mají v této věci poměrně jasno. To se týká nejen otázky cizineckého zákona, ale také existence a činnosti neziskových organizací. Jejich názor je dost podobný tomu, jaký vychází z průzkumů veřejného mínění, tj. že cizinců je v ČR dost a že berou Čechům práci.

Otázkou je, nakolik jsou tito občané obeznámeni s migrantskou problematikou a se statistikami, z nichž vyplývá, že objem sociálních dávek, které pobírají cizinci, dosahuje méně než pár procent z celkového množství, že migranti pomáhají vyvážit klesající porodnost  v ČR. Je smutné, zato velice lehké, vidět jen jednu stranu mince.

Nakonec mě velice zaujal názor v jednom příspěvku, že se daleko lépe žije v zemích, kde panuje národní jednota, protože se občan nebojí a cítí se volný. Zdá se mi to podobné, jako hlásat, že by bylo mnohem lepší, kdyby byl svět černobílý. Já mám ráda barvy, i když se občas nemohu rozhodnout, jestli je lepší modrá, nebo zelená. Pořád si myslím, že tam, kde je toho víc, je z čeho vybírat. A tohle se mi zdá jako opravdická svoboda.

Přeji všem klidné, slunečné a hlavně barevné léto.

Anca

Použité zdroje: zdroj zdroj zdroj zdroj zdroj


 Praha pravoslavná

Chrám svatých Cyrila a Metoděje, (do roku 1783 kostel svatého Karla Boromejského), je pravoslavný katedrální kostel, hlavní chrám Metropolitní rady České pravoslavné eparchie. Současná podoba chrámu pochází z 18. století, kdy vznikl jako barokní římskokatolický kostel sv. Karla Boromejského. Během druhé světové války byla katedrála dějištěm posledního odporu českých parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora, podplukovníka SS a generála protektorátní policie Reinharda Heydricha. Chrám se nachází na rohu pražských ulic Resslova a Na Zderaze na Novém Městě. Za husitských válek byl kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru. Za německé nacistické okupace se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin, kdy byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků českého zahraničního odboje, kteří se podíleli na organizaci atentátu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po dokončení operace Anthropoid 27. května 1942, ve spolupráci s domácím nekomunistickým odbojem poskytl Jan Sonnevend a jeho pravoslavný farář ThDr. Vladimír Petřek sedmi českým a slovenským parašutistům úkryt v kryptě pod chrámem. Říšský protektor pro Čechy a Moravu vydal výnos 27. září 1942, jímž se okamžitou platností uzavíraly všechny české pravoslavné kostely a zabavuje jejich majetek. Pravoslavní kněží byli odvlečeni na nucené práce v Německu, čímž byla tehdejší česká pravoslavná církev prakticky zničena.V současnosti chrám funguje katedrální pražské eparchie pravoslavné církve. Bohoslužby se zde konají: večerní – každou sobotu od 17 hodin a nedělní v 9.30 hodin. Kromě toho se konají bohoslužby podle církevního kalendáře. pravoslavné

Pavel 

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pravoslavn%C3%BD_chr%C3%A1m_svat%C3%BDch_Cyrila_a_Metod%C4%9Bje_(Praha) , http://www.pravoslavnacirkev.cz


„Ramadán karím“ neboli štastný ramadán

Více než miliardě muslimů začal posvátný měsíc. Vyznavači islámu se v následujících týdnech musí od úsvitu do soumraku zdržet jídla, pití, cigaret a sexu! Ramadán je devátý měsíc islámského kalendáře. Během tohoto měsíce měl prorok Mohamed obdržet první boží zjevení. Na paměť toho drží muslimové v měsíci ramadánu zvláštní půst. Ten se nazývá saum a jeho smyslem je (pomocí dočasného zřeknutí se některých pozemských potřeb) přiblížit se více k duchovní podstatě islámu. Muslimský kalendář je lunární, takže je oproti solárnímu kalendáři pohyblivý – každý rok začíná zhruba o jedenáct dní dříve. Pro určení začátku postního měsíce je rozhodující, kdy se na obloze objeví první srpek nového měsíce. V některých zemích se tak začátek svátku posune až o jeden den. Letos Ramadán vychází na 10.7. - 8.8.2013. Pohyblivý svátek se slaví v chladnějších i horkých obdobích. Jednou za 32 let se měsíc půstu přesune na letní období, kdy denní půst trvá až 16 hodin. A ten letošní patří k těm, které víru muslimů opravdu prověří – probíhá v těch nejteplejších dnech. 

ramadan 

V některých zemích jsou v tomto období teploty extrémně vysoké, a tak je celodenní půst, kdy je zakázáno i pít, pro věřící doslova zkouška ohněm. Státní úřady i soukromé firmy nebo obchody musejí upravovat pracovní dobu a nemohou od svých zaměstnanců očekávat nijak závratné výkony. V letech, kdy se slaví ramadán během zimy, je odříkání o dost snadnější – je relativní chladno a hlavně půst trvá asi „jen“ 9 hodin. Naštěstí se půstu nemusí účastnit děti, nemocní nebo staří lidé. Půst se překvapivě nevztahuje ani na sportovce, což – třeba právě loni období ramadánu připadlo na dobu olympiády v Londýně.

Majdulin

Zdroj 


Vietnamská svatba 

Vietnamské dívky a ženy, bez ohledu na to, jestli se vdají, nebo ne, jsou předurčeny k roli hospodyně. Ty, které se vdají, musejí odejít do rodiny svého manžela a až do smrti matky svého manžela nesmí rozhodovat o rodinných věcech.V minulých dobách to by velice těžké, protože dívky byly provdané velice mladé a svého budoucího manžela neznaly.

Každá svatba má více částí. V první části je seznámení se snoubenci mezi sebou přes „sjednávače“, aby dostali souhlas od rodičů k svatbě. Dalším krokem jsou námluvy, kdy rodina ženicha přinese do rodiny nevěsty tradiční dárky, jako jsou čaje, vepřové maso, koláčky z rýže, lepkavou rýži. Všechno se zabalí do červeného papíru, který symbolizuje štěstí. Dary se nosí v kulaté krabici, která je z červeného lakovaného dřeva. Svatba následuje 1 až 3 roky po zásnubách. Rodina nevěsty předloží své požadavky - kolik šperků, zlata, rýže, alkoholu, masa a zvířat rodina ženicha musí mít, aby se mohla uskutečnit svatba. Poslední fáze je odvoz nevěsty do rodiny manžela. V určitém čase přijede průvod, který je složený z ženicha, sourozenců, tchána, členů rodiny a přátel.

Svatba patří k jedné z největších a nejslavnějších událostí rodiny, ale v dnešní době je svatba i věcí jednotlivce. Rodiče většinou schvalují výběr partnera svých dětí. Svatby, které se konají ve městě, jsou hodně zjednodušené. Pozvaní přinesou dárky, nebo finanční obnos pro novomanžele.

Van Anh


Útěk z tábora 14

tábor korej

Léto je v plném proudu – doba dovolených je tady. Horké dny volna často trávíme někde u moře, jezera nebo rybníka. Mnozí z nás si s sebou na cesty a k odpočinku berou knihu na čtení. Právě v létě proto obchody a trafiky praskají pod náporem knih, jejichž literární kvalitu lze ovšem označit za (mírně řečeno) pochybnou. Ano, čteme nejnovější bestsellery, bulvární noviny a časopisy, romance, brakovou literaturu obecně… Málokdo z nás se navíc chce v létě zaobírat vážnými a smutnými věcmi, málokdo chce přemýšlet. Stěží někoho uvidíte v létě „na koupáku“, jak si čte klasiku – literární kánon byl na prázdniny odložen na poličku a čeká zase na září, teď je doba radosti a veselí, letních lásek a zmrzliny - chceme se přece bavit!

Právě na první červencový (a tedy prázdninový) týden však bylo připraveno nakladatelstvím Ikar vydání knihy Útěk z tábora 14. Jedná se o svědectví uprchlíka z pracovního tábora v Severní Koreji, Sin Tong-hjoka. Jak se píše v anotaci knihy autora Blaine Hardena, pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy a podle odhadů v nich žije v otřesných podmínkách více než dvěstě tisíc lidí.

Sin Tong-hjok se v táboře pro politické vězně v roce 1982 již narodil. Tři generace jeho rodiny si tam odpykávali trest za kolaboraci s Jihokorejci. Svůj pohnutý životní příběh plný utrpení, které prožil v koncentračním táboře, vyprávěl americkému novináři a doplnil ho vlastními kresbami, které byly vloni vystaveny i v Praze. Ačkoliv Sin Tong-hjok vydal již v roce 2007 paměti v korejštině, kniha prošla téměř bez povšimnutí. Až díky novináři Blaine Hardenovi, který uveřejnil článek o Sin Tong-hjokovi v listu Washington Post, se stal jeho příběh známým.

Devět let poté, co mu Severokorejci před očima oběsili matku a zastřelili bratra, se v roce 2005 podařilo Sin Tong-hjokovi uniknout z tábora a podle všech dostupných informací je jediný, kdo to dokázal. Tábor č. 14 je přitom mezi všemi tábory v Severní Koreji považován za nejkrutější. Byl založen v roce 1959 a odhadem se v něm nachází patnáct tisíc vězňů. Podmínky, které v něm panují, se dají lehce srovnat s podmínkami nacistického lágru nebo sovětského gulagu. Sám Sin Tong-hjok je krutým mučením viditelně fyzicky poznamenán po celém těle, nemluvě o šrámech, které pobyt v táboře zanechal na jeho psychice.

Po uveřejnění článku v novinách se Sin Tong-hjok stal adoptivním synem jednoho amerického manželského páru, který si o jeho příběhu přečetl a seznámil se s mladou americkou dívkou korejského původu, která se s ním přála setkat, a do níž se zamiloval. Zakončení tohoto strastiplného příběhu zní tedy možná až trochu kýčovitě, přesto – tisíce a tisíce dalších vězňů živoří v severokorejských táborech na hranici smrti a o životě za jeho hranicemi si mohou nechat jen zdát (v případě, že o nějakém jiném možném životě mají vůbec potuchy).

Útěk z tábora 14 je tedy knihou, u které se prázdninově určitě nepobavíte, ale možná právě proto ve vás zanechá hlubší dojem než kdy jindy. A o to by u čtení mělo jít především. A krom toho, pokud jste hledali bestseller, stačí se podívat do výlohy kteréhokoliv knihkupectví – tato kniha jím bezpochyby je!

Autorka: Blanka Veselá

Zdroj fotografie: http://neoluxor.cz/popularne-naucna/utek-z-tabora-14--195976/


KDYŽ PRŠÍ, JDEME NA VÝSTAVU!

VNITŘNÍ OKRUH V SOUČASNÉ ČESKÉ FOTOGRAFII - Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna /15.5. – 18.8.

„Dosud nejrozsáhlejší výstava aktuálních tendencí české fotografie a výtvarné tvorby z období po roce 2000 je zaměřena na širokou škálu děl s motivy „vnitřního okruhu" – autorské sebereflexe, rodiny, nejbližších lidí a věcí. Zatímco v západoevropské, americké či japonské fotografii mnozí autoři už dlouho ve svých dílech ukazují i ty nejintimnější chvíle svého života a života svých rodin a přátel, v české fotografii se až na malé výjimky takovéto otevřené autoroflexivní záběry či fotografické deníky donedávna příliš neobjevovaly.“

Expozice představuje, jak se po roce 2000 stalo téma blízkých lidí, blízkých momentů a soukromých záležitostí stalo v české fotografické tvorbě rozšířené a aktuální. Na vybraných dílech ze širokého spektra od tradičního dokumentu a portrétu přes výrazně subjektivně pojatou tvorbu až k fúzím různých stylů lze spatřit zásadní změny, k nimž ve fotografii došlo po nástupu digitální technologie. Výstava ukazuje více než čtyřicet autorů různých generací od tvůrců Ivana Pinkavy, Jiřího Davida, Pavla Máry, Dity Pepe, Pavla Baňky či Veroniky Bromové až po současné studenty a nedávné absolventy různých uměleckých škol. Výstavu sestavil Vladimír Birgus.

www.citygalleryprague.cz zdroj

JUDITA NA KAMPĚ: KLIMT / MUCHA / KUPKA Z ČESKÝCH SBÍREK! - Museum Kampa / 28.6. – 22.9.

„Museum Kampa představuje návštěvníkům a odborné veřejnosti unikátní výstavu spojující tři velké umělecké osobnosti – Gustava Klimta, Alfonse Muchu a Františka Kupku.

Stěžejním dílem výstavy je stejnojmenný Klimtův obraz Judita z let 1904–1905. Klimtova Judita patří ke klenotům uměleckých sbírek Galerie výtvarného umění v Ostravě a její příběh je zahalen tajemstvím. Obraz byl v průběhu 20. století mnohokrát vystavován na řadě domácích výstav a publikován v řadě odborných publikací. Do roku 1989 byl vystaven v rámci stále expozice Národní galerie ve Šternberském paláci a poté byl vrácen do Galerie výtvarného umění v Ostravě. Nyní se po dlouhých dvaceti letech Judita opět vrací do Prahy.

Klimtova Judita není jediným unikátem této výstavy. Neméně pozoruhodné jsou další vystavené oleje Františka Kupky. Návštěvníci budou mít poprvé příležitost shlédnout dvě nové akvizice z loňského roku, které Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových získalo zakoupením významné sbírky Lilly Longren Anderson ze Spojených států. Jedná se o dva půvabné Kupkovy portréty žen z přelomu 20. století.

Východiskem výstavy jsou kromě obrazu Judita další práce Gustava Klimta, rovněž práce jeho vrstevníka Alfonse Muchy a zejména díla českého zakladatele abstrakce Františka Kupky. Výstava představuje zastoupení těchto umělců v českých veřejných a soukromých sbírkách.“

www.museumkampa.cz zdroj

Terka

text převzat z www.goout.cz

 


 

Setkání poskytovatelů sociálních služeb na Praze 4

V červenci 2013 se na území Prahy nekonaly velké akce ani setkání.

Za zmínku však určitě stojí setkání poskytovatelů sociálních služeb na Praze 4, na které bylo Integrační centrum Praha pozváno. Setkání se konalo na konci června (27. června) v Nuselské radnici. Účastnily se ho mnohé neziskové organizace, které se zaměřují na různé cílové skupiny.

Jednotlivé organizace měly na svých stolech pro návštěvníky i pracovníky jiných organizací k dispozici své propagační materiály a kontakty. Mimo to měly možnost prezentovat své aktivity, projekty a  úspěchy.

veletrh p4   veletrh p4 1

Pobočka ICP na Praze 4 měla taktéž příspěvek na tomto setkání. Pomocí prezentace byli přítomní seznámeni s činnosti Integračního centra Praha, jeho cíli, s činnosti pobočky ICP na Praze 4, byli informováni o práci v terénu, monitorování oblasti, o spolupráci pobočky s jinými subjekty apod. Dále byla představena informační brožura, vydaná ICP, kterou si zájemci vzali a byla hodnocena jako přínosná.  

ÚMČ Prahy 4 a místní organizace si tedy vyměnily informace a získaly větší povědomí o jiných organizacích působících na území Prahy 4. 

Za tým Prahy 4 Lenka


I praotec Čech byl migrant!

Víte, co mají společného Karel IV., manželka prvního československého prezidenta  a  Božena Němcová? Všichni to byli migranti a nikdo z nich nechyběl na happeningu „I praotec Čech byl migrant“, který 2. července zorganizovalo Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty. Cílem happeningu bylo vyjádřit nesouhlas s připravovaným návrhem nového cizineckého zákona, který Ministerstvo vnitra zveřejnilo 9. května 2013. Konsorcium odsuzuje návrh jako nepřiměřeně restriktivní a složitý. Akce se podle odhadu organizátorů zúčastnilo na 150 lidí.

Prohlášení Konsorcia:http://www.migraceonline.cz/cz/e-knihovna/odmitame-novy-cizinecky-zakon

Fotky z happeningu: http://www.migrace.com/cs/podpora/media/fotogalerie/27_happening-proti-novele-cizineckeho-zakona

Vyjádření Martin Rozumka k návrhu nového cizineckého zákona: http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/novy-zakon-o-pobytu-cizincu-nase-vase-svoboda-vazne-ohrozena

Oficiální reakce Ministerstva vnitra: http://www.mvcr.cz/clanek/reakce-na-clanek-odmitame-novy-cizinecky-zakon.aspx

Katka Phamová

Zdroj: http://orer.eu/cz/archives/7956 


Novinky v červnu na Praze 14

V květnu jsme strávili den „v kontejneru“ na Folimance. Počasí nám moc nepřálo, a tak jsme si užili arabskou hudbu a dobrůtky bez orientálního tance.

Na Praze 14 proběhla akce „Street for art“, v rámci které se diskutovalo i o problematice migrantů na městské části. Touto otázkou problematikou se bude zabývat i veřejné setkání komunitního plánování sociálních služeb v rámci skupiny zaměřené na cizince a menšiny. Problematika migrantů je na Praze 14 již tradičně začleňovaná do agendy městské části.

Jak se na letní období sluší a patří, připravujeme se na různé akce, které budou v pohodovějším stylu. Doufáme, že se uvidíme na „Černém moštu“, který proběhne kde jinde než na Černém mostě, nebo na multikulturním festivalu Barevná devítka na Praze 9 a jiných akcích, o kterých Vás budeme včas informovat.

Klidné léto a plno slunečných dnů Vám přeje

Tým ICP Praha 14 

 


Matrjoška

Matrjoška je jedním z nejpopulárnějšího symbolu Ruska. Málo kdo však vím, že je jí něco málo přes 120 let. Předlohou jí posloužila figurka buddhistického mudrce dovezená z Japonska někdy po roce 1890. Soška se jmenovala Fukturama a i přestože byla dovezená z Asie, proslýchá se, že byla vyrobena ruským mnichem. První z ruských matrjošek byly zobrazeny realisticky. Postavy byly vyobrazeny s květinami, zvířaty nebo v zimních kožíšcích. Kromě dívek se po čase začali vyobrazovat i mužské postavy. Hračkáři a malíři se často nechávali inspirovat historii. Začali se objevovat známé osobnosti jako politici, nebo literární postavy. Moderní matrjošky se neomezují ani motivy ani tvarem, v dnešní době se dají najít všemožné variace.

První hračka se skládala z 8 části. Obvykle se počet rozebíratelných figurek pohybuje od dvou do čtyřiadvaceti kusů, nejoblíbenější jsou však osmi a dvanáctidílné. Už v roce 1913 jeden z řemeslníků vystrouhal matrjošku, která v sobě skrývala dalších sedmačtyřicet figurek.

Zatím pravděpodobně rekordní matrjoška se zrodila v dalším významném centru zabývajícím se výrobou dřevěných figurek, v oblasti Nižního Novgorodu, ve městečku Semjonovm, ze kterého pochází přímo název semjonovská matrjoška. Ta jeho největší matrjoška se prý skládá ze 72 postaviček, je vysoká metr a má průměr půl metru. Právě dílny v oblasti Nižního Novgorodu jsou pověstné zejména tím, že tu řezbáři dělají co největší počet rozkládacích figurek v jedné. Semjonov a okolí je dnes největším producentem matrjošek v Rusku a jeho malíři používají anilinové barvy.[1]

July


[1] http://www.rusko-info.cz/clanek/matrjoska-jeden-ze-symbolu-ruska

Arabský plnokrevník

Původ a historie - Beduíni věří, že první arabský kůň se na světě objevil již 3000 let př.n.l., počátek chovu těchto koní však spadá pravděpodobně až do 18. století př.n.l. Arab pochází ze severní Afriky a okolních východních zemí - především Egypta a Arabského poloostrova, který jim dal jméno. Díky jejich schopnosti přizpůsobit se pouštním podmínkám byli využíváni pouštními kmeny a vytvořili pro své jezdce dokonalé spojence. Rychlé, vytrvalé, schopné přežít v náročných podmínkách. 

V sedmém století našeho letopočtu začaly muslimské výboje a díky nim stanuli na evropské půdě krom bojovníků i jejich koně. Díky tomu došlo k obohacování evropských chovů arabskou krví, nejprve se tak stalo ve Španělsku, následně po celé Evropě. Ačkoliv v Evropě posloužil především pro obohacení a zlepšení místních plemen, popřípadě k vyvinutí ras nových, v Arábii pokračoval chov čistokrevných arabských plnokrevníků dál a dodnes zůstává nejčistokrevnějším koňským plemenem planety, jehož krev koluje v žilách téměř všech koní po celém světě. I když jsou chování po celém světě, doménou toho plemene však stále zůstává Blízký východ a především Arabský poloostrov.

Popis plemene - Arabský plnokrevník je prý považován za nejkrásnější zvíře na světě, přestože mezi koňmi patří k nejmenším - kohoutková výška se pohybuje jen mezi 144,2 až 152,5 cm. Plemena s průměrnou výškou pod 148 cm jsou již většinou klasifikována jako poníci. 

Nejobdivovanější částí těla bývá u arabů hlava. Je velmi jemná a poměrně krátká, s výrazně konkávním nosem (tzv. štičí hlava) a nízko umístěnými velkými nozdrami. Také posazení malých uší, stejně jako široké čelo s jemnou vypuklinkou mezi očima, je pro toto plemeno typické. 

Hlava je výrazným obloukem nasazená na elegantní klenutý krk, který ladně přechází ve vysoký kohoutek, napojení krku na plece je výrazné. Na krátký, lehce prohnutý hřbet navazují silná bedra a delší rovný kříž. Ocas je nasazen vysoko na zádi a v pohybu jej kůň nese obloukovitě vzhůru. Arabové mají suché, čisté nohy s jasně patrnými šlachami a nepříliš rozměrnými holeněmi. U arabů jsou povoleny všechny barvy, nejčastější jsou bělouši, hnědáci, ryzáci, vzácnější pak vraníci.

Povaha a využití - Povaha arabského plnokrevníka je téměř stejně legendární jako jeho vytrvalost. Původní beduínští jezdci milovali své koně jako členy rodiny a mezi nimi a koněm vznikalo pouto naprosté věrnosti a lásky, které jsou arabští koně schopní dodnes. Přes svůj temperament mají výbornou povahu a charakter. Dříve sloužil arabský plnokrevník svým pánům v poušti hlavně k přežití, díky tomu získal velkou vytrvalost a odolnost. Své využití v současnosti nachází po sportovní stranice v závodech vytrvalosti a rovinových dostizích. Pro drezúru a parkur toto plemeno není vhodné, ačkoliv téměř každý parkurový či drezurní kůň má arabské prapředky. 

Arabský plnokrevník je díky svému elegantnímu exteriéru a pověsti nejkrásnějšího koně planety velmi vhodný k výstavám.

Majdulin 


Beachvolejbalový turnaj ICP

Integrační centrum Praha o.p.s. pobočka Praha 13 pořádalo 1. ročník beach volejbalového turnaje smíšených družstev různých národností. Akce se konala 8.6.2013 ve sportcentru Nové Butovice. V oáze klidu a sportu uprostřed panelového sídliště se sešlo 12 týmů toužících porazit své soupeře a získat alespoň nějakou z medailí. Po dlouhém deštivém období, slunce konečně ukázalo, že léto je za dveřmi a mnohdy nebylo poznat, jestli jsme na Praze 13 nebo v nějakém přímořském letovisku. Týmy složené z různých národů statečně bojovaly o hodnotné ceny. Nakonec ale stejně zvítězila dobrá nálada a přátelská atmosféra, kterou doplnilo grilování výborného masa a pečených brambor.  Celkem přišlo kolem sta účastníků, takže tribuna řinčela povzbuzováním toho či onoho oblíbeného týmu. Po neúprosném boji se na třetím místě umístil Blaid team. Druhé místo vybojovali Rváči a po napínavém finále se postavil na stupně vítězů tým Oazis. Děkujeme všem zúčastněným hráčům a fanouškům za úžasnou atmosféru a těšte se za rok na druhý ročník.

Galerii naleznete ZDE

Pavel Albrecht


Kult předků

Kult předků / uctívání svých předků je jedna z forem náboženství, kde je základem uctívání zemřelých. Tito lidé věří  v posmrtný život, silně věří, že jejich zemřelí předchůdci můžou jejich životy ovlivňovat a změnit. Pomocí oběti, daru a rituálů si získávali přízeň svých zemřelých předků a zabraňovali negativním  vlivům na jejich pozemský život. Časem došlo k postupnému zbožštění zemřelých,  vzniku náboženství a kultu předků.

Uctívání se vztahuje na přímé příbuzné, zakladatele vesnice, legendární předky národa, ale i na zemřelé daného rodu, kteří měli důležité postavení než většina jiných členů daného společenství. Mezi nejslavnostnější rodinné svátky ve Vietnamu zůstává výročí úmrtí rodičů, prarodičů a členů rodiny.  Kult předků ve Vietnamu je ovlivněn buddhismem, konfuciánstvím a taoismem. Je to způsob, jak prodloužit vztah ke svým předkům za meze jejich života. Každá rodina má minimálně jeden oltář předků, kde je uctívaná až do čtvrté generace. Na oltáře se nachází rituální předměty, vonné tyčinky, oltářní nádobí, sklenka na pálenku s čistou vodou a miska s rýží.  Nesmí chybět fotka zemřelých, dva vysoké svícny a váza na květiny. Každý rok v den úmrtí předka se pálí vonné tyčinky, papírové symbolické předměty a dávají se na oltář obětiny, jako jsou ovoce, květiny,  lepkavá rýže, alkohol, sladkosti a různé další dobroty. Členové rodiny se modlí, oslavují je a prosí o ochranu a požehnání do významných okamžiků života.

Van Anh 


Krejčovský závod Saigon – moderní povídky z Vietnamu

„Kratinké jako záblesk štěstí“

   závod

Pro milovníky a milovnice cizokrajné beletrie (ale i pro ty, kteří/ré krásy exotické literatury teprve objevují) je určen soubor deseti moderních povídek pěti významných vietnamských autorů a autorek Krejčovský závod Saigon. Poměrně útlá knížečka o rozsahu málo přes sto stran zavede čtenářstvo do vod současné vietnamské literatury. Povídka jako žánr je ve Vietnamu velmi oblíbená forma (v období přelomu 20. a 21. století) a v popularitě poráží i tradiční (avšak stále velmi čtenou) poezii.

Budete-li od této knihy očekávat nějakou typickou vietnamskou literární „sjednocenost“, budete možná zklamáni(y) – povídky mají sice společné znaky, z nichž nejvýraznější je jakási krutost, drsnost a syrovost (které někdy skutečně zamrazí) a také oblíbená ich-forma autorů a autorek, ale jinak je každý/á autor/ka unikátní. Nguyen Khai se coby nejstarší z autorů zamýšlí nad vietnamskými tradicemi, které jen těžce přežívají ve víru moderního Vietnamu, Pham Thi Hoai (jíž patří citát v názvu článku) se svými dvěma povídkami dotýká hranic bizarnosti a grotesknosti a její jazykové umění je skutečně bravurní a neotřelé, Ho Anh Thai zase vnáší do své prózy zkušenosti z četných diplomatických pobytů v zahraničí, Nguyen Thi Thu Hue je často označována jako spisovatelka pro ženské publikum (avšak čekáte-li cosi ve stylu laciných bestsellerových románů pro ženy, pak se nedočkáte) a Nguyen Huy Thiep zdánlivě podporuje klasický genderový stereotyp hlavního hrdiny muže-lovce, avšak podíváme-li se hlouběji pod povrch, Hemingwaye tam nenajdeme…

Zkrátka – autorský tým byl vybrán do sborníku tak, aby každý přinesl čtenářstvu něco jiného. Jistě, jejich původ, jazyk a tradice je spojují a nemá smysl snažit se texty od této očividné skutečnosti oddělovat. Na druhou stranu – po stránce jazykové, obrazové, poetické i obecně „řemeslné“ kvality textu, jsou tyto povídky skrz naskzr „světové“.

Blanka Veselá 


Pražský hudební červen

I když Prahu v červnu zaměstnávala povodeň, metropole byla důkazem toho, že i přes smutek, ztráty na majetku a škodách na prostředí se žije dál. Červnové festivaly United Islands a Respect festival a Kašpárkohraní se odehrály tak jak měly i přes komplikace, které způsobila voda.

Jubilejní pátý ročník Kašpárkohraní, pojmenovaného podle hlavního účinkujícího, projektu Kašpárek v rohlíku, se přesunul z pražské Stromovky před oboru Hvězda v Praze 6 na Vypichu. Kromě Kašpárka v rohlíku vystoupili Sto zvířat, Wohnout, Umakart, Obří broskev, Pískomil se vrací s Michalem Malátným z Chinaski, Jaroslav Uhlíř, Ewa Farna a další hudebníci. Součástí byl také divadelní a sportovní program. Na Kašpárkohraní proběhla i sbírka ve spolupráci s Člověkem v tísni na pomoc lidem zasaženým povodní.

Do stejné situace se dostal i festival Respect, který se v posledních letech konal v příjemném prostředí cípu ostrova Štvanice. Tato lokalita je ale pod vodou a pořadatelé byli nuceni přesunout dějiště největší domácí přehlídky world music na jiné místo. Volba nakonec padla na park Ladronka. Respect proběhl ve svém termínu 15. a 16. června s nezměněným programem. Hráli na něm například Hasna El Becharia, hrající rituální hudbu alžírského bratrstva Gnawa, Španěl Jaco Abel, který pojal tradiční flamenco kuriózně  na elektrickou kytaru, malijská bluesrocková kapela Terakaft nebo celosvětově proslulý guinejský zpěvák Mory Kante. Místní i obyvateké z daleka se setkají s odlišnými kulturami a hudbou. Zábava a atmosféra, která na tomto festivalu vždy panuje, je nezaměnitelná.

Respect  respect

respect  respect

respect

Týden poté, ve dnech 20. a 22. června, proběhl jubilejní desátý ročník festivalu United Islands v parku Ladronka, kam byl přesunut z břehů Vltavy.  V sobotu večer se o diváky postaral zejména americký soulboy s těžko vyslovitelným jménem Aloe Blacc. Ve velkém světě popu na sebe zatím upozornil jedinou písničkou - hitem I Need a Dollar, jehož tóny svou show chytře začal, ale dohrál až na konci koncertu.  Celému festivalu prospělo hlavně prostředí, na Ladronce je více místa, návštěvníci se tak nemuseli tísnit a mohli dle své libosti vlnit boky.

Galerie  zde: http://unitedislands.cz/galerie/

Terka

Zdroj: zdroj zdroj zdroj zdroj zdroj zdroj


Turnaj Tolerance

V sobotu dne 22. června se na Praze 6 na stadionu Juliska konal Turnaj tolerance. Pořadatelem tohoto již 15. ročníku je Senát České republiky.

Počasí bylo nádherné a slunečné. Na stadionu se setkali zástupci více než 25 národností, aby si změřili síly v malé kopané. Byly tu fotbalové týmy např. Ukrajinců, Vietnamců, Rusů, Moldavanů, Nigerijců, Číny, apod. Týmy byly zařazeny do 4 skupin, do čtvrtfinále pak postoupily 2 týmy z každé skupiny. Vítězem turnaje se stal tým Bulharů, na 2. místě se umístili Arméni a na 3. Nigerijci.

Tato akce má velký náboj, je to integrační akce, kdy spolu sportovní odpoledne trávili zástupci cizineckých komunit s Čechy a jak hráči, tak diváci turnaje byli pozitivně a přátelsky naladění. V příštích letech by mělo být součástí této velkolepé akce nejen hraní fotbalu, ale i předvádění kultur jednotlivých národností.

Akce se konala pod záštitou místopředsedkyně senátu parlamentu ČR – Aleny Gajdůškové.

Zde naleznete odkaz na reportáž o turnaji na ČT: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10114956110-fotbal/213471291129108-turnaj-tolerance/

Lenka Kabancová


Jsme lidé jedné Ze

Ve středu 29.5. proběhl křest knihy Jsme lidé jedné Země Program prevence xenofobie a rasismu. Publikace je jedním z výstupů stejnojmenného projektu zaměřeného na prevenci rasismu a xenofobie prostřednictvím multikulturní výchovy a vzdělávání o migraci a migrantech žijících v ČR, který v letech 2009-2011 realizovala Organizace pro pomoc uprchlíkům (o projektu se dozvíte více na stránkách www.lidejednezeme.cz).

Kniha poslouží především učitelům 2. stupně základních škol a nižších ročníků středních škol. Kromě metodologického průvodce přináší také soubor her a aktivit pro žáky i řadu informací o tématech, jako jsou lidská práva, migrace, uprchlictví, integrace, kultura, tradice a situace vybraných zemí (Vietnam, Ukrajina, Afghánistán, Bělorusko, Čečensko, Demokratická republika Kongo).

Jsme lidé jedné Země: Program prevence xenofobie a rasismu / Blanka Tollarová, Marie Hradečná, Andrea Špirková a kol. Praha: Portál 2013

Mgr. Blanka Tollarová, Ph.D., je socioložka, působí na FHS UK, zabývá se sociologickým výzkumem a sociologií migrace a sociální práce. PhDr. Marie Hradečná, CSc., je pedagožka a psycholožka s bohatou publikační zkušeností v oblasti sociální pedagogiky. Mgr. Andrea Špirková je andragožka a koordinátorka vzdělávacích aktivit v Organizaci pro pomoc uprchlíkům. Dalšími autorkami jsou Ing. Džana Popovič, koordinátorka vzdělávacích a sociálních projektů v oblasti migrace Organizace pro pomoc uprchlíkům, a Mgr. Eva Kaličinská, učitelka a lektorka speciálních projektů.

Katka

Zdroj. Oficiální anotace knihy, www.lidejednezeme.cz 


Květen na 14

Měsíc duben byl ve znamení akce „Zubří trofej: zábavný den plný her a afterparty“. Počasí nás trochu zlobilo, ale i tak se našlo dost dětí, které s námi soutěžily a získaly malou cenu. Nejšikovnější malí fotbalisté pak dostali i medaili a tričko. Večerní část se velice podařila, účastnici si chválili moldavské dobrůtky a víno. Úspěch měla i soutěž v degustaci vína. 

Teď se těšíme na den „v kontejneru“ – od 20. do 24. května bude ICP  v parku na Folimance nahlížet do různých koutů světa. Ve středu, kterou máme na starosti my, se vydáme na Blízký východ. Spolu s dětmi budeme malovat a číst pohádky tisíce a jedné noci krásné Šehrezád. Starší si vyzkouší, jak se píše arabsky a možná i pár tanečních kroků během workshopu břišního tance. K večeru nás fotky z cest a vyprávění cestovatele zase přenese do dalekého Íránu a Turecka. Možná také ochutnáte nějaké exotické pochoutky.

Pojďte si spolu s námi užít krásný květnový den s vůní blízkého východu

Budeme se na Vás těšit

 


Transsibiřská magistrála

Transsibiřská magistrála (Транссибирская магистраль – zkráceně Трансси́б) je hlavní dopravní tepna Ruska a je nejdelší železniční tratí na světě, probíhající v délce 9 288 km z Moskvy do Vladivostoku, viditelná i z vesmíru.Pojedete-li transsibiřskou magistrálou z Moskvy do Vladivostoku, urazíte více než 9200 kilometrů, překonáte dva kontinenty, minete 14 ruských oblastí a 90 měst (Nižnij Novgorod, Jekatěrinburg, Omsk, Novosibirsk, Krasnojarsk, Irkutsk, Čita aj.) a překročíte 16 velkých řek (Volha, Irtyš, Ob, Jenisej, Oka, Amur aj.).

Pasažéři s levnějším jízdenkami cestují v hromadných vagónech, kam se vejde až padesát lidí, k dispozici jsou toalety a samovary s horkou vodou. Klasická kupé jsou určena pro čtyři osoby a vagóny s nimi bývají v soupravách řazeny poblíž jídelních vozů. V některých vlacích můžete využít i sprchu.

Každý vagon mají na starosti dva průvodčí, kteří pasažéry vítají už na nástupišti. Kontrolují platné jízdenky, přidělují ložní prádlo a nabízí čaj či zákusky. Na každé zastávce se navíc cestující mohou zásobit zbořím, které na nástupiště přicházejí nabízet místní prodavačky. Koupit si můžete domácí pečené pirožky, alkohol a spoustu jiných věcí.

Klasický expres Rossija vyjíždí už přes 40 let každý druhý den z Jaroslavlského nádraží v Moskvě v 21:25 moskevského času. Do Vladivostoku na pobřeží Japonského moře dorazí za šest dní a nocí.

Ještě před sto lety k tomu potřeboval vlak 16 dní. Expres Rossija zdolává vzdálenost mezi Moskvou a Vladivostokem od roku 1903. Jeho vagony byly od té doby několikrát modernizovány. Dnes musí vydržet teploty od minus 40 do plus 40 stupňů Celsia. Luxusní souprava jede maximální rychlostí 120 kilometrů v hodině.

trans mag 3   

Počátky existence transsibiřské magistrály jsou spojeny s potřebou lepšího a rychlejšího dopravního spojení Vladivostoku, přístavu na pobřeží Tichého oceánu, s evropskou částí Ruska. Roku 1891 byl tedy na popud Sergeje Witteho, tehdy vedoucího odboru železnic na ministerstvu financí, zahájen ambiciózní plán na propojení celé Sibiře pomocí železniční trati; stavělo se od obou konců a pokračovalo se ke středu. Tam, kam dorazila trať, vznikala nová města. Některá sice rychle zanikla, ale jiná, jako např. Novosibirsk, se stala velkoměsty

Dnes je Transsibiřská magistrála velmi důležitá hlavně z obchodního hlediska, nejen pro přepravu cestujících. Přes ní směřuje do Evropy z Japonska 8 300 kontejnerů se zbožím, což je asi třetina z celkového vytížení trasy, ročně se přepraví asi 20 000 kontejnerů. Ruské ministerstvo dopravy se přesto snaží ještě zvýšit provoz a tuto trasu více využívat (1).

trans mag 1  trans mag 2

trans mag 4


(1) http://www.rusko-info.cz/clanek/transsibirska-magistrala

Foto: www.100faktov.info www.ugorod.od.ua censored.blog.ru pearl.7bb.ru

 


Henna

Co to je:

Henna je tropický keř ( Lawsonia inermis nebo Lawsonia alba), který roste převážně v oblastech se suchým a horkým klimatem jako je Střední východ nebo Indie. Henna, jak ji známe my, tedy hnědočervený prášek, vzniká rozemletím sušených listů nebo mladých výhonků tohoto keře. Ten dosahuje asi tak 6 metrů, má bílé nebo žluté květy a nasládle voní. Obsahuje  velké množství pigmentů – karoten (oranžový) a xantrofyl (žlutý), dále také chlorofyl A a B. Když hennu smícháte s vodou, vznikne vám pasta a pigmenty se rozpustí ve vodě. Při kontaktu s pokožkou se tyto pigmenty spojí s buňkami a na delší dobu (nanejvýš měsíc) vám vydrží barvička na kůži. Henna má i jiné přednosti než jen schopnost zbarvit kůži či vlasy – osvědčila se i v medicíně při léčení různých mykóz, vředů či ekzémů. Henna má chladivý účinek na kůži, posiluje vlasy a dává jim zářivý lesk. Také zachycuje sluneční paprsky UV (proto když se opalujete a máte zrova obrázek dělaný hennou, kůže pod ním se neopálí).

Trochu z historie:

Hennu, především ženy, využívají již po tisíciletí. V Evropě nemá takovou tradici jako v Asii či v Africe, protože se tam dostala mnohem později a ani dnes není masově využívána. 
V Egyptě byla používána k mumifikačním účelům nebo pro barvení paruk. Zdobení těla hrálo velkou roli téměř při každé důležité etapě života, jako je narození, přechod do dospělosti či smrt, nebo při významných situacích, čímž byl třeba lov nebo válka. Stejně tak v Indii má malování ornamentů na tělo hlubší význam a skrytou symboliku. Hlavními motivy, které Indky na své těla malují, jsou ptáci, květiny a další přírodní motivy. Na Blízkém Východě se také slaví tzv. Hennová noc – nevěsta si na den nechá ozdobit paže, ruce, kotníky atd., jelikož věří, že jinak by měla v manželství smůlu. Navíc malované ornamenty symbolizují krásu a kdy jindy chce být žena krásnější, než v den své svatby. 
Jinak není neobvyklé, že se ženy na středním východě dekorují hennou každé dva týdny. Aby dosáhly co nejtmavějšího odstínu, přidají do henny uvařený citron – kyselost totiž činí barvu trvanlivější a tmavší. 
Protože existuje mnoho stylů ornamentů, existuje i rozdělení podle motivů: 

Rajasthani – květinové motivy, jemné linky, tetování působí jako krajka

Gujarati, Marwari – oblíbený je motiv pávů

African mehndi – geometrické obrazce (tradice v Maroku)

Mughlai, Khujaraho – květinové motivy

Arabic – arabesky, arabské ornamenty

A jiné...

Aplikace henny:

Ačkoli v Indii si dívky a ženy zdobí převážně ruce (celé dlaně až k zápěstím) a kotníky, západní země používají hennu spíše jako náhražku klasického tetování. Tudíž se meze nekladou – ornamenty malované hennou si můžete nechat dát kamkoli. Oproti klasickému tetování máte jednu obrovskou výhodu – že tetování hennou je naprosto bezbolestné a zdraví neškodné, takže si můžete nechat zdobit i místa, kde je citlivější (tenčí) vrstva pokožky. 

henna    
Druhy henny 
Stejně tak, jak roste oblíbenost henny, roste i trh s produkty z henny. Henna se dělí podle toho, kde je pěstována (henna egyptská, arabská, marocká, indická, iránská, indonézská) a také podle způsobu použití. Alespoň základní rozdělení je takové: 

Červený henna pudr - zabarvuje kůži do červena. Je vhodný zejména jako svatební tetování, nebo pro tanečnice kathaku. Vhodný je spíše pro světlou pleť.

Hnědý henna pudr - užívá se k aplikaci henny na ruce, nohy, tělo i moderní tetování.

Černý henna pudr - směs prášku z henny a chemikálií. Je v něm mnoho syntetických přísad proto, aby barvil černě. U některých lidí vyvolává silné alergické reakce.

Rostlinný henna pudr - nejčastěji se používá k barvení vlasů. Je to směs prášku z henny a bylinek. Je ideální pro regeneraci vlasů.

Neutrální henna pudr - vyrábí se z různých druhů lístečků henny. Používá se jako symbol na náhrobní kameny jako požehnání.

Majdulin

Zdroj Zdroj


Terénní práce na Praze 13

V rámci služeb ICP probíhá na území Prahy intenzivní terénní práce. Na naší pobočce je tato práce prováděna Majdulin Oostrom, Julií Voskoboynyk a vedoucím pobočky Pavlem Albrechtem.  Naše práce není snadná. Vyhledáváme migranty a informujeme o možnosti bezplatně využít služeb ICP. Proč právě práce v terénu? Z našich zkušeností víme, že velká většina migrantů neví o neziskových organizacích, na které se mohou v případě nutnosti obrátit a to bezplatně. Nejčastěji pak využívají služeb prostředníků, kteří si ale účtují nehorázné sumy za služby, které nejsou v mnohých případech kvalitní. Náš vyškolený tým právničky Venduly Manišovské a sociální pracovnice Sylvy Hampalové pomohou v nelehkých situacích do kterých se migranti dostávají. Jak nás poznáte? Pravděpodobně si nás všimnete až ve chvíli, kdy budeme držet v ruce zelený leták s našimi službami. Pokud nás tedy v terénu potkáte a o našich službách již víte, budeme velice rádi za vaše připomínky nebo třeba i za cenné rady, kam bychom se měli příště vydat.

Pavel Albrecht


Kontejnery k Světu – Vietnamský den

Integrační centrum Praha o.p.s. ve spolupráci s organizací K světu připravilo jedinečný program spočívající v představení kultur celého světa. Dopolední programy zahrnovaly „otevřený mikrofon“ pro písničkáře, sousedská posezení, výtvarné a hudební workshopy a jiné volnočasové aktivity. Návštěvníci a návštěvnice akce mohli využít park a přilehlé cyklostezky například k projížďkám na koloběžkách, které byly v rámci akce zapůjčovány. Večerní program nabídl koncerty, promítání filmů a divadelní představení. Akce trvala od 12.5.2013 do 1.6.2013.

Pobočka na Praze 12 se zapojila a připravila pro všechny příznivce vietnamské kultury bohatý program s ochutnávkou tradičních jídel. Na odpolední kurz vietnamštiny a mini-kurz používání jídelních hůlek se těšili malí i velcí. Dalším lákadlem byla možnost ochutnat pravou vietnamskou polévku „Pho“, poslechnout si tradiční vietnamskou hudbu i moderní vietnamský pop. Naší největší odměnou byly krásné úsměvy dětí a obrázky vietnamských pohádkových postaviček, ke kterým byly děti inspirované vietnamskou pohádkou „Pán hor a Vládce vod“, kterou pracovnice Integračního centra dětem předčítaly.

Van Anh 


Vietnamské pohádky

Sborník vietnamských pohádek Dračí král (nakladatelství Dauphin, 2001) nabízí celou řadu - přesně 21 - příběhů, které by neměly ujít vaší pozornosti, máte-li rádi pohádky a legendy, a zejména ty (minimálně z české perspektivy) poněkud netradiční.

Ve vietnamských pohádkách obecně se často objevují postavy typické pro buddhismus, taoismus i konfuciánství, neboť všemi těmito náboženskými systémy byli obyvatelé Vietnamu postupně ovlivňováni. Zatímco typické vietnamské pohádky obyčejně nemívají dobrý konec, v předkládaném výboru lze nalézt naopak takové, které potěší svým „happyendem“. Mnohdy se podobají bajkám, bohové jsou zde laskaví a milosrdní a ze závěrů si lze často vzít ponaučení. Oproti evropským pohádkám možná překvapí fakt, že draci tu nejsou vyobrazeni jako krvežíznivé stvůry pojídající princezny, ale naopak jako moudrá, laskavá a úctyhodná stvoření.

Za mimořádný přínos pohádek v souboru Dračí král lze považovat jejich schopnost vysvětlovat dětem mnohdy složité jevy a věci. Například fungování sluneční soustavy, stvoření světa, existenci období dešťů a sucha. Dále osvětlují původ hromů, blesků a tajfunů. Pomocí pohádek lze dětem zodpovědět některé jejich všetečné otázky – proč ve Vietnamu nejvíce prší v sedmém měsíci, kde se vzala rýže, oheň, meloun; proč roste bambus rychle, proč je ve Vietnamu tolik národností, proč má tygr pruhy, jak vznikla tradice přípravy slaných vietnamských koláčů z lepkavé rýže atd.

Skutečně kouzelná je potom pohádka „O Tam a Cam“, která působí na evropské (české) čtenáře a čtenářky jako kombinace Popelky a Erbenova Zlatého kolovratu.

Na své si přijdou také holčičky, které se nezhlíží v postavách princezen, ale mají spíše bojovnějšího a dravějšího ducha – ve vietnamské historii lze nalézt mnoho ženských postav, které se staly významnými panovnicemi a velitelkami armád. Tyto postavy se promítly i do pohádek a legend.

Proto, chcete-li svým dětem nabídnout alternativu ke klasickým českým pohádkám, jsou vietnamské pohádky dobrou volbou. Ale dozajista okouzlí nejen děti, ale i rodiče, dospívající a vůbec všechny nadšené čtenáře a čtenářky, kteří mají rádi pohádky. 

Blanka Veselá 

 pohádky


Gurmánský květen v Praze

Od 24. do 26. května 2013 proběhl v Královské zahradě Pražského hradu 7. ročník PRAGUE FOOD FESTIVALU. Tentokrát měl festival podtitul – Nejezte blbě.  V areálu středověkých vinic mohl návštěvník potkat 24 nejlepších a nejzajímavějších restaurací, vyhlášené sommeliéry, barmany a producenty nápojů a potravin.  

Na festivalu bylo možné nejen ochutnat gurmánské lahůdky, ale i se účastnit kurzů vaření pro rodinu, degustovat víno, pivo, drahé koňaky, poslouchat doprovodný program se zajímavými hosty či jen nasávat atmosféru této události. Letošní novinkou bylo spojení vybraných pokrmů s jídly.

Zvláštností byla možnost ochutnat veleštíra obrovského z rovníkové Afriky, kterého se jen během neděle vydalo 350 porcí. Podle zakladatele festivalu Pavla Maurera nejsou hmyzí speciality náhodné, protože jde o hudbu budoucnosti. "To budou jednou řešit naše děti - hmyz má proteiny, málo tuku a hodně vápníku," vysvětlil.

Dalším festivalem, který zaměstná naše chuťové buňky, je právě probíhající Český pivní festival. Festival se koná od čtvrtka 16. května 2013 do soboty 1. června 2013 na Výstavišti v Holešovicích. Kromě ochutnávek rozličných druhů piva si mohou diváci poslechnout hudbu na současně probíhajícím Rock’n’Beer Festu. Každoročně je vyhlašováno nejlepší pivo, probíhají soutěže v pití piva apod.

Všechny tyto gurmánské festivaly vypovídají o tom, jak velkou roli hraje v České republice gastronomie a jak se s ní pojí společenský život. Návštěvnost těchto akcí toto jen potvrzuje.

Doporučuji navštívit nadcházející Festival středomořských chutí a vůní, který se uskuteční na Ovocném trhu od čtvrtka 6. do neděle 9. června. Kdo promeškal Pivní festival, nemusí zoufat, 7. - 8. června 2013 bude probíhat na Praze 3 v parku Parukářka tzv. Žižkovské pivobraní, případně 14. – 15. června na Pražském hradě Festival minipivovarů.

Terka

Zdroje: Zdroj Zdroj Zdroj Zdroj Zdroj


Květen na Praze 4

21.5. 2013 se naše pobočka účastnila akce Kontejnery K světu. Akce měla oživit všední šedý prostor. Dopoledne a odpoledne byl připraven program pro děti. Po obědě přišli žáci ZŠ Mendíků ze školní družiny. Několik dětí si s radostí půjčilo koloběžky, na kterých jezdily po celém parku. Druhá část skupinky si s námi povídala o Indiánech a naslouchala Terce při čtení dobrodružné indiánské pohádky. Poté děti kreslily různé obrázky ve spojitosti s pohádkou a vyráběly idiánské čelenky. Dětem později vyprávěl cestovatel a fotograf Honza. V kontejneru promítal své fotky z cest po Střední a Jižní Americe, vyprávěl dětem o životě a zvycích v Nikaragui, na Kubě a v jiných zemích. V 18 hodin dorazili členové kapely Atarés a připravili si aparaturu na koncert. Koncert začal v půl sedmé. Kubánské rytmy a hlas zpěváka se rozléhaly do širokého okolí, kolemjdoucí proto neváhali a přišli si zatančit na kubánské rytmy či jen tak posedět, ochutnat jihoamerické speciality a poslouchat muziku. Koncert a celý program skončil v 8 hodin večer. Fotky z akce naleznete zde

Za tým ICP Prahy 4 Lenka Kabancová 


Jak se mluví v Praze

Bydlíte na pražském Zličíně? Pak máte relativně slušnou šanci, že se se svým sousedem domluvíte rusky. To na druhé straně Prahy, v Dolních Měcholupech zaslechnete na ulici poměrně často vietnamštinu. Vyplývá to z výsledků sčítání lidu z roku 2011. Jejich analýzu pro server Ihned.cz provedl datový analytik Jan Cibulka. Konkrétně v Dolních Měcholupech uvedlo jako svůj mateřský jazyk vietnamštinu 110 osob z celkového počtu 2527 obyvatel. Procentuálně nejvíce lidí mluví od narození vietnamsky již jen na Praze - Libuši. Největším překvapením jsou asi Štěrboholy. Pokud pocházíte právě z těchto pražských končin, zkuste napříště svého souseda pozdravit 你好!;-) 

Zdroj: http://data.blog.ihned.cz/c1-59453390-mensiny-v-praze-a-mensiny-v-krajich-kde-ziji

Katka Phamová


Duben na Praze 14 

1.4.2013 začal nový projekt a s ním došlo i k několika změnám na naší pobočce. Máme novou otevírací dobu, díky které tady pro Vás budeme déle! :-)

Jako každý rok i letos bude městská část Praha 14 oslavovat den Romů, tentokrát to však pojala ve velkém a chystá celotýdenní multikulturní akci. Na programu je promítání tematických dokumentárních filmů a koncerty. Moc se těšíme na happening, který se koná 13. 4. na volném prostranství u stanice metra Rajská zahrada, kde se bude prezentovat i naše pobočka. Pro malé návštěvníky tu budou výtvarné dílničky, těšit se můžete i na dětské vystoupení, mezinárodní hudbu a ochutnávku jídla.

Týden na to, 20.4., Vás pozveme na kulturní akci pobočky věnovanou fotbalu, Moldavsku, balkánské hudbě a hlavně dobré náladě. Doufejme, že nám bude přát počasí a každý si v programu najde to své.

zubr

Těšíeme se na Vás!


Jeruzalém – Jerusalem, القُدس (al-Quds) יְרוּשָׁלַיִם (Yerushalayim)

Sjednocený Jeruzalém - sen nebo realita

Jeruzalém – je jedno z nejstarších a nejkrásnějších  měst na světě, je to město různých kultur a náboženství, město Boha,  míru a harmonie  a přesto je to jedno z nejkonfliktnějších  míst na naší planetě.

Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě. Jeruzalém je  považováno za třetí nejsvětější místo islámu, je nejsvětějším místem judaismu, nachází se v něm obrovské množství významných starověkých křesťanských míst.

Nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě na celkové rozloze necelého čtverečního kilometru a zahrnují  mešitu  Al-Aksa, Chrámovou horuZápadní zeďbaziliku Svatého hrobu a Skalní dóm. Staré Město, které je společně s jeruzalémskými hradbami zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské), jejichž názvy však byly zavedeny až v 19. století.  V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt.

Na počátku 21. století zůstává status Jeruzaléma jedním z klíčových problémů izraelsko-palestinského konfliktu. Izraelská anexe východního Jeruzaléma byla označena za okupaci a opakovaně kritizována Organizací spojených národů (OSN) a právě východní Jeruzalém je považován Palestinskou autonomií za hlavní město jejich budoucího státu. V důsledku rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (z roku 1980) přesunula většina států světa svá velvyslanectví mimo Jeruzalém.

Podle plánu Organizace spojených národů na rozdělení Palestiny bylo předpokládáno, že Jeruzalém spolu s Betlémem bude mezinárodním územím (corpus separatum).

Dnes, status Jeruzaléma zůstává jedním z hlavních problémů v izraelsko-palestinském konfliktu. Během 1948 Arabsko-izraelské války, západ Jeruzaléma  byl mezi zajatými oblastí a později anektoval Izraeli, zatímco východní Jeruzalém, včetně Starého města, byl zajat Jordánském. Izrael  okupoval východní Jeruzaléma během  šesti-denní války v 1967 a následně anektoval i ten. V současné době, Izraelsky  zákon odkazuje na Jeruzalém jako  "nerozdělené hlavní město". Mezinárodní společenství odmítlo  druhou anexi i  jako nezákonnou  a zachází s východním Jeruzalémem jako Palestinském územím  v držení  Izraelem  pod vojenskou okupací. Mezinárodní společenství neuznává Jeruzalém jako hlavní město  Izraele, a město nehostí žádné zahraniční velvyslanectví.

Dne 28. října 2009 varoval generální tajemník OSN Pan Ki-mun, že aby bylo dosaženo míru, bude muset být Jeruzalém hlavním městem Izraele i budoucího Palestinského Státu.

Majdulin

Zdroj 


Znovu otevřená pobočka na Praze 13

Od 29. března znovu otevíráme pobočku na Praze 13. Útočiště jsme nakonec nalezli v samém středu Stodůlek u stanice metra Lužiny. Najdete nás na adres Zázvorkova 2007/6, v přízemí panelového domu cca 50 m od východu z metra. Mapa zde

S novými prostory jsme pro vás také připravili řadu změn. Především to je delší otevírací doba. V naší kanceláři nás zastihnete každé pondělí, úterý a čtvrtek vždy od 9:00 do 17:00. V této době je přítomna sociální pracovnice, která vám může pomoci například s: nostrifikací diplomu, hledání práce, sociálními dávkami, hledání vhodné mateřské školky a mnohé další. Naše právnička vám naopak poradí s pobytovou agendou ať už se jedná o víza, trvalé či dlouhodobé pobyty. Právní poradenství je otevřené vždy v úterý a ve čtvrtek od 9:00 do 17:00. S otevřením nové pobočky se můžete těšit na další sousedské a kulturní akce, které jsme pro vás připravili. Nadále pokračuje terénní práce našimi pracovníky nejen v oblasti Prahy 13, ale i v oblasti Barandova, Smíchova, Dejvic a přilehlých oblastí.

Těšíme se na Vaši návštěvu

Za Prahu 13 Pavel Albrecht 


Zátoka Ha Long Bay

       patří mezi nejzajímavější místa ve Vietnamu. Zátoka se rozkládá v severním Vietnamu v blízkosti města Ha Long asi 165 km od hlavního města Hanoj. Ostrůvky porostlé vegetací vystupují strmě z vody a jsou převážně tvořeny vápencem a břidlicí, je jich zde přes 3000. Zátoka byla vytvořena mocnými vrstvami vápenců prvohorního moře. Po dlouhé věky byly tyto vápence po ústupu moře vystaveny monzunovým dešťům, vznikaly rýhy, zářezy a jednotlivé vrstvy vápenců se rozpadaly na menší kuželovité kopce. V roce 1994 byla zátoka zařazena do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.   

       ha long  

Na vodách zátoky je možné z paluby lodě vidět vesnice, plovoucí obchody, tržiště a restaurace. Ostrůvky v zátoce jsou lemovány úžasnými písečnými plážemi. Oblast je velice známá výskytem četných krasových jeskyní, které ještě nebyly doposud prozkoumány. Ve Vietnamu můžeme také slyšet legendu, která vypraví o nebeském drakovi a jeho dětech, kteří přišli na pomoc Vietnamu proti invazím cizích vojáků. Drak spolu se svými potomky vyplivl velkou spoustu perel, z nichž vznikly ostrovy, které se postavily do cesty nepřátelským flotilám. Drakům se v oblasti zalíbilo natolik, že se rozhodli zde zůstat. Proto zátoka získala název Ha Long, což doslova znamená „Tam, kde se drak noří do moře“.

Van Anh

Zdroj 


Slovník vietnamské literatury

Pro literární vědce a vědkyně, vietnamskou komunitu a studenstvo, ale i širokou veřejnost, zkrátka pro všechny, kteří si rádi rozšíří své literární obzory, je určen Slovník vietnamské literatury (2011, nakladatelství Libri).

        slovnik

Autoři Ján Ičo, Lucie Hlavatá a Mária Strašáková v něm předkládají seznam více než 500 abecedně řazených hesel, která se týkají jednotlivých literátů, literárních skupin nebo periodik majících souvislost s vietnamskou literaturou. Kromě těchto hesel nabízí kniha rovněž kapitoly z dějin literární historie, chronologický přehled vietnamských dynastií a vládců i stručný přehled dějin. Slovník tak navazuje na proslulou ediční řadu nakladatelství Odeon Slovník spisovatelů, vydávanou v letech 1967-1987.

Kniha podává základní encyklopedický přehled o literatuře Vietnamu a je tak stěžejní publikací, kterou je třeba vzít do ruky tehdy, když se chceme dozvědět něco o spisovatelích a literárních dílech starobylé vietnamské kultury. Kdo se chce tomuto tématu hlouběji věnovat, neměl by Slovník vietnamské literatury opominout – zejména jako základní vhled do dané problematiky je nedocenitelný. Jeho kvalitu dokazuje mimo jiné i literární cena v soutěži Slovník roku 2012 - cena poroty za biografický slovník.

Jako ukázku z publikace předkládáme nikoliv jedno z hesel, ale překlad básně Cao tât thi chúng (Veřejné oznámení o nemoci) mnicha Mãn Giáca, zejména i pro ilustraci krásných poetických obrazů vietnamské poezie:

Jaro pomine a na sta květů odejde s ním,

pak vrátí se a sady zas odějí svůj šat.

Věci se mění přímo před očima,

Hle, čas stříbrně zbarvil můj vlas.

Neříkej však, že s jarem všechen květ pomine.

Včera na dvorku zahlédl jsem poupě švestky jediné.

(překlad Ján Ičo)

Autorka: Blanka Veselá 


Výstava v Obecním domě – Ivan Lendl

Na dobu čtyř měsíců se prostory Obecního domu v Praze promění v centrum vrcholu české secese. Ve světové premiéře je zaplní díla malíře Alfonse Muchy. Sbírka více jak 150 artefaktů složená z plakátů, kalendářů nebo pohledů, kterou zkompletoval legendární tenista Ivan Lendl, bude lákat návštěvníky od 10. dubna do konce července.

mucha

Unikátní expozice Alfonse Muchy, jenž se sám výrazně podílel na výzdobě Obecního domu, představuje dosud nejkomplexnější přehled jeho tvorby, zahrnující autorovo české, francouzské i americké období.

Ivan Lendl začal svou sbírku kompletovat po setkání s Muchovým synem Jiřím, s nímž ho seznámil tehdejší trenér československého týmu pro Davis Cup Jan Kukal. Praha Muchovu výstavu přivítá právě díky umělecké vášni Richarda Fuxy, který v současné době sbírkou disponuje. Návštěvnost výstavy předčila Fuxova očekávání. Výstavu obohatí i doprovodné programy. Dospělí mohou využít i komentované prohlídky nejen v českém jazyce, ale i v angličtině, němčině a dalších světových jazycích. O výstavu již projevily zájem evropské metropole, ale také i Japonsko a Čína. Expozice bude otevřena od 10. dubna do konce července sedm dní v týdnu, vždy od 10 do 19 hodin.

Terka

Zdroj Foto


Duben 2013 na Praze 4

První dnem dubna započal nový pokračující projekt EIF, který naše organizace realizuje. Velkou změnou, která se s tímto projektem váže je nová vedoucí pobočky Prahy 4 - Lenka Kabancová. Lenka pochází z Ukrajiny. Je absolventkou bakalářského studijního programu Mezinárodní vztahy a Východoevropská studia na FF ZČU, půl roku studovala  na Lomonosově univerzitě v Moskvě na Fakultě světové politiky, nyní dokončuje magisterský program Mezinárodní vztahy na FSV UK.  Má zkušenosti s prací v administrativě, s komunikací s klienty, průvodcovstvím v ruském a anglickém jazyce, organizováním festivalů, doučováním ruštiny. Od dubna 2012 pracovala v Integračním centru Praha jako office manažerka, nyní vykonává pozici vedoucí pobočky ICP na Praze 4. 

Těšíme se na Vaši návštěvu, Tým ICP Prahy 4